Gambeson, jako klíčový prvek osobní ochrany ve středověkém vojenském odívání, byl založen na důmyslné kombinaci vrstev z přírodních materiálů. Tyto materiály musely splňovat několik náročných požadavků – mechanickou odolnost, schopnost tlumit nárazy, prodyšnost, ale i dostupnost v daném regionu a období. Cílem tohoto článku je představit detailní přehled nejčastěji používaných materiálů při výrobě gambesonu, včetně jejich vlastností, historického užití a výhod či nevýhod v daném kontextu.
Konstrukční členění gambesonu podle materiálů
Gambeson byl zpravidla tvořen ze tří základních komponent, z nichž každá mohla být vyrobena z jiného materiálu:
Vnější vrstva – chránila výplň a zajišťovala mechanickou odolnost oděvu.
Výplň – hlavní funkční vrstva pohlcující nárazy a energii úderu.
Vnitřní podšívka – přiléhala k tělu, zajišťovala komfort a odvádění vlhkosti.
Každá z těchto částí vyžadovala jiné vlastnosti, a proto se lišily použité textilie i jejich úprava.
1. Vnější vrstva: Ochrana a odolnost proti opotřebení
Materiál vnější vrstvy gambesonu musel být:
hustě tkaný,
odolný proti tření, roztržení a vlhkosti,
dostatečně flexibilní, aby umožňoval pohyb.
Nejčastěji používané materiály:
Len (plátno nebo kepr)
Vysoká pevnost v tahu, dobrá prodyšnost, snadná dostupnost.
Typická gramáž historických lněných tkanin se pohybovala mezi 250–400 g/m².
Nevýhodou byla nižší elasticita, což se kompenzovalo tvarováním střihu.
Bavlna
Ve středověké Evropě méně rozšířená, běžnější v jižních oblastech od 14. století.
Jemnější než len, s lepší savostí.
Vhodná spíše pro lehčí civilní gambesony nebo vnitřní vrstvy.
Vlna (vlněné sukno)
Výhodná v chladnějších klimatických oblastech.
Dobře izoluje teplo i v mokrém stavu.
Používána spíše ve vrchní vrstvě luxusnějších verzí nebo regionálních variant.
Kůže (nejčastěji hovězí nebo jelení štípenka)
Výjimečně, zejména na exponovaných místech (ramena, lokty).
Přidává odolnost proti proříznutí.
Nevýhoda: výrazně omezuje prodyšnost a zvyšuje hmotnost.
2. Výplň: Klíčový prvek absorpce energie
Střední vrstva určovala ochrannou schopnost gambesonu. Musela mít objem, pružnost a schopnost pohlcovat a rozptylovat kinetickou energii.
Používané výplně:
Koudel (hrubý lněný odpad po česání vlákna)
Běžně dostupná, levná, dobře se vrstvená mezi textilie.
Výborné izolační vlastnosti.
Nevýhoda: po namočení ztěžkla a ztrácela elasticitu.
Vlna (volná nebo plstěná)
Lepší termoregulační vlastnosti než koudel.
Pružná, zachovává tvar i po stlačení.
U výplní se často používaly tenké vlněné deky nebo vrstvená plst.
Textilní odpad (stará plátna, hadry, ústřižky)
Efektivní recyklace levného materiálu.
Nehomogenní vlastnosti – nižší efektivita absorpce.
Běžné u levných nebo improvizovaných verzí.
Bavlna (chmýří nebo vrstvená tkanina)
Lehká a stlačitelná.
Méně častá – spíše v pozdějších obdobích a v jižní Evropě.
Množství vrstev výplně se pohybovalo od 3–5 u lehkých gambesonů až po 20 a více u těžkých vojenských verzí. U některých experimentálních archeologických replik je doloženo vrstvení 5–10 mm silných vložek v oblasti hrudníku a ramen.
3. Vnitřní podšívka: Komfort a hygiena
Materiál podšívky musel být:
příjemný na dotek,
dobře prodyšný,
schopný odvádět pot a vlhkost.
Nejběžnější materiály:
Len (hladký plátěný) – dominoval díky své odolnosti a snadné údržbě.
Konopí – podobné vlastnosti jako len, někdy levnější.
Bavlna – v pozdějších obdobích, zejména u městských žoldnéřských jednotek.
Jemná vlna (česaná) – u luxusních verzí pro vyšší vrstvy.
Vnitřní podšívka byla často ručně přišitá a často vyměňovaná, neboť se rychle opotřebovávala. V některých případech byla dokonce odnímatelná.
Další materiály a doplňky
Nitě: Silné lněné nebo konopné, případně voskované pro zvýšení pevnosti.
Knoflíky: Dřevěné, kovové nebo textilní (z látky stáčené do kuličky a prošité).
Řemínky a šněrování: Kožené pásky nebo tkané textilní šňůry, často našité v místech většího namáhání (ramena, boky).
Výztuhy: Někdy vkládané mezi vrstvy – např. kožené pásky nebo pruhy plsti v oblasti hrudníku.
Historické a geografické vlivy na výběr materiálů
Materiály pro výrobu gambesonu nebyly univerzální. Regionální dostupnost textilu a obchodních tras hrála zásadní roli:
Anglie a severní Evropa: převažoval len, vlna a koudel.
Itálie a Pyrenejský poloostrov: větší využití bavlny, sametu a jemnějších tkanin.
Východní Evropa a Byzanc: známé kombinace lněných a hedvábných vrstev (zejména u elitních jednotek).
Závěr
Materiálová skladba gambesonu byla výsledkem kombinace funkčních, ekonomických a kulturních faktorů. Kvalitní gambeson mohl být složitým textilním výrobkem s desítkami vrstev, přičemž výběr materiálů výrazně ovlivňoval jeho ochranné schopnosti. Studium dochovaných fragmentů, ikonografie a písemných pramenů v kombinaci s experimentální archeologií dnes umožňuje rekonstruovat gambesony s vysokou mírou autenticity – a potvrzuje, že výběr materiálu byl zásadní jak pro životnost, tak efektivitu ochrany v boji.