Digitální nesmrtelnost je myšlenka, že lidské vědomí, vzpomínky a osobnost mohou být uchovány v digitální podobě a pokračovat v existenci i po smrti těla. Tento koncept je častým tématem seriálu Black Mirror, který zkoumá dopady moderních technologií na lidský život, vztahy a společnost.

V některých příbězích je digitální nesmrtelnost založena na vytvoření digitální kopie člověka. Technologie analyzuje jeho chování, komunikaci a vzpomínky, a na jejich základě vytvoří virtuální osobnost. Taková digitální bytost může komunikovat s rodinou, přáteli nebo existovat v simulovaném prostředí, které napodobuje realitu. Pro pozůstalé to může znamenat pocit, že jejich blízký stále existuje.

Seriál zároveň ukazuje i temnější stránku této technologie. Digitální kopie člověka může být jen simulací bez skutečného vědomí, nebo naopak může mít vlastní vědomí, ale být uvězněna v omezeném virtuálním prostoru. V takovém případě se z technologie, která měla přinést útěchu a překonání smrti, může stát forma digitálního vězení.

Dalším problémem je otázka identity. Pokud existuje digitální kopie člověka, je to stále tentýž člověk, nebo pouze jeho napodobenina? Black Mirror naznačuje, že technologie může rozmazat hranici mezi člověkem a programem a otevřít nové etické otázky o právech digitálních bytostí.

Digitální nesmrtelnost tak v seriálu nepředstavuje jen fascinující technologickou možnost, ale také varování. Ukazuje, že snaha překonat smrt pomocí technologií může změnit samotné chápání lidského života, identity a toho, co znamená být člověkem.