Gambeson, jako klíčový prvek osobní ochrany ve středověkém vojenském odívání, byl založen na důmyslné kombinaci vrstev z přírodních materiálů. Tyto materiály musely splňovat několik náročných požadavků – mechanickou odolnost, schopnost tlumit nárazy, prodyšnost, ale i dostupnost v daném regionu a období. Cílem tohoto článku je představit detailní přehled nejčastěji používaných materiálů při výrobě gambesonu, včetně jejich vlastností, historického užití a výhod či nevýhod v daném kontextu.

Konstrukční členění gambesonu podle materiálů

Gambeson byl zpravidla tvořen ze tří základních komponent, z nichž každá mohla být vyrobena z jiného materiálu:

  1. Vnější vrstva – chránila výplň a zajišťovala mechanickou odolnost oděvu.

  2. Výplň – hlavní funkční vrstva pohlcující nárazy a energii úderu.

  3. Vnitřní podšívka – přiléhala k tělu, zajišťovala komfort a odvádění vlhkosti.

Každá z těchto částí vyžadovala jiné vlastnosti, a proto se lišily použité textilie i jejich úprava.

1. Vnější vrstva: Ochrana a odolnost proti opotřebení

Materiál vnější vrstvy gambesonu musel být:

  • hustě tkaný,

  • odolný proti tření, roztržení a vlhkosti,

  • dostatečně flexibilní, aby umožňoval pohyb.

Nejčastěji používané materiály:

  • Len (plátno nebo kepr)

    • Vysoká pevnost v tahu, dobrá prodyšnost, snadná dostupnost.

    • Typická gramáž historických lněných tkanin se pohybovala mezi 250–400 g/m².

    • Nevýhodou byla nižší elasticita, což se kompenzovalo tvarováním střihu.

  • Bavlna

    • Ve středověké Evropě méně rozšířená, běžnější v jižních oblastech od 14. století.

    • Jemnější než len, s lepší savostí.

    • Vhodná spíše pro lehčí civilní gambesony nebo vnitřní vrstvy.

  • Vlna (vlněné sukno)

    • Výhodná v chladnějších klimatických oblastech.

    • Dobře izoluje teplo i v mokrém stavu.

    • Používána spíše ve vrchní vrstvě luxusnějších verzí nebo regionálních variant.

  • Kůže (nejčastěji hovězí nebo jelení štípenka)

    • Výjimečně, zejména na exponovaných místech (ramena, lokty).

    • Přidává odolnost proti proříznutí.

    • Nevýhoda: výrazně omezuje prodyšnost a zvyšuje hmotnost.

2. Výplň: Klíčový prvek absorpce energie

Střední vrstva určovala ochrannou schopnost gambesonu. Musela mít objem, pružnost a schopnost pohlcovat a rozptylovat kinetickou energii.

Používané výplně:

  • Koudel (hrubý lněný odpad po česání vlákna)

    • Běžně dostupná, levná, dobře se vrstvená mezi textilie.

    • Výborné izolační vlastnosti.

    • Nevýhoda: po namočení ztěžkla a ztrácela elasticitu.

  • Vlna (volná nebo plstěná)

    • Lepší termoregulační vlastnosti než koudel.

    • Pružná, zachovává tvar i po stlačení.

    • U výplní se často používaly tenké vlněné deky nebo vrstvená plst.

  • Textilní odpad (stará plátna, hadry, ústřižky)

    • Efektivní recyklace levného materiálu.

    • Nehomogenní vlastnosti – nižší efektivita absorpce.

    • Běžné u levných nebo improvizovaných verzí.

  • Bavlna (chmýří nebo vrstvená tkanina)

    • Lehká a stlačitelná.

    • Méně častá – spíše v pozdějších obdobích a v jižní Evropě.

Množství vrstev výplně se pohybovalo od 3–5 u lehkých gambesonů až po 20 a více u těžkých vojenských verzí. U některých experimentálních archeologických replik je doloženo vrstvení 5–10 mm silných vložek v oblasti hrudníku a ramen.

3. Vnitřní podšívka: Komfort a hygiena

Materiál podšívky musel být:

  • příjemný na dotek,

  • dobře prodyšný,

  • schopný odvádět pot a vlhkost.

Nejběžnější materiály:

  • Len (hladký plátěný) – dominoval díky své odolnosti a snadné údržbě.

  • Konopí – podobné vlastnosti jako len, někdy levnější.

  • Bavlna – v pozdějších obdobích, zejména u městských žoldnéřských jednotek.

  • Jemná vlna (česaná) – u luxusních verzí pro vyšší vrstvy.

Vnitřní podšívka byla často ručně přišitá a často vyměňovaná, neboť se rychle opotřebovávala. V některých případech byla dokonce odnímatelná.

Další materiály a doplňky

  • Nitě: Silné lněné nebo konopné, případně voskované pro zvýšení pevnosti.

  • Knoflíky: Dřevěné, kovové nebo textilní (z látky stáčené do kuličky a prošité).

  • Řemínky a šněrování: Kožené pásky nebo tkané textilní šňůry, často našité v místech většího namáhání (ramena, boky).

  • Výztuhy: Někdy vkládané mezi vrstvy – např. kožené pásky nebo pruhy plsti v oblasti hrudníku.

Historické a geografické vlivy na výběr materiálů

Materiály pro výrobu gambesonu nebyly univerzální. Regionální dostupnost textilu a obchodních tras hrála zásadní roli:

  • Anglie a severní Evropa: převažoval len, vlna a koudel.

  • Itálie a Pyrenejský poloostrov: větší využití bavlny, sametu a jemnějších tkanin.

  • Východní Evropa a Byzanc: známé kombinace lněných a hedvábných vrstev (zejména u elitních jednotek).

Závěr

Materiálová skladba gambesonu byla výsledkem kombinace funkčních, ekonomických a kulturních faktorů. Kvalitní gambeson mohl být složitým textilním výrobkem s desítkami vrstev, přičemž výběr materiálů výrazně ovlivňoval jeho ochranné schopnosti. Studium dochovaných fragmentů, ikonografie a písemných pramenů v kombinaci s experimentální archeologií dnes umožňuje rekonstruovat gambesony s vysokou mírou autenticity – a potvrzuje, že výběr materiálu byl zásadní jak pro životnost, tak efektivitu ochrany v boji.