Film Spermula (1976), režírovaný Charlesem Mattonem, představuje unikátní spojení erotiky, společenské satiry a estetizované science-fiction. Vznikl ve Francii během období tzv. „sexploitation“ tvorby, kdy se autoři pokoušeli překročit tradiční hranice erotického filmu a dodat mu filozofický či umělecký přesah. Spermula je typickým příkladem tohoto trendu: kombinuje komiksovou stylizaci, experimentální vizuální prvky a alegorické motivy kritizující konzumerismus, politické elity i bourání tradičních sexuálních rolí.
Dějová struktura a tematické zaměření
Základní narativ vychází z premisy, v níž tajemná skupina žen, označovaných jako „Spermulky“, přichází na Zemi z utopické komunity Spermula. Tam byla vybudována společnost fungující na principu potlačení osobních emocí, zejména romantické lásky, která je považována za zdroj konfliktů a nerovnováhy. Na Zemi mají tyto ženy za úkol narušit patriarchální struktury, přetvořit sexuální chování mužů a eliminovat jejich „destruktivní“ erotickou energii.
Film tuto základní myšlenku prezentuje v silně metaforické podobě. Erotické scény nejsou samoúčelné – slouží jako nástroj kritiky společenských represí, manipulace a utajených mocenských her. Matton využívá explicitnějších motivů především k tomu, aby akcentoval konflikt mezi individualitou a ideologickým tlakem.
Stylové prvky a vizuální poetika
Výrazným rysem Spermuly je její audiovizuální estetika. Matton byl nejen režisérem, ale také výtvarníkem, což se odráží ve výrazné práci s barvou, kompozicí a světlem. Film se pohybuje na hranici mezi surrealistickou koláží a retro-futurismem:
výrazné pastelové palety a měkká světelná difúze vytvářejí téměř snovou atmosféru,
stylizované interiéry připomínají estetiku pop-artu a designu 60. let,
hudební doprovod osciluje mezi melancholickými motivy a psychedelickými aranžemi, které podporují fantaskní charakter díla.
Výsledkem je vizuální svět, který se odlišuje od většiny evropské erotické produkce dané doby a blíží se spíše uměleckým experimentům Jeana Rollina či některým počinům Rogera Vadima.
Obsazení a herecké výkony
Ve filmu se objevují významní herci francouzské kinematografie 70. let, například Udo Kier či Dayle Haddon. Herecké výkony jsou záměrně stylizované – často působí až odcizeně, což podporuje téma manipulované sexuality a ideologického programování. Postavy nejsou koncipovány jako psychologicky hluboké, ale spíše jako symbolické reprezentace určitých sociálních nebo kulturních typů.
Námět jako společenská alegorie
Spermula* byla při uvedení často nepochopena a označována za „bizarní erotiku“. Pod povrchem však obsahuje komplexní kritiku:
kritiku idealizovaných utopií, jejichž potlačování emocí vede k dehumanizaci;
reflexi vztahu mezi sexualitou a mocí, kde erotické jednání slouží jako nástroj kontroly;
ironizaci buržoazní společnosti, jejích pokrytectví a dvojí morálky.
Film lze také interpretovat jako komentář k tehdejší liberální vlně po roce 1968, která sice otevřela sexualitu veřejnému diskurzu, ale zároveň generovala nové ideologické tlaky a očekávání.
Přijetí, cenzura a kulturní dopad
Po uvedení se Spermula setkala s rozporuplnými reakcemi – část kritiky ocenila uměleckou odvahu a vizuální inovace, zatímco jiní film odmítli pro jeho těžko uchopitelný mix žánrů. V některých zemích byl uváděn v cenzurovaných verzích.
S odstupem času však získal kultovní status, zejména mezi fanoušky evropského fantastického filmu a sběrateli raritní kinematografie. V současnosti je Spermula ceněna jako pozoruhodný příklad snahy propojit erotický film s uměleckou výpovědí a filosofickou alegorií.
Závěr: Význam Spermuly v dějinách žánru
Spermula je dílo, které přesahuje své žánrové omezení a zaslouženě patří mezi nejzajímavější experimentální filmové počiny 70. let. Kombinace erotiky, science-fiction, společenské satiry a výtvarné stylizace vytváří unikátní audiovizuální zážitek. Ačkoliv film nezískal masovou popularitu, jeho estetický a myšlenkový přínos je dnes ceněn zejména filmovými historiky a badateli zabývajícími se francouzským erotickým filmem, alternativní sci-fi a radikální audiovizuální tvorbou druhé poloviny 20. století.
