Superdívka (Supergirl) je britsko-americký superhrdinský film z roku 1984, který režíroval Jeannot Szwarc. Snímek vznikl jako samostatný spin-off filmové série Superman a je volně zasazen do stejného fikčního univerza, ačkoli zde Christopher Reeve jako Superman nevystupuje. Hlavní roli ztvárnila Helen Slater, pro niž šlo o filmový debut. Produkce probíhala v období, kdy popularita superhrdinských filmů začínala klesat, což se výrazně promítlo do přijetí i celkového směřování snímku.

Dějová struktura a vyprávění
Příběh se soustředí na postavu Kary Zor-El, sestřenice Supermana, která žije v izolovaném kryptonském městě Argo City ukrytém v jiné dimenzi. Po ztrátě mocného energetického zdroje zvaného Omegahedron je Kara vyslána na Zemi, aby artefakt nalezla a zachránila svůj domov před zánikem. Na Zemi se střetává s čarodějkou Selinou, jež se Omegahedron snaží využít k získání absolutní moci.

Narativní linie kombinuje superhrdinský původový příběh s prvky fantasy a romantického motivu. Struktura vyprávění je poměrně jednoduchá a přímočará, s jasně vymezeným konfliktem mezi dobrem a zlem, bez výraznějších dějových zvratů nebo tematické komplexity.

Postava Superdívky a její charakterizace
Kara Zor-El je prezentována jako idealizovaná, morálně čistá a naivní hrdinka, která teprve postupně objevuje realitu lidského světa. Na rozdíl od Supermana je její charakter méně zatížen vnitřními konflikty a pochybnostmi, což vede k plošší psychologické kresbě postavy. Film klade důraz spíše na její schopnosti a ikonografii než na hlubší vývoj osobnosti.

Kostým Superdívky, inspirovaný komiksovou předlohou DC Comics, má jasně symbolickou funkci a snaží se zachovat kontinuitu se supermanskou estetikou, avšak zároveň působí méně majestátně a více pohádkově, což odpovídá celkovému tónu filmu.

Antagonisté a jejich význam
Hlavní zápornou postavou je Selina, ztvárněná Faye Dunaway, která představuje kombinaci lidské ctižádosti a magického zla. Její motivace je založena především na touze po moci a uznání, nikoli na hlubší ideologii. Selina funguje spíše jako karikaturní protivník než plnohodnotný dramatický protějšek hlavní hrdinky, což oslabuje napětí i celkovou dramatickou strukturu.

Vedlejší postavy, včetně lidských přátel Superdívky, slouží především jako narativní podpůrné prvky a nenabízejí výraznější tematickou nebo charakterovou hloubku.

Vizuální styl a technické zpracování
Film vznikl s relativně vysokým rozpočtem, avšak jeho technické zpracování odpovídá standardům první poloviny 80. let. Speciální efekty, zejména létání a magické sekvence, dnes působí zastarale, ale v době vzniku byly srovnatelné s ostatními superhrdinskými produkcemi. Kamera i střih jsou konvenční a neexperimentují s vizuálním jazykem žánru.

Hudbu složil Jerry Goldsmith, jehož orchestrální doprovod patří k nejsilnějším stránkám filmu. Soundtrack dodává snímku epický rozměr a částečně kompenzuje nedostatky v dramatické výstavbě.

Tematické roviny a ideové poselství
Tematicky se Superdívka dotýká motivů identity, dospívání a hledání vlastního místa ve světě. Tyto prvky však zůstávají spíše naznačené než systematicky rozvinuté. Film se vyhýbá politickým nebo společenským otázkám, které byly přítomny v některých dílech Supermana, a nahrazuje je pohádkovým pojetím boje dobra se zlem.

Z odborného hlediska je zajímavý zejména pokus o uvedení ženské superhrdinky do hlavní role v době, kdy byl tento koncept v hollywoodské produkci výjimečný.

Přijetí filmu a jeho místo v historii žánru
Po uvedení do kin byl film komerčně i kriticky neúspěšný. Kritika poukazovala na slabý scénář, nedostatečné využití potenciálu hlavní postavy a nevyvážený tón mezi fantasy a superhrdinským filmem. Neúspěch Superdívky přispěl k dočasnému útlumu supermanské filmové série a oddálil další filmové adaptace ženských superhrdinek o několik desetiletí.

Závěrečné odborné hodnocení
Superdívka (1984) je z dnešního pohledu spíše historickou kuriozitou než plnohodnotným superhrdinským dílem. Z odborného hlediska má význam především jako raný pokus o ženský superhrdinský film a jako součást vývoje komiksových adaptací v éře před digitálními efekty. Přes své slabiny představuje důležitý mezník, který ukazuje limity i ambice tehdejší hollywoodské produkce v oblasti žánrového filmu.