Film „Broskve“ (anglicky Peaches, hisp. Melocotones) z roku 2017, režie Héctor Valdez, je odvážným filmovým dílem, které spojuje žánry romantické komedie, science-fiction časového cestování a nostalgické retro-estetiky. Koprodukce Velké Británie a Dominikánské republiky si klade za cíl nejen pobavit, ale prostřednictvím absurdní premisy – muže, který cestuje v čase, aby zachránil svůj vztah – otevřít otázky identity, selhání a opakování. 

Produkční kontext a technické detaily
Film vznikl v produkci režiséra Héctora Valdeze s podílem studií z Dominikánské republiky a Spojeného království. hector-valdez.com+1 Premiéra proběhla v rámci festivalu Raindance Film Festival, kde snímek byl oceněn jako „Film festivalu“. dgcine.gob.do+1 Délka činí přibližně 77 až 80 minut (v různých zdrojích se uvádí 77 či 80 minut). FDb.cz+2IMDb+2 Žánrově se film definuje jako kombinace romantiky, fantazie, sci-fi a komedie. FULLTV FR Films+1

Dějová osnova a narativní téma
Hlavní línií je příběh Diega, který se ocitne na společném výletu se svou přítelkyní Laurou – po katastrofickém výročním víkendu ho Laura opouští. Diego se rozhodne vše napravit – dokonce i tím způsobem, že cestuje v čase a soupeří s různými verzemi sebe sama, aby získal její lásku zpět. FDb.cz+1 Film je zasazen „někde v Karibiku, v budoucnosti, která nikdy nebyla“, tedy v imaginárním retro-futuristickém prostoru. FDb.cz+1

Tím film otevírá tematiku:

  • opakování chyb a touhu po „opravení minulosti“,

  • konflikty identity mezi verzemi sebe sama,

  • vztahy jako proces neustálého pokusu a selhání,

  • nostalgii za vizí budoucnosti 70.–80. let v kombinaci s parodií sci-fi.

Styl, vizuální estetika a zvuková složka
Režisér Valdez citlivě pracuje s retro-futuristickým stylem: film evokuje estetiku sci-fi 70. a 80. let – analogová technologie, barevné kostýmy, umělé scény a syntetizátorová hudba, která definovala dobu. dgcine.gob.do+1 Vizuálně film využívá stylizované prostředí – kombinace karibského prostředí, futuristického motívu a téměř absurdních prvků (např. cestování časem jako součást romantické komedie). Kamera a střih podporují pocit časové smyčky – střihy se vracejí, scény se mírně mění, čímž se divák ocitá v podobném „opakovacím“ pozici jako hlavní postava.

Zvuková a hudební složka akcentuje tuto nostalgii: syntetizátorové motivy připomínají dobové elektronické soundtracky, hudba podporuje jak romantickou línii, tak parodickou interpretaci sci-fi.

Tematická a filozofická rovina
Na první pohled je film lehkou zábavou – ale při bližším rozboru nabízí hloubku:

  • Cestování časem jako metafora snahy změnit minulost, poukazuje na lidskou potřebu mít kontrolu nad vlastním životem, i když je minulost nevratná.

  • Konkurence různých verzí sebe sama ukazuje vnitřní konflikt identity – co je „autentické já“, když existují varianty, které se rozhodly jinak.

  • Romantická linie jako impuls pro vědecko-fantastický žánr: film staví běžný vztahový problém do kontextu sci-fi tropů, čímž vyzývá diváka, aby viděl běžná dilemata (odchod partnera, selhání vztahu) v širším filosofickém rámci.

  • Retro-futurismus a nostalgie: film reflektuje, jak lidé 70.–80. let představovali budoucnost – tedy že budoucnost už je, ale je jiná, než jsme čekali. Tímto způsobem film paroduje i oslavuje sci-fi minulosti.

Recepce, výklad a význam
Film získal uznání v nezávislém filmovém prostředí – ocenění na Raindance potvrzuje, že projekt překročil běžné hranice produkce z Dominikánské republiky i žánrového očekávání. dgcine.gob.do+1 Na serveru IMDb je hodnocení 5,9/10 (z cca 1 000 hlasů) – což při žánrové netradičnosti není zanedbatelné. IMDb U kritických recenzí se objevuje poznámka, že film „steeps its comic romance in reconstructive nostalgia that reflects its hero’s stasis in an ultimately irrecoverable past“. Rotten Tomatoes

Pro filmovou teorii je zajímavý jako příklad malého rozpočtu kontaktního sci-fi, které využívá žánrové konvence, ale zároveň je transformuje – tedy nejen cestování časem, ale i vztahový problém, nejen romantika, ale i časová smyčka, tedy hybridní forma.

Závěr: Význam filmu „Broskve“ v kontextu moderního žánrového filmu
„Broskve“ představují netradiční příspěvek k tematu sci-fi a romantické komedie – spojují žánry, pohrávají si s formou i obsahem, a to v mezinárodní produkci mimo hollywoodský mainstream. Je to film, který si dovede být současně zábavný i reflexivní, lehký i filosofický. Pro diváka ochotného vstoupit do jeho stylizovaného světa nabízí možnost přemýšlet o čase, vztazích a identitě – a to prostřednictvím vizuálně i narativně neobvyklého rámce.