Film L’umanoide (v anglických distribucích též The Humanoid nebo jednoduše Humanoid) z roku 1979, režie Aldo Lado (pod pseudonymem „George B. Lewis“) je pozoruhodným příkladem evropské sci‑fi tvorby na vlně úspěchu hollywoodské velikány Star Wars (1977).
Produkční kontext a technické parametry
Film vznikl v Itálii v produkci společnosti Merope Film, s délkou zhruba 100 minut. Wikipedie+1 Hudbu k filmu složil známý skladatel Ennio Morricone. Wikipedia+1 Hlavní obsazení zahrnuje například Richard Kiel, Corinne Cléry, Barbara Bach, Ivan Rassimov a Arthur Kennedy. Wikipedie+2Wikipedia+2
Film bývá hodnocen jako „italská odpověď“ na Star Wars, přičemž režisér film označil za poměrně problematický ve výrobním procesu. Wikipedia
Děj a tematické prvky
Děj se odehrává v daleké budoucnosti na planetě Metropolis (která byla kdysi Zemí), kde vládne moudrý vládce „Velký Bratr“. Jeho bratr Lord Graal utekl z orbitálního vězení a spojil síly s šíleným vědcem Dr. Kraspinem, jenž vytvořil chemickou látku schopnou proměnit běžného člověka na supersoldáta „humanoida“. Wikipedie+1 Hrdina Nick a jeho spojenci (pilot Golob, Barbara Gibson aj.) musí zabránit Graalovi a jeho armádě v ovládnutí planety. Wikipedie+1
Klíčové tematické linie zahrnují:
tělesné proměny a dehumanizaci (pilot se stává „humanoidem“)
sourozenecký konflikt o moc a spravedlnost
motiv technologie a jejího zneužití pro vojenské účely
inspirace (či napodobení) hollywoodských žánrových vzorů – což vyvolává otázku originality a „žánrového plagiátu“. Wikipedia+1
Vizuální styl a estetika
Film využívá typické prvky space‑opera: prólog s „textovým roll‑capem“, vesmírné bitevní lodě trojúhelníkového tvaru, kostýmy podobné těm z Star Wars (např. Lord Graal připomíná Darth Vadera), laserové zbraně, roboti a androidi. Wikipedie+1
Specificky:
Kamera: Silvano Ippoliti, která natáčela v lokacích např. v Izraeli a v Cinecittà studiu v Římě. IMDb
Efekty: Miniatury, „in‑camera“ techniky a moderněji na tu dobu využité vizuální trikové prostředky. Contains Moderate Peril+1
Hudba: Morricone kombinuje orchestrální motivy s elektronickými prvky, což přináší kontrast mezi operní spektáklem a kitsch sci‑fi. Wikipedia
Recepce a žánrový význam
Na česko‑slovenském serveru FDb.cz je film hodnocen s průměrem okolo 6/10 a komentářem, že „napodobenina amerických ‘Hvězdných válek’ … docela povedla, když budete tolerovat okaté napodobování“. FDb.cz Na IMDb film dosahuje hodnocení pouze cca 3,9/10, což naznačuje, že většina diváků vnímá film jako slabší z hlediska scénáře a režie. IMDb
Z filmověhistorického hlediska je zajímavý jako příklad tzv. italian‐space‐opera, tedy evropského žánru vzniklého v 70. letech, který se inspiroval americkými hitovkami, ale pracoval s menším rozpočtem, a často s výraznou stylizací či prvky přehánění („exploitation“). Contains Moderate Peril
Kritické reflexe a limity
Mezi hlavní slabiny filmu patří:
scénář řazený mezi „běžné“ a „slabé“, dějově někdy nelogický či doslovný. ČSFD.cz
silná inspirace či plagiování hollywoodských vzorů – což snižovalo vnímání originality. Wikipedia
rozdílná kvalita efektů a technického provedení ve srovnání s americkými kolegy.
Na druhé straně jsou pozitivní body: vizuální styl, hudební složka Morricone, kultovní status mezi fanoušky „špatných filmů“, a význam jako časová stopa žánrového experimentu.
Závěr: „Humanoid“ jako kultovní artefakt sci‑fi
Film L’umanoide („Humanoid“) nelze považovat za klasiku sci‑fi ve smyslu uměleckého vrcholu, ale má své místo jako zajímavý příklad evropského žánrového experimentu, který reflektuje dobu své produkce – přelom 70. let, kdy se sci‑fi stává masovou kulturou, a menší filmařské trhy reagují adaptací a remixem.
Pro filmovou teorii představuje případ, kdy žánr, produkční kontext a kulturní transfer (kopírování stylu, zmínky o „Star Wars“) vstupují do vzájemného napětí: mezi originálem a imitací, mezi masovým spektáklem a B‑filmem. Přesto film nabízí vizuální estetiku, komentář k technologii (výroba „humanoidů“) a možnost sledovat, jak se sci‑fi proměňovalo mimo centrální hollywoodské proudy.
