Everything Beautiful Is Far Away (2017) je americký nezávislý sci-fi film režisérské dvojice Pete Ohs a Andrea Sisson. Snímek měl premiéru na festivalu LA Film Festival, kde zaujal svou minimalistickou formou, nízkorozpočtovou produkcí a výrazně introspektivním pojetím, které ostře kontrastuje s mainstreamovým sci-fi založeným na spektáklu. Film je žánrově označován jako „indie science fiction adventure“, ale ve skutečnosti jde o hybridní dílo kombinující prvky meditativního road-movie, metaforické sci-fi a existenciálního dramatu.
Dějová struktura a narativní minimalismus
Příběh sleduje osamělého poutníka Lena, jehož jediným společníkem je hovořící robotická hlava Susan, kterou nese v tašce. Tito dva putují pustinou s cílem najít mýtické jezero — údajně jediný zdroj vody a života v jinak zcela vyschlé krajině. Později se k nim připojuje dívka Rola, což naruší dvojici izolovaných bytostí a vytváří dynamiku mezi pragmatismem, emocemi a potřebou sounáležitosti.
Děj je úmyslně jednoduchý a funguje jako rámec pro reflexi témat, nikoli jako nosič akce. Minimalismus je patrný v:
omezeném počtu postav,
absenci komplexní mytologie,
čistě funkčním využívání sci-fi prvků,
dlouhých, kontemplativních pasážích bez dialogů.
Vizuální a estetické zpracování
Film byl natáčen ve vyprahlých oblastech amerického jihozápadu. Pustina není jen prostředím, ale i aktivním významovým prvkem. Režie pracuje s vizuální strohostí, která zdůrazňuje témata prázdnoty, nekonečnosti a izolace. Klíčové estetické postupy zahrnují:
pevně komponované statické záběry, podporující pocit neměnnosti světa,
přirozené světlo, často využívající přechod mezi ostrou denní září a měkkým večerním světlem,
barevnou paletu založenou na odstínech okru, šedi a pastelových tónů, které reflektují jemnost i tvrdost prostředí,
minimální výrobu rekvizit, což umocňuje vizuální autenticitu světa, v němž technologie existuje v jednoduché, téměř improvizované podobě.
Robotická hlava Susan je konstruována jako stylisticky jednoduchý objekt, čímž odpovídá zaměření filmu — technologie zde není triumfem pokroku, ale spíše pozůstatkem civilizace, která je dávno pryč.
Postavy a psychologická rovina
Postavy fungují jako nositelé abstraktních kvalit:
Len reprezentuje racionalitu, rutinu a logiku přežití. Jeho emocionalita je potlačená, což film využívá k dramatickému kontrastu s Rolou.
Susan jako robotická hlava ztělesňuje připomínku minulosti i potřebu komunikace. Jejím hlasem film často artikuluje racionální či analytické východisko.
Rola je impulzivní, intuitivní a emocionální. Její příchod narušuje rovnováhu cesty a konfrontuje Lena s vlastní izolovaností.
Psychologicky film pracuje s tématy jako:
strach ze samoty,
potřeba sdílení a vzájemnosti,
hranice mezi racionalitou a touhou,
smíření s bezvýznamností lidského úsilí v kontextu pustého světa.
Motivy a filozofické vrstvy
Film stojí na několika klíčových motivech:
Cesta jako metafora existence — cílem je sice jezero, ale skutečné drama se odehrává v interakcích mezi postavami.
Voda jako symbol naděje a obnovy, přestože ve filmu není jisté, zda jezero skutečně existuje.
Pustina jako obraz moderní izolace — svět je sice postapokalyptický, ale snímek jasně komunikuje současné lidské odcizení v technologickém věku.
Robot jako důkaz zaniklé civilizace — technologie přestává být triumfem lidstva, stává se pozůstatkem bez jasné funkce.
Film využívá sci-fi prostředí jako metaforické zrcadlo, nikoli jako prostor pro futuristické koncepty.
Zvuková a hudební složka
Zvláštní pozornost si zaslouží zvuková práce, která:
akcentuje ticho,
využívá omezené hudební motivy pro emoční zvýraznění klíčových momentů,
vytváří zvukový prostor odpovídající izolaci prostředí.
Hudba je převážně ambientní, nevtíravá, s jemnými elektronickými prvky.
Význam a recepce v rámci sci-fi žánru
Everything Beautiful Is Far Away zapadá do linie minimalistických, kontemplativních sci-fi filmů, jako jsou Prospect, Moon či Z for Zachariah. Kritici oceňovali zejména:
originální pojetí vztahového dramatu v pouštním sci-fi prostředí,
estetickou jednoduchost, která slouží tematické hloubce,
herecké výkony Julií Garner a Josepha Crossa,
schopnost využít malé prostředky k vytvoření atmosférického, filozofického díla.
Naopak někteří diváci vnímali nízké tempo a absenci dramatických událostí jako slabinu — film skutečně míří na publikum, které hledá meditativní, nikoli akční sci-fi.
Závěr
Everything Beautiful Is Far Away představuje unikátní příspěvek do nezávislé sci-fi tvorby. Zaměřuje se na introspekci, nikoli na spektákl, a staví na tematické čistotě, vizuální jednoduchosti a filozofických motivech. Přestože jde o dílo nenápadné a komorní, nabízí hlubokou reflexi lidského bytí, touhy po smyslu a křehké naděje uprostřed zdánlivě nekonečné prázdnoty.
