Krojové látky představují specifickou skupinu textilií, které slouží k výrobě tradičních oděvů – krojů. Tyto oděvy nesou historický, regionální, kulturní i estetický význam a jsou významným prvkem národního kulturního dědictví. Výroba krojových látek podléhá nejen technickým, ale i historicko-etnografickým požadavkům, které se liší podle konkrétního regionu a typu kroje (slavnostní, pracovní, sváteční aj.).

Materiálové složení krojových látek

Krojové látky jsou většinou přírodní nebo polosyntetické materiály, které odpovídají historickým technologickým možnostem i současným požadavkům na vzhled a funkčnost.

  • Len: Tradiční tkanina pro spodní a pracovní části krojů (např. košile, spodnice). Vyniká pevností, savostí a vysokou prodyšností. Typická je plátnová vazba.

  • Bavlna: Používaná zejména od 19. století, nahradila v některých oblastech len. Vhodná pro vyšívané rukávce, zástěry a zdobené halenky.

  • Vlna: Materiál pro svrchní části kroje – sukně, lajblíky, vestičky, kabátce (např. kordulka na Slovácku). Používají se různé druhy vlněných tkanin – sukno, vlněný flauš, vlněná kostýmovka.

  • Hedvábí: Luxusní materiál pro slavnostní a obřadní kroje. Používá se např. na šátky, šorce, stuhy, ale i na živůtky u svatebních krojů. Typická je atlasová nebo repsová vazba.

  • Satén, brokát, taft: Syntetické nebo směsové tkaniny se využívají u novodobých replik nebo rekonstrukcí pro dosažení vzhledu původních materiálů, které jsou dnes obtížně dostupné.

Typy a struktura krojových tkanin

Vazby a textilní konstrukce:

  • Plátnová vazba: Nejstarší a nejrozšířenější – len, bavlna, kanafas.

  • Keprová vazba: Umožňuje vyšší hustotu tkaniny, používá se pro vlnařské látky (kabátky, sukně).

  • Atlasová vazba: Pro lesklé, slavnostní tkaniny (hedvábí, satén).

  • Žakárová vazba: Dekorativní, vícebarevné motivy (např. u brokátu nebo tradičních stuh).

  • Vyšívané textilie: Krojové látky jsou často zdobeny ruční výšivkou, která je nositelem regionálních ornamentů.

Gramáž a úpravy:

  • Lehké látky: 90–160 g/m² – vhodné pro spodní části oděvu, halenky, šátky.

  • Středně těžké látky: 160–300 g/m² – využívány na sukně, lajblíky, vesty.

  • Těžké látky: nad 300 g/m² – kabátce, kordulky, pláště.

Typické úpravy zahrnují bělení, barvení přírodními barvivy (dříve např. indigo, košenila), tisk (modrotisk, ruční potisk) a žehlení do tzv. faldů (např. u slavnostních sukní).

Regionální specifika krojových látek v ČR

  • Haná: Silné vlnařské tradice, kroje často z vlněného sukna, barevně střízlivé (tmavě modrá, černá, vínová).

  • Slovácko: Bohaté výšivky na plátně, živé barvy, použití brokátových a hedvábných tkanin pro slavnostní oděvy.

  • Chodsko: Krojové látky často doplněné o modrotisk, krajky a plátno s charakteristickými červenými výšivkami.

  • Valašsko: Užití lněného a vlněného plátna, důraz na přírodní barvy, robustní konstrukce (kabátce, krpce).

  • Plzeňsko: Kombinace lnu a bavlny, geometrické nebo květinové vzory na potištěném plátně.

Současné technologie výroby krojových látek

Moderní produkce krojových látek se opírá o historické předlohy, ale využívá současné technologie pro zajištění stálosti barev, zvýšené životnosti a snadnější údržby.

  • Digitální tisk: Replikace historických vzorů na bavlněné nebo směsové podklady.

  • Moderní žakárové stavy: Věrné kopie historických tkanin pro brokáty a slavnostní látky.

  • Sanforizace a mercerace: Úpravy zajišťující rozměrovou stabilitu a vyšší lesk bavlněných tkanin.

  • Antibakteriální a snadnožehlivé úpravy: Používané u replik určených k častému nošení (např. folklorní soubory).

Použití a aplikace krojových látek

  • Rekonstrukce historických krojů: Muzea, etnografické instituce, sběratelé.

  • Výroba replik pro folklorní soubory: Oděvy navržené pro pravidelné nošení a vystupování.

  • Slavnostní a obřadní použití: Svatby, poutě, hody – tradiční krojové oděvy podle regionálních zvyklostí.

  • Umělecké a scénické využití: Divadelní a filmová produkce, kostýmní výpravy.

Závěr

Krojové látky jsou nejen materiálním základem pro výrobu tradičních oděvů, ale také nositeli kulturní identity, historické paměti a estetických hodnot regionálních společenství. Jejich výběr, konstrukce a zpracování vyžaduje detailní znalost textilních technologií, historických reálií a současných výrobních možností. V éře rostoucího zájmu o folklor, udržitelnost a kulturní dědictví se výroba kvalitních krojových látek stává nejen řemeslnou disciplínou, ale i formou kulturního uchovávání národní tradice.