Film John Carter: Mezi dvěma světy (v originále John Carter, 2012) je americký sci-fi/fantasy snímek produkovaný společností Walt Disney Pictures, režírovaný Andrewem Stantonem (známým především díky animovaným filmům Finding Nemo a WALL·E). Snímek je adaptací románu „A Princess of Mars“ (1912), který napsal Edgar Rice Burroughs, autor známý i díky postavě Tarzana.
Film měl ambici představit divákům původní předobraz space opery – John Carter se v literární podobě objevil desítky let před vznikem Star Wars nebo Star Treku. Přes vysoký rozpočet (~250 milionů USD) a technickou kvalitu však film komerčně selhal. Z odborného hlediska si však zaslouží pozornost pro své stylistické volby, narativní strukturu a problematiku adaptace.
Narativní struktura a konstrukce hrdiny
Děj sleduje bývalého kapitána Konfederace Johna Cartera, který se po záhadné teleportaci ocitne na planetě Barsoom (Mars), kde se zaplétá do konfliktu mezi různými civilizacemi: městskými státy Helium a Zodanga, a barbarskými Tharky. Carter se díky nižší gravitaci Marsu stává fyzicky silnějším a téměř „superhrdinou“.
Struktura vyprávění využívá rámec „deníků“, které čte Carterův synovec – sám Edgar Rice Burroughs. Toto metavyprávění (vyprávění v rámci vyprávění) se pokouší propojit fiktivní svět s reálným světem čtenáře/diváka, čímž je filmem reflektována samotná fikcionalita dobrodružného žánru.
Z hlediska vývoje postavy lze pozorovat tradiční archetyp hrdiny podle Campbellovy monomýtické struktury: odtržení od světa (po ztrátě rodiny), výzva, přechod do cizího světa, zkoušky, přijetí role ochránce a návrat.
Vizuální styl a produkční design
Vizuálně film spojuje fantasy estetiku s retrofuturismem – navazuje na původní ilustrace románů z počátku 20. století:
Design měst Helium a Zodanga kombinuje architekturu art deco s orientálními prvky.
Technologické prostředky (např. vznášedla) jsou vizuálně zajímavým příkladem dieselpunkových a steampunkových vlivů.
Barsoom je ztvárněn jako pouštní krajina s červeným odstínem, přičemž natáčení probíhalo převážně v Utahu – reálný terén dodává světu Marsu fyzickou hmatatelnost.
Postavy ras Tharků (čtyřruké zelené bytosti) byly vytvořeny pomocí pokročilého motion capture, včetně detailní mimiky a interakce s reálnými herci.
Hudbu složil Michael Giacchino, jehož orchestrální kompozice podporuje epický rámec, ale zároveň čerpá z tradičních hollywoodských dobrodružných schémat (Indiana Jones, Ben-Hur, Lawrence of Arabia).
Žánrová specifika a intertextualita
Film lze žánrově zařadit jako space fantasy, nikoliv čisté sci-fi – planeta Mars zde není vědecky přesná, ale slouží jako exotické, mytické bojiště. Přesto John Carter obsahuje prvky několika žánrů:
Science fiction – technologie, cizí planety, teleportace;
Fantasy – motiv „vyvoleného hrdiny“, starobylé civilizace, osudová proroctví;
Western – John Carter jako typický osamělý pistolník, podobnost mezi Marsovskými pouštěmi a americkým jihozápadem;
Dobrodružný žánr – šermířské souboje, záchrana princezny, eskapistická narace.
Intertextuálně film odkazuje na své literární kořeny, ale i na filmy, které byly jeho dědici (Star Wars, Avatar). Ironií je, že diváci často vnímali John Cartera jako „kopii“ těchto děl, přestože jde o jejich předchůdce.
Adaptace literární předlohy – problémy a volby
Převést dílo z roku 1912 do filmové podoby v roce 2012 vyžadovalo zásadní rozhodnutí:
Zjednodušení dějové linie: původní román má epizodický a lineární styl; film musel zavést jednotící konfliktní rámec (válka Helium vs. Zodanga).
Změny charakterů: Dejah Thoris je ve filmu aktivnější, vědecky založená postava, čímž se reaguje na současné požadavky na silné ženské postavy.
Aktualizace dialogů: původní archaický jazyk byl modernizován, což u některých fanoušků působilo jako narušení autenticity.
Problémem však zůstává, že film osciluje mezi věrností předloze a snahou přiblížit se moderním divákům – výsledkem je žánrově neukotvený celek, který si obtížně hledá publikum.
Recepce, dopad a odborná interpretace
John Carter byl komerčně neúspěšný – utržil přibližně 284 milionů USD při rozpočtu přes 250 milionů, což jej řadí mezi největší finanční propadáky své doby. Kritika byla rozporuplná:
pozitivně byly hodnoceny vizuální efekty, výprava a částečně herecké výkony (Taylor Kitsch, Lynn Collins, Willem Dafoe),
negativně reagovala na pomalé tempo, stylistickou nevyhraněnost a nedostatečné emocionální zapojení.
Z filmovědného pohledu je však John Carter cenným příkladem:
komplikované adaptace literární klasiky,
souboje mezi autorským přístupem a studiovým tlakem,
rozporu mezi dějinným významem literární předlohy a očekáváním současného publika.
Závěr
John Carter: Mezi dvěma světy je dílo, které selhalo jako mainstreamový blockbuster, ale nabízí bohatý materiál pro odbornou reflexi. Jeho hodnotu lze hledat v:
propojení žánrových tradic (sci-fi, fantasy, dobrodružství),
intertextuálním přesahu k literatuře raného 20. století,
formální preciznosti ve výpravě a designu mimozemského světa.
Z hlediska filmové historie se jedná o příklad toho, jak přímá adaptace „základního mýtu“ žánru může paradoxně selhat v době, kdy jeho pozdější napodobeniny dominují globálním trhům. Film tak poskytuje hodnotný rámec pro debatu o tom, co dnes znamená úspěšná adaptace a jak se mění divácké vnímání archetypálních příběhů.
