Smrtelné stroje (angl. Mortal Engines), uvedené do kin v roce 2018, představují adaptaci stejnojmenného románu britského spisovatele Philipa Reevea. Film režíroval Christian Rivers, dlouholetý spolupracovník Petera Jacksona, který se podílel také na produkci a scénáři. Dílo je zasazeno do rozsáhlého postapokalyptického univerza, kde se města pohybují po kolových platformách a soupeří o omezené zdroje v tzv. „trakcionalistickém“ systému.
Dějové zasazení a hlavní tematické motivy
Hlavní zápletkou filmu je konflikt mezi mobilními městy, především Londýnem, který představuje technologicky vyspělou a agresivně expanzivní sílu, a menšími volnými osadami. Dominantním tématem je ekologická destrukce světa, jež vedla ke kolapsu civilizace a vzniku predátorského urbanismu. Film se tak dotýká otázek udržitelnosti, lidské chamtivosti a etických hranic technologického rozvoje.
Postavy a jejich dramatické funkce
Nejvýraznějšími protagonisty filmu jsou:
Hester Shaw – mladá žena se silnou motivací pomsty za smrt matky. Její postava symbolizuje traumata minulosti, která utvářejí identitu.
Tom Natsworthy – historik a technik z Londýna, který se postupně odklání od ideologie vlastního města a stává se morálním protipólem jeho vůdců.
Thaddeus Valentine – hlavní antagonista, představitel londýnské elity, jehož charismatická fasáda skrývá ambiciózní a nebezpečné cíle.
Postavy jsou vystavěny tak, aby zvýrazňovaly střet osobních motivací s širšími globálními hrozbami.
Světotvorba a vizuální zpracování
Jedním z největších lákadel filmu je propracovaný vizuální svět. Mobilní města jsou prezentována jako komplexní mechanické celky, opírající se o retro-futuristickou estetiku dieselpunku. Londýn je vykreslen jako víceúrovňová kolosální konstrukce s výraznou hierarchií: od spodních „požíracích“ komor až po horní vrstvy, kde sídlí elita.
Svět je doplněn o specifické technické detaily, jako jsou:
Antické zbraně založené na pozůstatcích předkolapsové civilizace, exaktně označované jako „staré technologie“.
Letouny Anti-Trakční ligy, které navazují na estetiku vzdušných korábů.
Reanimované bytosti (např. Shrike), které kombinují prvky kybernetiky, zombie a vojenské biomechaniky.
Tyto detaily přispívají k robustnosti světa a podporují jeho vnitřní konzistenci.
Produkční stránka a technické provedení
Film byl natáčen převážně na Novém Zélandu s využitím rozsáhlých počítačových efektů, na nichž se podílelo studio Weta Digital. Vizuální efekty dosahují vysoké kvality, především při zobrazení pohyblivých megastruktur a dynamických bitevních scén. Kritici i diváci často vyzdvihovali technické zpracování, zatímco scénář byl vnímán jako méně propracovaný oproti literární předloze.
Srovnání s knižní předlohou
Zatímco Reeveův román se vyznačuje detailní světotvorbou a postupnou dynamikou vztahů mezi postavami, film zjednodušuje některé příběhové linie a přizpůsobuje je mainstreamovému publiku. Dochází například ke změnám ve věku postav, zjednodušení politických konfliktů či redukci některých vedlejších zápletek. Přesto se film snaží zachovat klíčové motivy – zejména kritiku militarismu a destruktivních tendencí technologického pokroku.
Závěr
Smrtelné stroje představují ambiciózní pokus převést komplexní knižní svět na filmové plátno. Vizuálně se jedná o mimořádně propracované dílo, které nabízí unikátní postapokalyptickou estetiku. Po narativní stránce však film nedosahuje hloubky literární předlohy, což může ovlivnit jeho přijetí u náročnějších diváků. Přesto jde o výrazný příspěvek k žánru sci-fi a dieselpunku a o zajímavý příklad adaptace rozsáhlého literárního univerza.