Jehlová krajka je druh ručně vyráběné krajky, který vzniká za pomoci jehly a niti bez použití podkladové osnovy. Tato technika se odlišuje od paličkované krajky tím, že nepoužívá paličky ani podvinky, ale vzniká přímo stehováním a smyčkováním na nosné podložce, často papírové nebo pergamenové, podle předem nakresleného vzoru. Patří k nejjemnějším, nejpracnějším a nejluxusnějším krajkám v dějinách evropského textilu.
Jehlová krajka (anglicky needle lace, italsky merletto ad ago) je historicky spojena zejména s Itálií, Francií, Flandry a Španělskem. Její uplatnění sahá od renesančních rouch přes barokní a rokokové oděvy až po liturgické textilie, svatební krajky a muzeální artefakty.
Technologický princip výroby jehlové krajky
1. Podklad a předloha
Pracuje se na pevné podložce (pergamen, karton, plátno) s nakresleným vzorem.
Vzor je propíchnut jehlou a proštepován dočasnou nití (tack stitch) na spodní vrstvu.
Tato pomocná vrstva slouží jako základní nosná kostra, která bude po dokončení odstraněna.
2. Vytvoření obrysu vzoru (gimp outline)
Obrys vzoru je prošit silnější nití (tzv. cordonnet), často ve více vrstvách.
Cordonnet slouží jako hrana výplně a plastický rám.
Obrys se obvykle fixuje smyčkovými stehy (buttonhole stitch, punto festone).
3. Vyplňování motivu
Uvnitř jednotlivých polí se tvoří různé výplňové vzory:
Plný saténový steh (punto raso)
Mřížky (fond) – čtvercové, šestihranné, „pavoučci“
Síťky – vytvořené překřižováním spojovacích stehů
Dekorativní prvky – pikotky, hvězdičky, ornamentální smyčky
4. Spojování motivů
Motivy lze zhotovit samostatně a poté je spojit pomocí jemných spojovacích vláken (brides).
Alternativně se pracuje soustavně v celku, například u závojů nebo bordur.
5. Dokončení a uvolnění krajky
Po dokončení se krajka opatrně odstřihne od podložky, odstraní se pomocné stehy a vlákna.
Krajka se naškrobí, případně vypne pro dosažení přesného tvaru.
Historický vývoj jehlové krajky
| Období | Region | Typy a styly |
|---|---|---|
| 16. století | Itálie (Benátky, Florencie) | Punto in aria („šití do vzduchu“), raná florentská krajka |
| 17. století | Francie (Alençon, Argentan), Itálie | Alençon – pravidelné výplně, jemný fond; Argentan – hustší, plastický |
| 18. století | Belgie, Španělsko | Rozvoj přechodových technik, kombinace s paličkovanou krajkou |
| 19.–20. století | Celá Evropa | Napodobování ručních krajek strojovými metodami, úpadek ruční výroby |
| 21. století | Muzeální, restaurátorský a autorský textil | Repliky, liturgické krajky, umělecké objekty |
Typy jehlové krajky podle stylu
Punto in aria – nejstarší forma, Itálie, „šití do vzduchu“, bez podkladové tkaniny
Alençon – velmi jemná, pravidelná, s charakteristickým žebrováním okraje (cordonnet)
Argentan – podobná Alençon, ale s hustší sítí a výraznějšími výplněmi
Reticella – geometrická krajka vycházející z výšivky na vytažené niti (přechod mezi výšivkou a krajkou)
Brussels needle lace – jemné květinové motivy, často kombinované s aplikací na tyl
Materiály používané při výrobě jehlové krajky
| Materiál | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|
| Lněná příze (jemná) | Tradiční, pevná, matná | Historické a liturgické krajky |
| Hedvábí | Lesklé, jemné, pružné | Luxusní krajky, svatební krajky |
| Bavlna (č. 60–100) | Jemná, dostupná | Výuka, dekorativní krajky |
| Zlaté a stříbrné nitě | Reprezentativní, drahé | Liturgický textil, insignie |
| Umělé hedvábí (viskóza) | Snazší na zpracování | Autorská tvorba, kombinace s textilem |
Využití jehlové krajky
1. Liturgický textil
– Lemování aleb, rochety, pluviálů, manipulí, vel
– Často kombinace s hedvábím a zlatou výšivkou
– Typické motivy: kříž, kalich, IHS, vinná réva, lilie
2. Oděvní a svatební textil
– Okraje závojů, rukávů, šatů
– Vysoká reprezentativní hodnota
– Často aplikovaná na tylový nebo hedvábný podklad
3. Muzeální a sbírkový textil
– Čepce, manžety, krční pásy, šály
– Samostatné krajkové fragmenty v rámu nebo foliích
– Nutná pečlivá archivace (vlhkost, světlo, pH)
4. Umělecký a autorský textil
– Jehlová krajka jako volná kompozice
– Možnost práce s barevnými nitěmi, netradičními materiály (vlákna, plast, papír)
– Používá se v textilních instalacích, galerijních objektech, performativním oděvu
Údržba a konzervace jehlové krajky
Nepratelná – pouze suché čištění, kartáčování nebo odborná konzervace
Skladovat vodorovně, nejlépe mezi nekyselými papíry, v klimatizovaném prostředí
Při manipulaci vždy používat bavlněné rukavice
U poškození vždy konzultovat s textilním restaurátorem
Závěr
Jehlová krajka je vrcholem řemeslného textilního umění, které spojuje trpělivost, výtvarnou estetiku a technickou preciznost. Ačkoliv se dnes ručně vyrábí pouze výjimečně, její význam přetrvává v liturgii, muzeích, restaurátorství a současném autorském textilu. Její konstrukční principy a historická hodnota představují nezastupitelnou součást evropského textilního dědictví.
