Samaritán (2022), režie Julius Avery, vznikl jako nezávisle laděná superhrdinská produkce společnosti MGM, distribuovaná platformou Amazon Prime Video. Film je součástí trendu tzv. „anti-superhero“ tvorby, která se po roce 2015 výrazně rozšířila díky titulům jako Logan, Brightburn či seriálům The Boys a Doom Patrol. Místo spektáklu založeného na globálních hrozbách se zaměřuje na sociální realismus, městskou kriminalitu a dekonstrukci superhrdinských mýtů.
Sylvester Stallone zde vystupuje v jedné z nejvýraznějších pozdních rolí své kariéry – jako stárnoucí, unavený superhrdina, který se pokouší žít v anonymitě. Film tím navazuje na herecké období Stallona, které reflektuje motivy stárnutí, fyzického úpadku a „poslední šance“ (např. Creed, Rambo: Last Blood).
Dějová struktura a motivy příběhu
Děj se odehrává v dystopicky laděném Granite City, městě zmítaném kriminalitou, ekonomickou nestabilitou a korupcí. Hlavní postavou je 13letý chlapec Sam Cleary, který je přesvědčen, že jeho soused Joe Smith je ve skutečnosti legendární superhrdina Samaritán, údajně mrtvý po epickém souboji se svým zlovolným bratrem Nemesis.
Jádro příběhu stojí na několika klíčových motivech:
superhrdina jako trauma, nikoli sláva: Joe se snaží skrýt svou identitu kvůli tragickým událostem z minulosti;
moc jako společenský problém, nikoli zázračné řešení: Granite City se propadá do chaosu, protože lidé hledají „symbol“, ale zároveň nevěří institucím;
sociální marginalizace: film zachycuje prostředí chudinské mládeže, sídlištní gangy a absenci pozitivních vzorů;
twist odhalující zvrácenou genealogii hrdinství, který zásadně mění interpretaci Joeovy minulosti i morálních dilemat filmu.
Film tak nezobrazuje superhrdinu jako ideál, ale jako člověka zatíženého chybami, který se bojí návratu ke své vlastní moci.
Vizuální styl a estetika urbanistické deprese
Julius Avery využívá temného urbanistického stylu připomínajícího retro-noirové snímky a komiksové adaptace s realistickým tónem (Joker, Dredd). Charakteristické jsou:
šedá a modrá barevná paleta, zdůrazňující beznaděj prostředí;
ruční kamera a krátké, syrové záběry, které podporují dokumentární realismus;
praktické efekty kombinované s minimem CGI, aby akce působila fyzicky maximálně uvěřitelně;
akční choreografie založená na brute-force brutalitě, čímž se odlišuje od „akrobatických“ superhrdinských filmů typu Marvel.
Práce s obrazem je cíleně minimalistická – nikoli spektakulární, ale těžkopádná, aby reflektovala Joeovo stárnutí.
Postavy a herecké výkony
Sylvester Stallone (Joe / Samaritán)
Stallone pojal roli jako reflexi vlastního věku: jeho hrdina není charismatický ikonický ochránce, ale spíše vyčerpaný muž, který si nese vinu a snaží se dožít v anonymitě. Jeho výkon je charakterizován:
nízkou intenzitou emocí,
strohými dialogy,
fyzickou tíhou pohybu,
důsledným budováním postavy, která spíš mlčí, než mluví.
Javon “Wanna” Walton (Sam) přináší rovnováhu dynamikou, naivitou a emocionálním zapojením mladého člověka, jenž zoufale hledá vzor a smysl v chaotickém světě.
Pilou Asbæk (Cyrus) reprezentuje anarchisticky laděného antagonistu, který stylizovaně reinterpretoval ideologii Nemesis a snaží se vyvolat revoluci prostřednictvím kriminality a destabilizace společnosti.
Tematická analýza a filozofie filmu
Film se snaží narušit tradiční superhrdinské koncepty a otevírá několik sociálních a psychologických otázek:
superhrdinství jako břemeno, nikoli privilegium;
mytologizace hrdinů a nebezpečí, která přináší generacím, jež hledají vzor za každou cenu;
dualita dobra a zla: film odmítá černobílou moralitu a ukazuje komplikovanou historii dvou bratrů – hrdiny a antihrdiny –, jejichž identita je mnohem složitější než komiksový archetyp.
sociální vakuum: absence důvěry v policii, instituce a vládu vytváří podmínky, v nichž populisté a zločinci získávají status „revolučních lídrů“.
Film tak působí jako kritická reflexe současných společenských nálad.
Produkční pozadí a technické aspekty
Natáčení probíhalo převážně v Atlantě, která byla stylizována do podoby fiktivního zchátralého městského prostředí. Produkce proběhla s rozpočtem kolem 100 milionů USD, nicméně většina prostředků byla investována do praktických efektů, nikoli do masivních CGI sekvencí.
Díky tomu film získal atypicky „uzemněný“ vzhled, který jej odlišuje od mainstreamových titulů.
Kritické přijetí a dopad na žánr
Reakce kritiků byly smíšené. Pochvala směřovala zejména na:
Stallonův herecký výkon,
realistické pojetí akce,
mrazivou atmosféru.
Kritika se zaměřila na:
předvídatelnost některých motivů,
občasnou repetitivnost akčních scén,
méně propracované vedlejší postavy.
Přesto se film stal komerčně úspěšným v rámci streamingu a posílil trend „street-level“ superhrdinských filmů s temným, sociálně zaměřeným tónem.
Závěr: Místo filmu Samaritán v současné superhrdinské kinematografii
Samaritán představuje důležitý příspěvek k současné dekonstrukci superhrdinské mytologie. Nejde o film založený na efektech, ale na charakteru, stárnutí a psychologické odpovědnosti. Díky Stallonovi film získal tíhu, která jej řadí po bok intimnějších a temnějších superhrdinských dramat.
V rámci žánru nabízí originální styl, který kombinuje noirové prvky, sociální realismus a superhrdinské téma zbavené patosu. Film tak vyčnívá jako jeden z nejzajímavějších titulů, které se snaží propojit superhrdinský narativ s existenciální a sociální reflexí dnešní doby.
