Hydrofilní zóny v textilu: principy, materiálová řešení a funkční využití v oděvních a technických aplikacích

Hydrofilní zóny v textilu představují specificky navržené oblasti materiálu, které mají zvýšenou schopnost vázat a transportovat vlhkost (zejména pot) díky své chemické struktuře a povrchovým úpravám. Jsou klíčové pro regulaci mikroklimatu mezi pokožkou a textilií, a tím výrazně ovlivňují komfort nošení a funkčnost textilních výrobků. Tyto zóny mohou být vytvářeny cíleným výběrem vláken, chemickými úpravami nebo strukturálním designem pletenin a tkanin.

Princip hydrofilního chování v textilu
Hydrofilita znamená schopnost materiálu přitahovat a absorbovat vodu. V textilu se projevuje zejména:

• vyšší smáčivostí povrchu

• rychlejším vstřebáváním kapaliny

• schopností transportovat vlhkost kapilárním efektem

• nižším kontaktním úhlem vody (méně než 90°)

Hydrofilní zóny tedy umožňují:

• rychlý odvod potu od těla

• rozprostření vlhkosti na větší plochu (pro rychlejší odpařování)

• aktivní ventilaci a schnutí textilie

Způsoby tvorby hydrofilních zón v textiliích

1. Volba vláken a jejich kombinace

• Přírodní vlákna (bavlna, viskóza, lyocell) – přirozeně hydrofilní díky hydroxylovým skupinám v celulóze

• Syntetická vlákna (PES, PA) – standardně hydrofobní, ale lze je upravit (viz níže)

• Hybridní vícekomponentní příze – kombinují hydrofilní a hydrofobní komponenty

  • Např. dvousložková vlákna: PES/PP, kde PES je hydrofilní (úpravou) a PP hydrofobní → řízený transport vlhkosti

2. Chemické a plazmové úpravy povrchu

3. Konstrukční řešení – zónování a tkaninové struktury

• Zonální pleteniny: na základě střídání vláken nebo vazby (např. síťovina ve vysoce potivých oblastech)

• Integrované systémy transportu vlhkosti: vlhkost se přesouvá z hydrofobních vnitřních vrstev na vnější hydrofilní

• Tzv. push-pull systémy: vnitřní vrstva = hydrofobní (PES), vnější = hydrofilní (CO, viskóza)

Charakteristiky a měření hydrofilních vlastností zón
Hydrofilita textilie je měřitelná několika metodami:

Aplikace hydrofilních zón v praxi

1. Sportovní a funkční prádlo

• Cílené zóny v oblasti podpaží, zad, třísel

• Příklady: zóny ze síťoviny, tenčích pletenin, nebo vláken s vyšší savostí

• Využíváno značkami jako Craft, X-Bionic, Nike – tzv. „bodymapping“ design

2. Pracovní a outdoorové oděvy

• Kombinace hydrofobních a hydrofilních zón pro termodynamické řízení vlhkosti

• Vnitřní vrstvy – hydrofilní (absorpce potu)

• Vnější vrstvy – hydrofobní (ochrana proti dešti)

3. Zdravotnický a rehabilitační textil

• Proti proleženinové prádlo – hydrofilní oblasti odvádějí pot, snižují tření

• Obvazy a podložky – hydrofilní zóny urychlují odvod exsudátu

4. Inteligentní textilie a e-textil

• Integrace hydrofilních oblastí s kapacitními čidly (vlhkostní senzory)

• Zóny z vláken modifikovaných na přímý kontakt s tělesnými tekutinami

Materiálové příklady použití hydrofilních zón

Výhody a limity hydrofilních zón v textilu

Výhody

• Zlepšený pocit sucha a komfort při pohybu

• Řízený odvod potu a lepší ventilace

• Možnost cílené optimalizace bez změny celkové konstrukce oděvu

• Kombinovatelné s jinými funkcemi (antibakteriální, elastické, termoizolační)

Limity a výzvy

• Náročnost na konstrukci a výrobu (vícezónové pleteniny, variabilní složení)

• Potřeba trvalých úprav – některé hydrofilní úpravy jsou nestabilní při praní

• Kompatibilita s jinými úpravami (např. DWR – hydrofobní úpravy mohou rušit efekt)

• Vyšší cena v porovnání s běžným textilem bez zónování

Závěr
Hydrofilní zóny v textilu jsou vysoce efektivním nástrojem pro zajištění optimálního mikroklimatu a funkčnosti oděvu. Jejich implementace vyžaduje znalost materiálového inženýrství, textilní technologie i fyziologie lidského těla. V kombinaci s dalšími chytrými a ekologickými úpravami tvoří základ moderních, adaptivních textilií. Trendem do budoucna je vývoj stabilních, ekologicky šetrných a opakovaně účinných hydrofilních úprav, zejména v rámci vícevrstvých textilních systémů.