H2: Základní údaje a kontext vzniku
Film After Blue (originální francouzský název After Blue (Paradis sale)) je francouzská sci‑fi‑fantasy tvorba, kterou napsal a režíroval Bertrand Mandico. Wikipedia+2famu.cz+2 Film byl natočen v roce 2019 (natáčení) a uveden v distribuci v roce 2021. Wikipedia+1 Délka snímku činí přibližně 129 minut.

Film vznikl v rámci francouzské produkce, a je charakteristický experimentálním pojetím, silně vizuálním stylem a tematickým zaměřením na gender, metamorfózu a spekulativní budoucnost. famu.cz+1

H2: Shrnutí děje
Na planetě „After Blue“, kde se část lidské populace uchýlila, po tom, co se Země stala téměř nebo zcela neobyvatelnou, žije komunita výlučně žen. Wikipedia+1 Hlavní postavou je mladá dívka Roxy, která s matkou Zorou žije v této izolované komunitě. Wikipedia

Jednoho dne narazí Roxy s dalšími dívkami na ženu jménem Kate Bush („Kate Bush“ ve filmu), uvězněnou v písku. I přes odpor ostatních se jí Roxy rozhodne pomoci a Kate Bush osvobodí. Brzy však vyjde najevo, že Kate Bush je odsouzenkyní či vězněnou za trestnou činnost. Roxy v tom okamžiku vstupuje do série událostí, které ji i matku vyvedou z komunity – obě jsou vyhnány a dostávají úkol zabít Kate Bush, pokud chtějí být přijaty zpět. Roxy a Zora pak putují divočejší krajinou a setkávají se s nebezpečím i proměnami. Wikipedia

H2: Tematické roviny a filmová estetika
H3: Gender, metamorfóza a tělesnost
Film výrazně pracuje s motivem těla, proměny a fluidity identity. Komunita žen na planetě, exil hrdinek, kontakt s „jinou“ ženou – to vše modeluje narativ, ve kterém tělo a identita nejsou stabilními kategoriemi. Mandico ve své tvorbě klade důraz na androgynii a vizuální proměnlivost. famu.cz+1

H3: Utopie vs. dystopie a ráj jako past
Titulní „ráj“ je zpochybněn – planetě After Blue připadá na první pohled jako azyl, ale skrývá řadu obětí a strukturální útlak (komunita žen, vyloučení, požadavek vraždy). seznamzpravy.cz+1 Tím film komentuje ideu úniku či nového ráje jako iluze, ve které se opakuje mocenská struktura.

H3: Vizuální styl, žánrová směs a reference
Esteticky se film odkazuje k retro‑sci‑fi, surrealistické poetice a experimentálnímu filmu. V recenzi je uvedeno: „kaleidoskopická fantazie zkreslená čočkou westernu ze 70. let“. Wikipedia+1 Kombinace sci‑fi, fantasy, westernu a experimentálního art‑filmu činí dílo náročné jak pro interpretaci, tak pro běžné publikum.

H2: Režie a produkční zpracování
Mandico natáčel ve Francii – exteriéry například v provincích Corrèze a Creuse, pláže blízko La Tremblade, a 35 mm filmovou technologii. Wikipedia Kamera: Pascale Granel, hudba: Pierre Desprats. Wikipedia
Toto fyzické, analogové zpracování přispívá k autenticitě materiálu a k vytvoření vizuálního charakteru, který se zdá být „starý“ a „čistý“, i když tematicky futuristický.

H2: Přijetí a kritické hodnocení
Podle agregátoru (např. Rotten Tomatoes) dosáhl film cca 74 % pozitivních recenzí, průměrné hodnocení 6,2/10. Wikipedia Na jiné platformě (např. Metacritic) získal skóre 52/100 – tedy „smíšené či průměrné“. Wikipedia Recenzenti chválí originalitu a vizuální sílu, některé však vadí obtížná srozumitelnost či fragmentární narativ. Wikipedia

Ve českém kontextu byl film představen na festivalu (např. Festival otrlého diváka) v Praze jako zahajovací snímek. seznamzpravy.cz

H2: Silné stránky a slabiny
H3: Silné stránky

  • Originální spojení žánrů a výtvarná výraznost – film nabízí vizuální zážitek, který vybočuje z mainstreamu.

  • Témata proměny, těla a identity reagují na současné diskuse v kinematografii a genderových studiích.

  • Produkčně zdařilé analogové zpracování – estetika působí autenticky a „živě“.

H3: Slabiny

  • Narativní složitost, fragmentarita a místy obtížná srozumitelnost pro běžného diváka.

  • Výrazný experimentální charakter může být bariérou pro širší publikum.

  • Některé momenty kritiky označily za „více jako bug než feature“ – tedy silná vizuální metafora, ale méně narativní síla. Wikipedia

H2: Význam v kontextu současné kinematografie
Film reprezentuje současný směr evropské avantgardní sci‑fi, kde žánr je využit spíše pro poetické a filozofické reflexe než pro čistou akci či komerční zábavu. Mandico tak navazuje na tradici vizuálně orientovaných filmů a posouvá ji směrem, kde tělo, metamorfóza a gender‑fluidita hrají principiální roli. Ve francouzském kontextu je zároveň výrazem „queer cinema“ a feministické spekulace, neboť film tematizuje svět žen, jejich autonomii i vyloučení. famu.cz+1

Film tedy stojí jako výzva – nejen pro diváka, ale i pro filmovou vědu: nabízí bohatý materiál pro analýzu vizuálního stylu, genderových identit, motivu ráje a exilu či experimentální formy vyprávění.

H2: Závěr
„After Blue (Zatracený ráj)“ je ambiciózní a neobyčejný film, který se vyhýbá konvenčnímu vyprávění a místo toho vsází na vizuální sílu, metamorfózu a experiment. Pro ty, kteří hledají film mimo běžné žánrové hranice, představuje významný počin. Pro diváky zvyklé na klasický narativ může být náročnější, ale právě v této výzvě spočívá jeho hodnota.