Koudelový materiál je vláknitý polotovar získávaný jako vedlejší produkt při mechanickém zpracování lýkových rostlin, především lnu (Linum usitatissimum) a konopí (Cannabis sativa). Historicky i technologicky představuje cenný zdroj hrubých, krátkých vláken, která mají široké uplatnění v oblastech textilní výroby, výplní, těsnění i vojenského vybavení. Tento odborný článek se zaměřuje na co nejkonkrétnější popis struktury koudelového materiálu, jeho fyzikálních a mechanických vlastností, technologii zpracování, a praktické využití, zejména v období středověku a raného novověku.
Definice a původ koudelového materiálu
Koudelový materiál vzniká při mechanickém česání lněného nebo konopného vlákna. Při oddělování dlouhých, souvislých textilních vláken určených pro předení se kratší, nepravidelně zlomené vlákna a zbytky lýka oddělují jako tzv. koudel.
Koudel vs. přadné vlákno:
Přadné vlákno je dlouhé, souvislé a rovné – určené pro tkaní jemných látek. Koudel tvoří krátké, lámavé a neuspořádané vlákenné zbytky.Primární rostlinné zdroje:
Len – nejčastější zdroj v Evropě do 19. století.
Konopí – v některých regionech (např. Rakousko, Polsko) běžnější pro výrobu hrubých koudelí.
Koudel je tedy technický odpad, který se stal strategickým materiálem díky svým fyzikálním vlastnostem, cenové dostupnosti a snadnému zpracování.
Fyzikální a chemické vlastnosti koudelového materiálu
| Vlastnost | Hodnota / charakteristika |
|---|---|
| Délka vláken | 1–5 cm (nepravidelně lámaná) |
| Tvar vláken | Zkadeřený, neuspořádaný, často spojený s prachem |
| Průměr vláken | 20–80 µm (podstatně hrubší než bavlna) |
| Hustota materiálu | cca 1,4–1,5 g/cm³ |
| Nasákavost | 200–250 % své hmotnosti |
| Složení | převážně celulóza (~70–75 %), hemicelulózy, lignin |
| Biologická rozložitelnost | Vysoká (plně rozložitelná v přírodních podmínkách) |
| Odolnost vůči UV | Nízká – rychle degraduje při slunečním záření |
| Hořlavost | Vysoká – dobře hoří, často používaná jako podpal |
Díky vysoké nasákavosti a pružnosti byla koudel výborným izolačním a výplňovým materiálem, ale nevhodná pro přímé zatížení v tahu nebo pro tkaní.
Získávání a zpracování koudelového materiálu
Získání koudelového materiálu je závěrečnou fází tradičního zpracování lýkových rostlin:
Skliď rostlin – obvykle před dozráním semen.
Rosolování nebo máčení – uvolnění pektinových vazeb mezi vlákny a dřevinou.
Sušení a lámání (škrabání, mlácení) – oddělení dřevnaté části (pazdeří).
Česání (dráždění) – rozčesání vláken na hřebenech nebo kovových kartáčích.
Zatímco dlouhá vlákna jdou na předení, z kratších a odpadních vláken vzniká koudel, která se následně skladuje buď volně (v pytlích), nebo stáčí do koudelových pramenů.
Koudel může být také napařována, sušena nebo máčena v dehtu v závislosti na zamýšleném použití (např. pro těsnění nebo izolace).
Historické využití koudelového materiálu
1. Výplňová složka ve vojenských oděvech (gambesony, kabátce)
Ve středověké vojenské výbavě byla koudel hojně využívána jako tlumicí výplň v textilních brněních. Typicky byla vrstvena mezi dvě vrstvy silného plátna a prošita do pravidelných vzorů.
V oblastech s vyšší koncentrací úderů (např. hruď, ramena) byla koudel vrstvena až do tloušťky 3–4 cm.
Fixace byla prováděna hustým prošíváním, které bránilo sesouvání vláken.
Výhoda: dobré tlumení úderů, nízká cena, nízká váha.
Nevýhoda: náchylnost k absorpci vody a následnému ztěžknutí.
2. Těsnicí materiál
Koudel se běžně používala jako těsnění pro:
dřevěné sudy a soudky (např. natlačená do spár v kombinaci s dehtem),
vodovodní potrubí a trubní spoje (zejména u kovových a litinových trubek),
sruby a dřevostavby – mezi trámy jako izolační materiál.
3. Výroba provazů nižší kvality
Koudel se stáčela do hrubých šňůr, používaných na netažné aplikace (např. pytloviny, síťoviny, řemeny).
4. Zápalný materiál a troud
Pro vysokou hořlavost byla koudel ideální složkou troudnice (nádoby na rozdělávání ohně). Často impregnovaná popelem, salpetrnou nebo tukem.
5. Výplně čalounění a matrací
V měšťanském a vojenském prostředí se koudel používala jako náplň do slamníků, podhlavníků, sedáků a opěrek.
6. Papírenský polotovar
Ve středověku a raném novověku byla koudel zpracovávána spolu s hadry jako vstupní materiál pro ruční výrobu papíru.
Moderní a experimentální použití koudelového materiálu
I v současnosti nachází koudel uplatnění:
Ve stavebnictví jako ekologická izolace – mezi trámy, pod podlahy, nebo jako součást hliněných omítek.
V ekologickém zemědělství – jako mulčovací materiál.
Při rekonstrukcích historických oděvů – ve vědeckých nebo reenactorských projektech (např. repliky středověkých gambesonů).
V rámci experimentální archeologie se ukazuje, že:
Koudel výborně absorbuje energii úderu, zejména při vrstvení v několika centimetrech.
V mokrém stavu však výrazně ztěžkne (až o 150 %) a snižuje ochrannou účinnost.
Vysychání trvá dlouho a podporuje vznik plísní, pokud není materiál dobře odvětrán.
Závěr
Koudelový materiál představuje příklad sekundárního produktu s vysokou užitnou hodnotou, jehož význam v historii textilní, stavební i vojenské výroby nelze podceňovat. I když byl považován za odpad, jeho fyzikální vlastnosti umožnily široké uplatnění ve středověké Evropě i později. Dnes se koudel vrací do popředí jako ekologický, biologicky rozložitelný a udržitelný materiál s potenciálem jak v rekonstrukcích historických technologií, tak v moderních ekologických aplikacích.
