Historické látky představují důležitý segment textilního dědictví, který zahrnuje jak původní dochované textilie, tak i jejich rekonstrukce určené pro muzea, historické kostýmy, divadlo nebo reenactment. Tento odborný článek se zaměřuje na přehled základních historických materiálů, technik jejich výroby, typických vazeb a specifických vlastností textilií, které byly používány v Evropě od starověku po 19. století. Klade důraz na co největší přesnost vzhledem k archeologickým, ikonografickým a písemným pramenům.
Surovinová skladba historických látek
V minulosti byly dostupné pouze přírodní suroviny, jejichž výběr závisel na geografii, klimatu a společenském statusu nositele. Mezi nejběžnější patřily:
Len (Linum usitatissimum) – hojně využívaný již ve starověku, pro spodní prádlo a běžné oděvy
Vlna (z ovcí) – klíčová surovina v Evropě pro svrchní oděvy, pláště, tuniky
Konopí – levnější alternativa lnu, používaná na pracovní oděvy a výztuhy
Hedvábí (z kokonů bource morušového) – dovážené z Asie a později z Byzance a Itálie, luxusní materiál dostupný vyšším vrstvám
Bavlna – rozšířena až po křížových výpravách, významněji až v raném novověku
Kožešina a kůže – obvykle jako součást svrchní vrstvy nebo výztuže, nikoliv tkaniny v užším smyslu
Textilní techniky a vazby historických látek
Textilní technologie se během staletí výrazně vyvíjela. Základním předpokladem bylo ruční tkaní na stavech, předení na vřetenech nebo kolovratech a barvení pomocí přírodních barviv. Mezi typické vazby a zpracování patřily:
Plátnová vazba – nejstarší a nejběžnější, symetrická, pevná
Keprová vazba – šikmá struktura, pružnější, známá od doby železné
Atlasová (saténová) vazba – známá u luxusních hedvábných látek v pozdním středověku
Kártoun – bavlněná nebo lněná tkanina s potiskem, rozšířená v 18. století
Brokát – tkanina s vetkávaným vzorem z hedvábí a kovových nití
Damask – oboustranná tkanina s reversibilním vzorem, převážně z hedvábí
Valchovaná vlna (sukno) – silně zhutněná vlna, která se plstí za mokra a tepla
Barvení historických látek
Barvení probíhalo výhradně pomocí přírodních barviv (rostlinných, živočišných, minerálních). Mezi nejpoužívanější patřily:
Indigo (Isatis tinctoria) – modrá
Červený kermes nebo košenila – drahé červené odstíny
Reseda (Reseda luteola) – žlutá
Duběnka, taninové látky + železo – černá a šedá
Boryt, ořešák, cibule, měď, cín apod. – kombinované techniky pro hnědé, zelené a jiné tóny
Barvy oděvů často vypovídaly o sociálním statusu, cechovní příslušnosti nebo regionální identitě.
Typické historické textilie a jejich použití
1. Sukno
Tkanina z hustě valchované vlny
Použití: pláště, kabátce, šaty, klobouky
Období: od raného středověku do 19. století
Výhody: vodoodpudivé, odolné, teplé
2. Hedvábný brokát
Luxusní tkanina s vetkávanými motivy
Použití: šlechtické a církevní oděvy, tapiserie
Období: od 12. století (Byzanc) do baroka
Výhody: reprezentativní, výrazné barvy
3. Lněné plátno
Běžná tkanina pro spodní prádlo a všední oblečení
Použití: košile, spodničky, čepce, ubrusy
Období: trvale přítomno v celé historii
Výhody: prodyšné, pevné, dobře se barví
4. Kártoun
Tištěná bavlněná nebo směsová tkanina
Použití: šaty, zástěry, dětské oblečení
Období: 18.–19. století
Výhody: vzorování, snadná údržba
5. Tapisérie a gobelíny
Textilní stěnové závěsy, často z vlny a hedvábí
Použití: interiéry zámků, kostelů
Období: gotika až klasicismus
Výhody: dekorativní, izolační funkce
Význam historických látek v současnosti
Historické látky mají dnes své uplatnění zejména v těchto oblastech:
Rekonstrukce historických oděvů (reenactment, living history) – věrná imitace materiálů a technik
Divadlo a film – autentický kostýmový design pro historické žánry
Muzejnictví a konzervace – výroba replik pro výstavní účely, rekonstrukce podle archeologických nálezů
Studium textilní historie – pro pochopení výrobních technik, obchodu a každodennosti minulosti
Luxusní interiérový design – stylové tapety, závěsy a potahy inspirované historickými motivy
Závěr
Historické látky představují nejen bohaté kulturní dědictví, ale i klíč k porozumění dobové řemeslné zručnosti, sociálním strukturám a estetickému vnímání. Studium jejich složení, technik a použití je nezbytné pro odborníky v oblasti oděvnictví, historie, muzeologie a scénografie. Ať už jde o rekonstrukci gotického šatu z valchovaného sukna nebo brokátového kostýmu pro barokní operu, správný výběr látky zásadně ovlivňuje autenticitu, funkčnost i výtvarný dojem výsledného díla.
