Flanelová látka, známá pro svůj měkký povrch a zateplovací vlastnosti, patří mezi klíčové textilie užívané především v chladnějších klimatických oblastech. Přestože dnes flanel vnímáme zejména jako praktický materiál pro košile, pyžama nebo ložní prádlo, jeho kořeny sahají hluboko do historie, zejména do raného novověku. Tento článek se detailně zabývá původem, technologickými aspekty, regionálními variacemi a specifickým využitím flanelu v historickém kontextu, především v 17.–19. století.
Původ a etymologie
Slovo flanel (angl. flannel) pochází pravděpodobně z velšského „gwlanen“ – označení pro vlněnou tkaninu. Již ve 14. a 15. století se v oblasti dnešního Walesu vyráběly jemné vlněné látky s měkčeným povrchem, které jsou považovány za přímé předchůdce flanelu.
Materiálové složení historického flanelu
100% vlna – nejběžnější do 19. století, často mykaná, později i česaná
Vlna + len – v oblastech s nedostatkem vlny, např. ve střední a východní Evropě
100% bavlna – až od 19. století, především v anglické a americké konfekci
Barvení příze před tkaním – především u kostkovaných a pruhovaných flanelů
Přirozené odstíny vlny (šedá, hnědá, tmavě zelená) – běžné pro chudší vrstvy
Technologie výroby flanelových látek v minulosti
Výroba historického flanelu zahrnovala specifické postupy, které látce dodávaly typický měkký a hřejivý charakter:
Tkaní – nejčastěji plátnová nebo keprová vazba z mykané příze
Valchování (u vlněných flanelů) – zhutnění tkaniny pomocí vlhkosti, tepla a tlaku
Počesávání povrchu – ručním nebo mechanickým kartáčováním tkaniny (použití bodlin z bodláku nebo kovových hřebů)
Lícový i rubový počes – u kvalitnějších flanelů oboustranný, u levnějších pouze jednostranný
Apretace – mírné zafixování povrchového vlasu pro omezení žmolkování
Fyzikální vlastnosti historických flanelových látek
Gramáž: cca 180–350 g/m² u vlněných variant
Tloušťka: střední až vyšší, závisí na míře počesu a hustotě osnovy
Tepelná izolace: výborná – vzduch zachycený v počesaném vlasu funguje jako izolační vrstva
Absorpce vlhkosti: vysoká – vlna odvádí pot, aniž by působila vlhkým dojmem
Prodyšnost: velmi dobrá, zejména u méně zahuštěných tkanin
Pružnost: částečně pružný v útku (mykaná příze), ale nedeformuje se
Opotřebitelnost: střední až vysoká – záleží na kvalitě valchování a hustotě
Typy flanelových látek používané historicky
Waleský vlněný flanel – jemná, hustě tkaná látka, známá již od 17. století
Skotský tartanový flanel – barevné kostky tkané z barvené příze, užívané pro pláště, sukně, kabátce
Lněno-vlněný flanel (domácí výroba) – používaný v lidových krojích střední Evropy
Bavlněný flanel (průmyslový) – od 19. století pro noční košile, spodky, pracovní oděvy
Uplatnění flanelových látek v historickém odívání
16.–18. století:
Vnitřní výplně a spodní vrstvy v chladném podnebí
Podšívky plášťů a kabátců
Spodní košile a kalhoty nižších vrstev (z mykané vlny)
19. století:
Noční prádlo – pánské noční košile, dámské spodničky
Pracovní oděvy – především v anglosaských zemích (bavlněný flanel s kostkou)
Dětské oblečení – díky měkkosti a tepelné izolaci
Civilní pánské košile – zejména v koloniální a venkovské módě
Lidové kroje:
Červené nebo šedé vlněné flanely – u mužských nohavic, kabátců nebo vest
Ženské spodničky – měkčené a teplé, často zpracovávané ručně
Rekonstrukce historických flanelů dnes
Moderní reenactoři, historici módy a výrobci replik vyhledávají autentické varianty flanelu:
100% vlněný flanel – z česané nebo mykané příze
Ručně tkané varianty – např. u lidových krojů
Nepotištěné, ale tkané kostky a proužky – věrné historickému způsobu barvení příze
Ručně počesané látky – pomocí přírodních kartáčů nebo bodláků (tradiční metoda)
Závěr
Historický flanel představuje důležitou součást textilního dědictví, zejména v oblasti běžného a pracovního odívání nižších vrstev. Jeho technologické zpracování a materiálové složení odrážejí jak praktické požadavky doby, tak i místní zvyklosti a dostupnost surovin. V oblasti rekonstrukce a historického šití je nezbytné pracovat s flanelem odpovídající kvality, vazby i gramáže – bez příměsí syntetiky, s ručním počesem a tradičními barvami. Díky tomu lze dosáhnout nejen věrného vzhledu, ale i funkčnosti a komfortu, který byl pro původní nositele těchto oděvů zcela zásadní.
