Historické klobouky plnily v minulosti nejen praktickou funkci ochrany proti slunci a chladu, ale také funkci sociální, profesní, náboženské a módní. V jednotlivých obdobích od starověku po 19. století představovaly významný prvek identity nositele, často určovaly jeho postavení, pohlaví, cechovní příslušnost nebo dokonce politickou orientaci. Tento odborný článek podává detailní přehled typologie historických klobouků, materiálů, technologií výroby i jejich ikonografického a archeologického zázemí.
Materiály používané na výrobu klobouků
Materiály se v jednotlivých obdobích a regionech lišily podle dostupnosti surovin, společenského postavení nositele i zamýšleného účelu pokrývky hlavy:
Vlna (plst) – nejčastější materiál v Evropě, zejména od středověku do 19. století
Filc z králičí nebo bobří srsti – jemnější a odolnější než ovčí plsť, luxusní verze (renesance, baroko)
Látky (samet, hedvábí, brokát, len) – používané na čapky a měkké pokrývky hlavy, často zdobené
Sláma – letní klobouky, zejména v renesanci a empíru
Kůže – funkční klobouky (vojenské, cestovní), méně často dekorační
Kovové rámy a karton – používané jako výztuže u vysokých klobouků v 16.–18. století
Výztuhy – lněné šňůry, lýko, lýkové spirály, později i ocelové dráty
Technologie výroby historických klobouků
Plstění – pomocí vlhka, tepla a mechanického tlaku se spojovala vlákna vlny nebo srsti
Formování – tvarování pomocí dřevěných forem a napařování
Šití – měkké pokrývky hlavy byly sestavovány z dílů (klíny, stuhy, výztuhy)
Zdobení – výšivka, perly, ptačí peří, krajky, kovové aplikace, šňůrování
Barvení a apretace – pro zvýšení odolnosti vůči vodě a zachování tvaru
Typologie historických klobouků podle období
Středověk (500–1500 n. l.)
Coif (čepička pod klobouk) – běžná pokrývka mužů i žen z lnu nebo vlny
Chaperon – z původního kápě vznikl v pozdní gotice módní klobouk s ovinutým liripipem
Kukla (cagoule, hood) – integrovaná s pláštěm, někdy s výztuhou
Klobouky s kuželovitou korunou a širokou krempou – u měšťanů a poutníků
Ženské čepečky – často vyšívané, kombinované se závojem nebo henninem
Renesance (cca 1450–1600)
Barety – kruhové pokrývky hlavy, často z plisovaných vrstev, zdobené ptačím perem
Plstěné klobouky se širší krempou – kulatá nebo mírně kuželová koruna, oblíbenci dvora
Pokrývky hlav žen – čepce, závoje, pletené síťky na vlasy (snoods), často vyšívané zlatem
Lovecké klobouky – nízké, pevné, s otočnou krempou (praktické i dekorativní)
Baroko a rokoko (1600–1790)
Tricorn (třírohý klobouk) – ikonický tvar 18. století, nosili ho civilisté i vojáci
Capotain – vysoký kuželovitý klobouk s plochou krempou (typický pro puritány a raný novověk)
Ženské čepce s krajkami (mobcap, bonnets) – bohatě zdobené, často kombinované s parukami
Klobouky s výztuží (bergère, shepherdess hats) – široké slaměné klobouky se stuhami, velmi populární v empíru
19. století (empír, biedermeier, viktoriánské období)
Bonnet – tuhý ženský klobouk s výztuží, zavazovaný pod bradou, často krajkový
Top hat (cylindr) – pánský slavnostní klobouk z tvrdé plsti nebo kartonu s látkovým potahem
Boater – plochý slaměný klobouk s černou stuhou, oblíbený v 70.–90. letech 19. století
Cloche (na přelomu století) – jednoduchý zvonovitý dámský klobouk, přechod k modernímu stylu
Funkce a symbolika historických klobouků
Sociální statut – luxusní materiály (samet, hedvábí), barevné akcenty a zdobení pro vyšší vrstvy
Profesní určení – cechovní rozlišení např. u lékařů, řezníků, soudců
Vojenské použití – určité typy klobouků specifické pro regimentu (tricorny, shakos)
Náboženská identita – klobouky a čepce duchovních, židovské jarmulky, klášterní závoje
Praktické funkce – ochrana proti slunci, dešti, u cestovatelů a zemědělců
Výroba replik historických klobouků v současnosti
Rekonstrukce historických klobouků je oborem vyžadujícím specializované znalosti v oblasti materiálů, ikonografie, konstrukce a technologie. Moderní výrobci replik (pro muzea, film, reenactment) využívají:
Historické střihy a obrazové prameny – iluminace, malby, sochy, reliéfy
Přírodní materiály – ručně plstěná vlna, hedvábné tkaniny, ručně tkaný len
Kopírování technologických postupů – plstění, napařování, šití, výztuhy z lýka nebo kovu
Dekorační techniky – ruční výšivka, barvení, všívání peří nebo kovových aplikací
Závěr
Historické klobouky jsou nejen doplňkem oděvu, ale především významovým a funkčním prvkem, který v minulosti sloužil k vyjádření postavení, identity i estetiky dané epochy. Studium jejich tvarů, materiálů a technologických postupů je klíčové pro rekonstrukci historického vzhledu a kultury odívání. V dnešní době je výroba věrných replik kombinací řemeslného umu, historického výzkumu a výtvarného citu – ať už pro účely muzejní, scénické nebo reenactorské.
