Chronopolis je polsko‑francouzský animovaný film režiséra Piotra Kamlera, dokončený v roce 1982. Wikipedia+1
Hudbu složil experimentální skladatel Luc Ferrari. Wikipedia+1
Původní verze trvala cca 66 minut; konečná, oficiální verze z roku 1988 má délku 52 minut, bylo z ní odstraněno např. vypravěčství, scéna s letcem‑průzkumníkem, části konce filmu. Wikipedia+2Scifi Dimensions+2
Rozpočet pod 400 000 USD; film vznikal v letech cca 1977‑1982 s podporou Institut National de l’Audiovisuel (INA) a Centre National du Cinéma ve Francii.
Formální rysy a stylistika
Film je velmi abstraktní, téměř bez tradičního dialogu v konečné verzi. Původní verze obsahovala naraci Michael Lonsdale, ale v řadě projekcí (zejména pozdějších) byla narace odstraněna. Wikipedia+1
Výrazný je vizuální styl založený na stop‑motion animaci, sochařských objektech, geometrických tvarech, abstraktních strojích, surrealistických architektonických prvkách kombinovaných s prvky futurismu, art déco a mystiky. Screen Slate+2Scifi Dimensions+2
Hudební doprovod je ambientně‑experimentální, elektronický, vytváří atmosféru vznášející se, nadčasovou, hypnotickou. Zvuk a obraz jsou klíčové pro vyvolání estetického a filosofického zážitku. Scifi Dimensions+2Wikipedia+2
Děj a tematický obsah
Film líčí město Chronopolis – obrovskou, vznášející se metropoli, kde žijí nesmrtelní bytosti (immortals), kteří už ztrácejí motivaci, unavení svou věčností. Manipulují prvky času, atomovými částicemi, elektřinou; vytvářejí podivné objekty. Wikipedia+2Scifi Dimensions+2
V průběhu dochází ke kontaktu s lidskou postavou – horolezcem –, který stoupá až ke Chronopolis, nebo s objektem (koule / sféra), která sestoupí ke straně lidí / přírody. Tento vztah mezi smrtelným a nesmrtelnými je jedním z mála přímých motivů, které film nabízí. Wikipedia+2Scifi Dimensions+2
Tematická hloubka a filozofické otázky
Věčnost versus smrtelnost: Nesmrtelní zde nejsou zobrazováni jako blízká utopie, ale spíše jako stav, který vede ke stagnaci: absence omezení a absence cíle jsou tíhou, nikoli výhodou. Smrtelnost nasazuje limit a smysl; ve filmu je smrtelnost symbolizována horolezcem, který usiluje o dosažení, o překonání. Scifi Dimensions+2Wikipedia+2
Čas, smysl tvoření, kreativita: Aktivita nesmrtelných spočívá v manipulaci s časem a formami, produkci geometrických objektů, extrovertních soch nebo konstrukcí; tvorba je zároveň jejich jediným „útěkem“ z ontologické nudy. Scifi Dimensions+2Wikipedia+2
Odtažitost, izolace a očekávání: Nesčetněkrát film vykresluje stavy pasivity – čekání na „něco výjimečného“. V Chronopolis je přítomna latentní naděje / očekávání, že nějaký akt (interakce s lidským prvkem, nebo Splynutí tvorby a reflektování) přinese změnu. Scifi Dimensions+1
Symbolika geometrie a materiálu: Koule / sféra, strojové mechanizmy, pyramidální hlavy či tvary připomínající hlavy, vysoké architektonické konstrukce – vše s funkcí nejen dekorativní, ale jako znak ontologických vztahů mezi stvořitelem, stvořeným, pozorovatelem. Screen Slate+1
Silné stránky vs. omezení
Silné stránky: originální vizuál; atmosféra nadčasovosti; ambiciózní spojení animace a filosofie; možnost mnoha interpretací; hudba, která tvoří integrální celek s obrazem; film, který vybízí k reflexi spíše než k zábavě. Jbspins+2Wikipedia+2
Omezení / kritické připomínky: absence tradičního linearního děje může být pro diváky obtížná; opakování vizuálních motivů se může jevit monotónně; tempo filmu není rychlé, někteří uvádějí, že film „visí“ v určitých sekvencích; slabší postava lidského horolezce, jen jako kontrastní prvek, který nedostává hlubší charakterizaci. Scifi Dimensions+1
Význam a místo v historii animace / sci‑fi
Chronopolis je jediným celovečerním filmem Piotra Kamlera. Wikipedia
Je považován za dílo, které spojuje avantgardní animaci se science‑fiction, a jako takové působí jako inspirace pro další experimenty v tomto směru. Jbspins+1
Uchází se i jako film uměleckého kina více než jako komerční sci‑fi; je pravidelně uváděn na festivalech, retrospektivách animace, v rámci autorů‑experimentátorů. Wikipedie+1
Závěr
Chronopolis není film, který by diváka provázel jednoduchým příběhem nebo standardními emocemi; je to dílo, které staví na vizuálním a symbolickém fungování. Klade otázky po smyslu stvoření, po podmínkách existence bez konce, po hodnotě času, který omezení dává význam. Pro diváka otevírá prostor pro meditaci, interpretaci a estetické ponoření; není to film pro masovou variabilitu, ale spíše pro experty na film, animaci a filozofii.