Barvy na textil představují specifickou skupinu barvicích látek a pigmentů, které jsou určeny k aplikaci na textilní materiály různého původu – od přírodních vláken jako je bavlna či len, až po syntetické tkaniny typu polyester nebo nylon. Úspěšné obarvení textilu vyžaduje nejen vhodnou volbu barviva, ale i správnou technologii aplikace, fixaci a následnou péči, která zajistí barevnou stálost.

Základní dělení textilních barev
Barvy na textil lze podle složení a způsobu aplikace rozdělit do několika hlavních kategorií:

Reaktivní barvy
Jedná se o chemicky aktivní barviva, která se vážou k vláknu pomocí kovalentní vazby, a tím dosahují vysoké stálosti vůči praní i světlu. Jsou vhodné především pro celulózová vlákna (např. bavlna, viskóza). Aplikují se za přítomnosti zásaditého prostředí (např. uhličitanu sodného).

Kyselé barvy
Používají se k barvení proteinových vláken (vlna, hedvábí) a polyamidů. Tvoří iontové vazby s vlákny a vyžadují mírně kyselé prostředí během fixace. Jejich stálost je nižší než u reaktivních barev, ale umožňují jemné odstíny.

Disperzní barvy
Využívají se pro syntetická vlákna, především polyester. Barvivo je ve vodě nerozpustné a proniká do vlákna při vyšších teplotách (obvykle nad 120 °C) za pomoci tlakových nebo termosublimačních metod. Disperzní barvy se často používají při sublimačním tisku.

Pigmentové barvy
Pigmenty se na rozdíl od barviv nevážou chemicky na vlákno, ale přichycují se mechanicky pomocí pojiva (polymerní báze). Jsou univerzální a vhodné pro většinu vláken, ale jejich trvanlivost závisí na kvalitě pojiva a fixace (např. zažehlení, sušení).

Přírodní barviva
Získávají se z rostlinných či živočišných zdrojů (např. indigo, kurkuma, košenila) a vracejí se do popředí zájmu díky ekologickému trendu. Vyžadují však mořidla, která zlepšují stálost barvy. Jsou méně odolná vůči UV záření i praní.

Techniky aplikace barvy na textil
Výběr vhodné techniky aplikace závisí na typu použité barvy, materiálu textilu a požadovaném výsledku:

Přímé barvení (ponoření)
Tkanina se ponoří do roztoku barvy, přičemž se barvivo absorbuje a fixuje. Používá se u reaktivních, kyselých nebo disperzních barev.

Sítotisk
Přes šablonu se barva protlačí na textilní podklad. Umožňuje přesné motivy a používá se u pigmentových barev.

Tisk sublimační
Barva se nejprve natiskne na přenosový papír a následně za vysoké teploty přenese na syntetický textil. Využívá disperzní barvy a je populární u sportovního oblečení.

Malba a batika
Manuální techniky využívající štětce, razítka nebo voskové odpuzování (batika). Lze je provádět s většinou vodou ředitelných barev na textil.

Fixace barvy a stálost
Po aplikaci barvy je nutné provést fixaci – buď chemickou (např. pomocí sody), nebo tepelnou (např. žehlením, horkovzdušnou troubou). Stálost barvy je klíčová z hlediska údržby textilu – hodnotí se stálost vůči praní, světlu, otěru a potu podle norem (např. ČSN EN ISO 105).

Ekologické aspekty
Moderní textilní průmysl klade důraz na ekologii. Výběr barev bez těžkých kovů, nízký obsah formaldehydu a biologicky odbouratelné složky se stávají standardem. Značky jako OEKO-TEX® nebo GOTS zajišťují zdravotní nezávadnost a ekologičnost barvení.

Závěr
Výběr barvy na textil je komplexní proces ovlivněný chemickým složením barvy, typem vlákna, požadovanou technologií tisku a ekologickými požadavky. Správná volba barviva a jeho aplikace ovlivňuje jak estetickou, tak funkční kvalitu textilu. Textilní barvení se tak stává nejen technickým, ale i uměleckým procesem, ve kterém hraje roli chemie, design i udržitelnost.