Strážci Galaxie Vol. 2 (v originále Guardians of the Galaxy Vol. 2, 2017) je druhým dílem trilogie režiséra a scenáristy Jamese Gunna, který zároveň výrazně ovlivnil styl a tón této subfranšízy v rámci Marvel Cinematic Universe (MCU). Film se žánrově pohybuje mezi vesmírnou operou, rodinným dramatem a popkulturní komedií, přičemž si zachovává vysokou míru autorské stylizace a narativní osobitosti. Jde o samostatně fungující příběh odehrávající se po událostech z prvního dílu (2014) a před Avengers: Infinity War (2018).
Dějová struktura a narativní linie
Film se z velké části odehrává v izolaci od zbytku MCU. Děj se soustředí na vnitřní dynamiku týmu Strážců, přičemž hlavní narativní osu tvoří:
Střet Petera Quilla (Star-Lorda) s jeho biologickým otcem Egem, který se ukáže být nejen bohem-planetoidem, ale zároveň egocentrickým tyranem s genocidními ambicemi.
Prohlubování vztahů mezi Gamorou a její adoptivní sestrou Nebulou, zatížených traumatickou minulostí.
Arci-linie Yondua, který se z vedlejšího antihrdiny stává ústředním emocionálním pilířem filmu.
Paralelně se odehrává linie konfliktu s Ravagery a Zlatými Suverény (The Sovereign) – geneticky vyšlechtěnou rasou posedlou dokonalostí.
Hlavními tématy filmu jsou otcovství, identita, trauma a vykoupení, což je pro superhrdinský žánr relativně neobvyklé zpracování. Namísto globálních hrozeb se film zaměřuje na mezilidské (mezi-postavové) vztahy, přičemž kosmické kulisy slouží jako zrcadlo vnitřních konfliktů.
Charakterová dynamika a archetypální roviny
Každá hlavní postava ztělesňuje určitý psychologický nebo mytologický archetyp:
Peter Quill (Chris Pratt) – sirotek/hledač otce, oscilující mezi snem o sounáležitosti a realitou manipulace. Jeho cesta je cestou od idealizace k deziluzi, a nakonec k přijetí „nepokrevního“ otce (Yondu).
Gamora (Zoe Saldaña) – bojovnice/ochránkyně, jejíž vztah s Nebulou demonstruje posttraumatické sourozenecké konflikty a hledání ženské autonomie mimo stín Thanose.
Drax (Dave Bautista) – komický válečník, jehož bezprostřední smysl pro pravdu odhaluje citlivost pod maskou brutality.
Rocket (Bradley Cooper) – zraněný cynik, který svou inteligencí a sarkasmem zakrývá vnitřní odmítnutí a izolaci.
Yondu (Michael Rooker) – padlý otec/vykupitel, jehož závěrečný oblouk slouží jako emocionální vrchol filmu.
Vizuální styl a výtvarná poetika
Film je výrazně stylizovaný, barevně saturovaný a využívá symetrických kompozic a surrealistických prvků, čímž se přibližuje estetice klasického psychedelického sci-fi 70. let.
Planeta Ego je zobrazena jako organický, pulzující a nerealistický svět, inspirovaný malbami Rogera Deana (albumová obálka skupiny Yes).
Postavy Suverénů evokují barokní zlaté idealizace, ale zároveň parodují totalitní estetiku „čistoty“ a nadřazenosti.
Akční scény jsou choreograficky propojeny s hudbou („Come a Little Bit Closer“, „Mr. Blue Sky“), což podporuje muzikálně-vizuální synchronizaci (viz opening sekvence s Baby Grootem).
Hudební dramaturgie – Awesome Mix Vol. 2
Hudba je opět nedílnou součástí identity filmu. James Gunn sestavil playlist Awesome Mix Vol. 2, který hraje dielekticky – tedy nejen jako podkres, ale jako součást vyprávění a emocionality postav:
„The Chain“ (Fleetwood Mac) – použita jako motiv opakujícího se rozpadu a návratu vztahů.
„Father and Son“ (Cat Stevens) – doprovází scénu Yonduova pohřbu, vrchol emocionální katarze.
„Brandy (You’re a Fine Girl)” (Looking Glass) – Ego ji používá jako narrativní rámec pro ospravedlnění svých činů, což podtrhuje manipulativní charakter postavy.
Žánrová syntéza a postmoderní prvky
Film kombinuje různé žánry:
Space opera (vizuální rozsah, vesmírná plavidla, bitvy)
Rodinné drama (traumata, otcové, sourozenci, přijetí)
Komedie (situační i jazykový humor)
Satira vůči klasickým sci-fi klišé (záměrně přepjaté technokratické dialogy Suverénů, znevažování eposu ironií)
Gunn využívá postmoderní dekonstrukce mýtů – Ego, bůh a planeta v jednom, je nejen zosobněním patriarchálního archetypu, ale i jeho kritikou. Není nositelem řádu, ale chaosu a kolonizace.
Produkce, triky a technické zpracování
Rozpočet filmu přesáhl 200 milionů USD, přičemž vizuální efekty byly vytvářeny předními studii jako Framestore, Weta Digital nebo Method Studios. Mezi technologicky nejnáročnější patřily:
Digitální model Ega jako planety – detailní organické textury a evoluční proměny.
Digitální mládnutí Kurta Russella (v retrospektivní scéně z 80. let) – opět ukázka pokročilého de-aging CGI.
Animace Baby Groota, jejíž choreografie byla založena na reálných tancích režiséra Gunna.
Recepce a kritika
Film vydělal více než 860 milionů USD celosvětově.
Byl chválen za emocionální hloubku, práci s vedlejšími postavami, vizuální originalitu a soundtrack.
Kritika směřovala k určité přeplácanosti a narativní roztříštěnosti, která může brzdit tempo a pozornost méně angažovaného diváka.
Přesto je film často hodnocen jako jedno z nejvíce osobních děl v rámci MCU.
Závěr
Strážci Galaxie Vol. 2 nejsou jen pokračováním populárního filmu – představují autorsky laděný projekt, který kombinuje emocionální hloubku, žánrovou pestrost a postmoderní styl. Režisér James Gunn dokázal propojit vizuální imaginaci s psychologickým rozvojem postav, čímž vzniká dílo, které nejen baví, ale i tematizuje zcela vážná témata jako rodičovství, trauma, vykořenění a svoboda volby. V rámci MCU jde o jeden z nejintrospektivnějších a nejvíce stylově definovaných filmů.
