Termín “cindula” označuje v některých nářečních oblastech Moravy, Slovenska nebo Haliče druh krajky nebo krajkové aplikace, která se používala především k lemování čepců, závojů, zástěr a dalších krojových součástí, zpravidla v oblasti hlavy. Krajka cindula je typem jemné, ale výrazné krajkové bordury, která je často našívaná na tkaninu, případně součástí vícevrstvé výzdoby čepců a slavnostních textilií.
V některých případech je pojem „cindula“ rozšířen i na ozdobný pruh se zoubkovaným nebo obloukovým okrajem, který může být vytvořen paličkováním, háčkováním, výšivkou na tylu, nebo i strojově.
Funkce krajky cindula v rámci lidového oděvu
Krajka cindula má zejména tyto funkce:
Estetická: zvýrazňuje okraj čepce, závoje nebo zástěry, často kontrastuje s podkladovou tkaninou.
Reprezentativní: u slavnostních krojů je krajka cindula výrazným prvkem, který značí postavení nositelky (vdaná/nevdaná, svatební oděv apod.).
Symbolická: v některých regionech byla krajka určena pouze pro sváteční dny nebo obřady (svatba, křest, poutě).
Regionální výskyty a typologie
1. Valašsko a Slovácko (Česká republika)
– Cindula bývá tvořena jemnou paličkovanou krajkou torchonového typu, obvykle bílé nebo režné barvy.
– Motivy: zoubky, obloučky, jednoduché geometrické vzory (např. mřížka, kosočtverce, srdíčka).
– Umístění: lemování spodního okraje čepce (tzv. „na šáteček“), někdy i zástěry.
2. Slovensko – zejména oblast Záhoří a Myjava
– Cindula označuje lem háčkované krajky na čepci nebo „šatce“, případně strojově vyšívaný pás na tylovém podkladu.
– Používá se i termín "cinkula", což je variantní název pro stejný typ dekorativní krajky.
– Charakteristická je kombinace jednoduchých geometrických linií s rytmizovaným opakováním.
3. Halič a Podkarpatská Rus (historicky)
– V těchto oblastech se krajka typu cindula aplikovala na sváteční textilie a mívá silnější obrys, plastické výšivky a často i barevné prvky (např. červená, modrá).
Techniky výroby krajky cindula
1. Paličkovaná krajka (torchon, jednoduchá flanderská síťovina)
– Vzor: pravidelné diagonály, mřížky, hvězdicovité výplně
– Okraj: zakončen zoubky nebo obloučky (tzv. „pikotky“)
– Použití: u krajky cindula se často paličkovala v pruhu, který byl následně našit na čepcovinu
2. Háčkovaná krajka
– Technika vhodná pro rychlou domácí výrobu
– Používá se slabší háček a bavlněná příze (např. č. 10–20)
– Vzory: sloupky, řetízková oka, obloučková zakončení
3. Strojově vyšívaná krajka na tylu (tzv. tylovka)
– Krajka vyšívaná na síťovinu (tyl), někdy doplněna perličkami nebo flitry
– Vzory: stylizované květiny, spirály, pravidelně opakované sakrální či folklorní symboly
– Běžné v 19. a 20. století, kdy se do lidového kroje dostaly i industriálně vyráběné prvky
Používané materiály
Bavlněná příze (režná, bílá) – tradiční a snadno dostupná
Lněná nit – pevná, méně používaná kvůli tuhosti
Hedvábí a mercerovaná bavlna – pro slavnostní varianty
Polyesterová nebo viskózová nit – u moderních napodobenin
Způsob aplikace krajky cindula
Našívání: krajka je buď přímo všita do okraje látky, nebo je přišitá jako externí pás. Často je našitá pouze v horní části a spodní okraj je volně pohyblivý.
Vkládání do švů: u některých typů čepců a zástěr je cindula vsazena mezi dvě vrstvy látky, kde vyčnívá pouze její zoubkovaný okraj.
Podšívání: jemnější krajky se často podšívají pruhem tylu nebo batistu, aby nedocházelo k jejich deformaci.
Současné využití a význam
Ačkoli krajka cindula dnes již není běžnou součástí každodenního odívání, její kulturně-etnografická hodnota přetrvává. Uplatňuje se zejména v těchto oblastech:
Rekonstrukce krojů – autentické obnovení původních čepců a slavnostních textilií
Folklorní soubory – využití při výrobě kostýmů a rekvizit
Muzejní instalace – výstavy věnované lidovému oděvu, textilu nebo technikám
Soukromá sběratelská činnost – krajky cindula jsou vyhledávány pro svou jemnost a unikátní regionální ráz
Moderní textilní tvorba – inspirace pro designéry pracující s motivy folklóru nebo slow fashion
Závěr
Krajka cindula představuje cenný doklad textilní a kulturní tradice střední Evropy. I když má ryze lokální a etnografický charakter, vyniká svou technickou promyšleností, estetickou hodnotou a hlubokým symbolickým významem v rámci ženského oděvu. Její studium a zachování je důležité nejen pro odborníky v oblasti textilního řemesla, ale i pro širší porozumění vývoji lidové kultury.
