Úvod a základní údaje o filmu
Film Zardoz pochází z roku 1974, režisérem, scenáristou a producentem je John Boorman. Hlavní roli – Brutala jménem Zed – ztvárnil Sean Connery. Film vznikl jako mezistátní koprodukce (Velká Británie / Irsko / USA). Délka filmu se uvádí kolem 102–105 minut. Wikipedie+2FDb.cz+2
Žánrově jde o kombinaci sci‑fi, fantasy a dystopické alegorie.

Děj a svět filmu
Film je zasazen do vzdálené budoucnosti — roku 2293. Lidská civilizace se rozdělila na dvě diametrálně odlišné skupiny:

  • Elitu — nesmrtelné, izolované lidi žijící v uzavřeném území zvaném „Vortex“, kteří prožívají život v pohodlí, s technologickou a genetickou kontrolou; FDb.cz+2Wikipedie+2

  • Brutaly — primitivní, násilnou a zotročenou „masu“, která obdělává půdu a zásobuje elitu potravou. Brutalové věří v kamenného boha jménem Zardoz, který jim přiděluje zbraně, říká jim, že vražda je jejich povinností a že smrt otevře cestu do Vortexu. Wikipedia+2fandimefilmu.cz+2

Hlavní postavou je Zed — Brutal, který začíná být nespokojen s dogmatem vyhlazování a rozhodne se proniknout do Vortexu. Tam odhalí, že nesmrtelní (Eternalové) nejsou dokonalí, ale degenerovaní — nesmrtelnost je zbavila sexuality, emocí i smyslu života. Zedova přítomnost vyvolá rozvrat tohoto systému: nastoluje otázky o smrti, životě, moci a skutečné lidskosti. Roger Ebert+2Wikipedia+2

Filozofické a tematické vrstvy
Film‑alegorie pracuje s několika provokativními tématy:

  • Nesmrtelnost versus smrtelnost jako smysl života — Eternalové, kteří se zbavili smrti, ztratili náboj života; jejich existence je prázdná. Brutalové mají smrt i bolest — a tím i autenticitu. Zedovi se s pomocí poznání a lásky otevírá možnost návratu k lidskosti skrze smrtelnost. Roger Ebert+2Wikipedia+2

  • Třídní rozdělení, osvícené elity a manipulace masektem — Vortex a Eternalové představují privilegovanou třídu, která udržuje svou moc skrze ideologii a útlak Brutalů. Kámen‑bůh Zardoz a kult slouží jako nástroj kontroly. Film tak kritizuje sociální nerovnost, manipulaci a koncept „učiněného“ ráje. fandimefilmu.cz+1

  • Úpadek ducha a degenerace privilegované civilizace — Zemanova invaze do Vortexu ukazuje, že i technologicky vyspělá společnost může zdegenerovat, pokud ztratí základní lidské vlastnosti: sexualitu, reprodukci, emocionální hloubku. Roger Ebert+1

Tato temná, existenciální reflexe — o smyslu života, smrti, dialogu s tělem, masou, mocí — patří k nejvýraznějším vrstvám filmu a dělá z Zardoze víc než pouze vizuálně bizarní sci‑fi.

Vizuální styl, produkce a estetika

  • Film se natáčel převážně v Irsku (konkrétně v hrabství Wicklow), na lokacích, které reálně zobrazují pustiny, horské scenérie a izolovanou krajinu — to podtrhuje ponurou atmosféru. Irish Film Institute+2FDb.cz+2

  • Kostýmy a výprava — Brutalové mají surová, funkcionalistická oblečení (většinou minimalistická, až provokativní), zatímco Eternalové nosí futuristické, stylizované roucho, které zdůrazňuje jejich oddělenost a sterilní existenci. Design byl intuitivní, nikoli vycházející z přehnané technologické logicity — což umocňuje pocit „jinosti“. Wikipedie+2Wikipedia+2

  • Kamera a vizuální efekty — film kombinuje naturalistické exteriéry s psychedelickými interiéry Vortexu, a přechody mezi nimi často působí surrealisticky. K tomu přispívá i hudba založená mimo jiné na barokních či renesančních nástrojích, což vytváří zvláštní, archaicko‑futuristické ozvuky. Wikipedie+2Roger Ebert+2

Celkově má Zardoz výrazný vizuální a stylový rukopis — někdy považovaný za provokativní, jindy za kultovní, ale vždy originální.

Přijetí, kritika a kultovní status
Film má smíšené hodnocení: podle agregátorů má relativně nízké procento kladných recenzí — např. ~49 % u kritiků na Rotten Tomatoes, ~54 % na ČSFD. Rotten Tomatoes+2ČSFD.cz+2
Kritiky patrně narážely na kombinaci ambiciózních filozofických témat s vizuálními i narativními excesy: film je někdy považován za „přehnaný“, chaotický, stylově přecpaný. Např. kritik renomovaný komentář nazval film „výstředním, psychedelickým výletem s podivnou estetikou“, kde „velké myšlenky jsou potlačeny bizarními obrazy a nepříliš konzistentní logikou“. Roger Ebert+1
Na druhou stranu mnoho fanoušků a filmových nadšenců filmu přiznává kultovní status: Zardoz je vnímán jako jedno z klíčových děl experimental‑sci‑fi z 70. let — díkymu své vizuální odvaze, provokativním myšlenkám a Nebráněné kombinaci žánrů. FDb.cz+2Irish Film Institute+2

Význam a dědictví ve filmové historii
Zardoz patří mezi ty sci‑fi filmy, které — ačkoli nelze označit za mainstreamový úspěch — odvážně posunuly hranice žánru. Místo na technické futuristické vizualizace se řadí k vizionářsky temným, filozofickým a dekadentním projektům, které zpochybňují utopické představy o nesmrtelnosti, technologickém pokroku či sociální dokonalosti.

Je také příkladem doby, kdy filmoví tvůrci měli větší volnost experimentovat: spojují dystopii, fantasy, alegorii, erotiku, násilí, psychedelii — bez nutnosti přizpůsobit se komerčním konvencím. To z něj činí zajímavý předchůdce mnoha pozdějších kultovních dystopií a postapokalyptických děl.

Závěr
Zardoz je kontroverzní, provokativní, do velké míry vizuálně a ideově originální film — nejen sci‑fi, ale metafora o lidské pýše, moci, smrti a dekadenci. I když má své slabiny (logické nedostatky, někdy groteskní styl, polarizující vizualitu), právě tyto vlastnosti mu dodávají sílu a význam: nutí k reflexi, vyvolávají silné pocity a zanechávají trvalý dojem.

Pro diváka, který je připraven překročit hranici konvenčního sci‑fi, je Zardoz více než film — je to provokace, výzva k zamyšlení i vizuální zkušenost. Pro ty, kdo hledají lineární děj, konzistentní logiku či pohodlné uložení, může být „příliš“.