Italský film „Il ragazzo invisibile – Seconda generazione“ (česky přibližně „Neviditelný chlapec 2 – Druhá generace“) režiséra Gabriele Salvatores je pokračováním fantastického snímku „Il ragazzo invisibile“ (2014). Wikipedia+2Wikipedia+2 Cílem této analýzy je konkretizovat narativní, produkční a ideové aspekty filmu s ohledem na kontext italského žánru „superhrdinského“ fantasy a jeho význam pro kinematografii.

Produkční a technologický kontext
Film vznikl v produkci Indigo Film ve spolupráci s Rai Cinema a Friuli Venezia Giulia Film Commission. MovieTele.it+1 Natáčení začalo v srpnu roku 2016 v italském městě Trieste, trvalo přibližně 12 týdnů. Wikipedia Rozpočet se pohyboval kolem 8 milionů eur, což je pro italskou kinematografii v rámci žánru fantasy/superhrdinského výrazné číslo. ANSA.it+1 Součástí realizace byly pokročilé vizuální efekty (VFX) pod vedením specialisty Victor Perez, jenž má zkušenosti s hollywoodskými produkcemi. Cinefilos.it+1

Narativní struktura a tematika
Hlavní postavou je opět sedmnáctiletý Michele Silenzi (herec Ludovico Girardello), který se po událostech prvního filmu potýká s identitou a otázkou, koho v sobě zastupuje – „normálního“ či „speciálního“. TPI+1 Do děje vstupuje jeho biologická matka Yelena (Kseniya Rappoport) a sestra-dvojče Natasha (Galatea Bellugi) – obě osoby disponují nadpřirozenými schopnostmi. ANSA.it+1 Dějový oblouk se zaměřuje na konflikt mezi běžnou společností a skupinou „Speciálních“ („Specials“), která disponuje superschopnostmi, a která je sledována či zotročována mocenskými strukturami. Wikipedia+1

Metaforická rovina filmu staví nadpřirozené schopnosti jako symbol dospívání, odcizení a hledání vlastní identity – neviditelnost a její opačný pól „viditelnosti“ se zde stávají obrazem sociální marginalizace i osobního růstu. Vecchia versione del Sito istituzionale+1

Estetika, žánrové pozice a recepce
Salvatores v tomto filmu kombinuje prvky evropského art-filmu a mainstreamového superhrdinského spektáklu. Jak uvádí kritika, vizuální stránka “v Itálii dosud spíše okrajového” fantasy žánru byla posunuta výrazně dopředu. Everyeye Cinema+1 Přesto některé recenze oceňují vizuální efekty a technickou stránku, zatímco kritizují scénář – zejména jeho závislost na žánrových klišé a snahu napodobit americké modely superhrdinského filmu bez patřičné originalizace. Cinefilos.it Příkladem mohou být komparace s frančízou X‑Men.

Na druhé straně, film staví v italském kontextu odvážnou sázku na domácí superhrdinský narativ – něco, co v místní tvorbě dosud nebylo běžné. Everyeye Cinema+1

Kulturní a společenský význam
Z hlediska kinematografie je film relevantní, protože představuje posun italského filmu směrem k žánru, který byl dlouho považován za výsadní doménu americké produkce. Dále tematizuje otázky adolescence, identity, rodinných vazeb a “jinakosti” skrze metaphoriku superschopností. Film tedy umožňuje dialektiku mezi individuálním růstem a společenskou inkluzí-exkluzí.

Z hlediska vzdělávacího a mediálního výchovného využití byly také iniciativy, jako například národní soutěž „Scrivi Il Ragazzo Invisibile 2“, určená pro studenty v Itálii. Cinefilos.it

Závěr
„Il ragazzo invisibile – Seconda generazione“ představuje v italském filmovém kontextu významný pokus o adaptaci superhrdinského žánru s evropským přístupem: menší rozpočty než hollywoodské blockbustery, silnější zaměření na identitu a dospívání, ale zároveň snaha o spektakulární vizuální zpracování. Přesto film naráží na limity: scénář a žánrové konvence někdy působí jako derivace amerických vzorů. Přesto je třeba jej vnímat jako důležitý mezník v domácí kinematografii.