Alba (z lat. albus – bílý) je dlouhý, bílý liturgický oděv s rukávy, který nosí biskupové, kněží, jáhni i akolyté při liturgii v rámci římskokatolické, pravoslavné a některých protestantských církví. V textilní terminologii označuje specifický typ rovného oděvu z lehkého, splývavého materiálu, který je symbolem čistoty, nevinnosti a duchovní připravenosti.
Z hlediska textilní výroby je alba vysoce specializovaným produktem, u kterého hrají zásadní roli volba materiálu, střihové řešení, povrchová úprava a krajkové či výšivkové dekorace. Alba patří mezi základní součásti liturgického odívání a musí splňovat jak funkční, tak symbolické a estetické požadavky.
Konstrukční charakteristika alby
Standardní alba má následující parametry:
Délka: od ramen až ke kotníkům (120–150 cm dle výšky postavy)
Rukávy: dlouhé, rovné nebo mírně rozšířené (u ženských alb či řeholních oděvů někdy až zvonové)
Výstřih: kruhový, loďkový nebo se zapínáním na zadním dílu (na knoflík, zip, suchý zip)
Střih: obvykle z jednoho dílu předního a jednoho zadního, se vsazenými rukávy; někdy se zhotovuje z několika panelů (zejména historické varianty)
Spodní lem a rukávy: často zakončeny krajkovým lemem nebo výšivkou, v závislosti na liturgickém určení
Typy alb podle použití
Základní alba bez krajky – pro každodenní liturgii, praktická a snadno udržovatelná
Alba s krajkovým lemem – slavnostní liturgie, svátky, svatby
Gotická alba – volný, širší střih s bohatě řaseným rukávem a výšivkami
Řeholní alba – jednoduché, bez zdobení, často ze lnu nebo směsových tkanin
Dětské a ministrantské alby – kratší, jednodušší konstrukce, méně zdobení
Materiály používané pro výrobu alb
Při výrobě alb se používají především lehké, prodyšné a snadno udržovatelné tkaniny. Nejběžnější jsou:
Batist (jemná bavlněná tkanina) – tradiční, lehká a příjemná na nošení
Len – přírodní materiál s vysokou savostí a symbolickou hodnotou (čistota, pokora)
Bavlna – plátno, popelín – častá volba pro praktické alby
Směsové tkaniny (např. bavlna–polyester) – kombinují savost s vyšší odolností proti zmačkání
Polyesterové mikrovlákno – často používané u sériově vyráběných alb díky snadné údržbě
Hedvábí (výjimečně) – pro slavnostní alby biskupů a prelátů
Dekorace: krajka a výšivka v kontextu alby
Dekorativní výzdoba alby má dlouhou tradici, zejména na spodním lemu, rukávech a v oblasti výstřihu. Používané techniky:
1. Liturgická krajka:
Paličkovaná krajka (torchon, flanderská) – tradiční pro spodní lem, s motivy křížů, hroznů, kalichů
Jehlová krajka (reticella, punto in aria) – historické alby ze 17.–18. století
Strojová krajka (guipure, tylovka) – u novodobých výrobků, dostupnější a snadno udržovatelná
Způsob aplikace: krajka je obvykle všitá do okraje nebo našitá jako dekorativní pás
2. Výšivka:
Bílé monogramy – IHS, PX, MARIA
Florální nebo eucharistické motivy – klasy, réva, kalich
Zlaté nebo stříbrné nitě (metanité) – pro slavnostní alby
Výšivka se provádí ručně, strojově nebo kombinovaně
Péče a údržba liturgické alby
Správná péče o albu je nezbytná pro zachování její čistoty, formy a dekorace:
Praní: ruční nebo na šetrný program při 30–40 °C; bez bělidel
Žehlení: přes navlhčené plátno, zejména v místech s výšivkou nebo krajkou
Skladování: nejlépe zavěšené, chráněné před prachem a vlhkostí
Opravy: krajkové lemy je možné nahradit nebo přešít, u výšivek je vhodná odborná restaurace
Historický vývoj alby v textilu
Antika a raný středověk – alba se odvozovala od římského tunica alba, jednoduchého lněného oděvu
Gotika a renesance – objevují se bohatší výšivky a krajky, albě se dává větší symbolická hodnota
Baroko – alby bývají velmi zdobené, často opatřené několika řadami krajky
19.–20. století – zavádí se strojové krajky a standardizovaný střih
Současnost – snaha o spojení praktičnosti s tradiční estetikou, často se využívá lehkých směsových materiálů
Symbolický význam alby
Bílá barva: čistota srdce, křestní odkaz
Dlouhý střih: připomínka spravedlnosti a posvátnosti úřadu
Krajka a výšivka: vyjádření slavnostního a posvátného charakteru služby
Alba se obléká po recitaci modlitby: „Obmyj mě, Hospodine, a očisť mé srdce, abych byl oblečen v roucho svatosti.“
Závěr
Alba je nejen základním liturgickým oděvem, ale i textilním artefaktem, který vyžaduje řemeslnou přesnost, materiálovou znalost i duchovní citlivost. Spojuje praktickou funkci s hlubokou symbolikou, a její výroba i výzdoba představují významnou součást liturgického textilu jakožto samostatné oblasti sakrálního umění a řemesla.
