Základní údaje
Název filmu: Last and First Men (premiéra 2020) Wikipedie+2Collider+2
Režie a scénář: Jóhann Jóhannsson (společně s José Enrique Macián) Wikipedie+1
Voice‑over: Tilda Swinton Wikipedie+1
Hudba: Jóhann Jóhannsson & Yair Elazar Glotman filminquiry.com+1
Kamera: Sturla Brandth Grøvlen filminquiry.com+1
Délka: cca 70 minut Wikipedie+1
Jazyk: angličtina (převážně voice‑over) Wikipedie+1
Základní inspirační materiál: román Last and First Men Olafa Stapledona z roku 1930
Forma a výstavba díla
Film není narativním filmem ve smyslu klasického příběhu či dramatických postav. Neobjevují se v něm žádní živí herci ve scénách interakcí, žádné konvenční dílčí děje nebo konflikty. Většinou se jedná o voice‑over vyprávějící o budoucí evoluci lidstva, zatímco na obrazovce se objevují statické nebo pomalu se pohybující záběry monumentálních betonových památníků (Spomeniků) v bývalé Jugoslávii, snímáno na 16mm černobílý film. ANDERS LADEGAARD+3The Guardian+3ANDERS LADEGAARD+3
Tempo je záměrně pomalé, s dlouhými záběry, s minimem střihů. Kamera často využívá panoramat, tiltů, zoomů či pomalých průjezdů prostředím. Pohyb je subtilní – mraky, změna světla či počasí, vegetace rostoucí kolem betonových konstrukcí. Frames Cinema Journal+1
Tematické roviny a významové vrstvy
Časové perspektivy a „deep time“
Vyprávění se odehrává z perspektivy budoucího lidstva, dvou miliard let od současnosti, kdy lidstvo dosáhlo svého konce. Toto pozdější lidstvo (tzv. „Last Men“) vzpomíná na své předky („First Men“) a reflektuje cykly vzestupů, pádů, ideálů i destrukce. Collider+2Wikipedie+2Paměť, ideologie a pomníky
Klíčovým prvkem jsou památníky (Spomeniks), postavené v socialistickém období bývalé Jugoslávie, které měly sloužit vizuálně i symbolicky jako připomínka války, odporu a ideálů spojenectví a jednoty. Film je využívá jako materiál – staví je mimo původní historický kontext, přetváří je v prostředky, které vzbuzují v divákovi pocit něčeho futuristického, opuštěného, dekadentního i krásného. Symbolismus těchto struktur je dvojí: jako připomínka ideálů (které zanikly či se změnily) a jako varování před tím, co se stane s ideály, když je opustí společenský, politický a historický kontext. Frames Cinema Journal+3ANDERS LADEGAARD+3The Guardian+3Význam zvuku a hudby
Hudba a zvukový design hrají téměř rovnocennou roli s obrazem. Jóhannsson spolu s Glotmanem vytvořili ambientní, aproape meditativní zvukovou vrstvu: měkké ale výrazné tóny, hluboké basy, skloubení přírodních zvuků (vítr, déšť) se zvuky abstraktními či dramatickými. Tilda Swinton svůj komentář recituje klidně, s pomalou intonací, často s pauzami – hlas působí jako hlas vzdáleného vypravěče či věčného pozorovatele. Frames Cinema Journal+2The Guardian+2
Silné stránky a kritické výhrady
Silné stránky:
Estetická intenzita: obrazové složky a kamera společně se zvukem vytvářejí silné vizuálně‑akustické zážitky, které vyvolávají meditativní a reflexivní stav u diváka. filminquiry.com+2Frames Cinema Journal+2
Originalita formy: kombinace science‑fiction literárního textu, monumentálního reálného prostoru (Spomeniki), non‑lineární struktury a hudby. To není běžná sci‑fi adaptace, ale spíše film‑esej / audiovizuální poema. Collider+1
Filozofický přesah: film se ptá na otázky paměti, konce civilizací, hodnot, utopií, nihilismu i naděje. Pokud má dílo smysl mimo zábavu, pak právě zde.
Slabé stránky / limity:
Nízká míra dramatického napětí: divák, který očekává klasický děj, postavy či konflikt, může být zklamán nebo mít pocit, že film je monotónní. Proměnlivost je spíše v atmosféře než v ději. filminquiry.com+2Rotten Tomatoes+2
Riziko vizuálního přehlcení pomalostí: po určité době může obrazový materiál působit jako opakující se vzorec – stejné typy záběrů, podobná geometrie památníků, malý vizuální kontrast. Kinobox+1
Menší přístupnost pro širší publikum: jazyk Stapledonova románu, vrstevnatost témat, frekvence abstraktních momentů mohou být pro někoho náročné. Nejedná se o film, který by bavil bez zamyšlení.
Význam díla v kontextu současného filmu a sci‑fi žánru
Last and First Men představuje mezník v žánru kontemplativní či meditační sci‑fi, které více klade důraz na existenciální reflexi než na příběh či akci. V tomto ohledu má blízko k dílům jako Homo Sapiens (Nikolaus Geyrhalter) či některé eseje v hraném dokumentu. The Guardian+1
Film je také významný jako poslední režijní počin Jóhanna Jóhannssona, skladatele známého díky filmové hudbě. Jeho smrt před dokončením projektu přidává dílu další vrstvu významu – jako monument sama sobě. Wikipedie+1
Použití spomeniků – konkrétních historických/politických artefaktů – zdůrazňuje vztah minulosti, paměti a ideologie; film tak přináší možnost kulturní reflexe nejen univerzálního, ale i místního, balkánského kontextu, ve kterém ideály jednoty a odporu byly reálně realizovány i zraděny.
Závěr
Last and First Men není film pro každého, ale je silným příkladem toho, co dokáže artové sci‑fi, pokud se vzdá tradičních žánrových očekávání. Dílo vyzývá k tomu, abychom se zastavili, naslouchali a přemýšleli o celospolečenských a kosmických perspektivách – o čase, paměti, ideálech, jejich přeměnách či zhroucení. Formálně, vizuálně i akusticky vytváří jedinečný prostor, který překračuje běžnou filmovou zkušenost; kritika, kterou lze směrovat, směřuje hlavně k jeho monotónnosti z hlediska vizuální diverzity a k tomu, že není „lehce“ stravitelný.