Film Nimona je americký animovaný sci-fi fantasy snímek z roku 2023, vycházející ze stejnojmenné grafické novely autorky ND Stevenson (původně vycházející jako webkomiks v letech 2012–2014). Film režírovali Nick Bruno a Troy Quane a produkovala ho společnost Annapurna Pictures ve spolupráci s DNEG Animation. Film byl původně vyvíjen studiem Blue Sky Studios pod záštitou 20th Century Fox, avšak po akvizici společností Disney byl projekt v roce 2021 zrušen. V roce 2022 jej znovu oživila Annapurna, a distribuční práva získal Netflix, kde měl premiéru 30. června 2023.

Synopse a narativní struktura
Děj filmu se odehrává ve futuristicko-středověkém světě, kde je věda a magie propojena ve zvláštní symbióze. Hlavním hrdinou je Ballister Boldheart, bývalý rytíř, který je falešně obviněn z vraždy královny. Na útěku se setkává s Nimonou, mladou anarchistickou proměnlivou bytostí (shapeshifter), která se stane jeho nečekanou spojenkyní. Společně se snaží odhalit pravdu o tom, kdo skutečně stojí za atentátem, a zároveň se vypořádat s vlastními identitami.

Film kombinuje klasický buddy-movie rámec s motivy dystopie, coming-of-age a queer alegorie. Tematická struktura se silně opírá o dekonstrukci tradičních představ o hrdinech, monstrech, řádu a chaosu.

Estetika, výtvarné zpracování a animace
Vizuální styl filmu je syntézou několika žánrových i uměleckých vlivů. Architektura města připomíná gotické stavby s kyberpunkovými prvky – což vizualizuje spojení minulosti a budoucnosti. Postavy jsou stylizovány s výraznou expresivitou: Nimona jako bytost neustále měnící tvar je animována s plynulostí, která odráží její nestálost a neukotvenost ve společnosti.

Animace využívá cel-shading techniky, které dávají filmu komiksový charakter a zároveň umožňují silný kontrast mezi postavami a prostředím. Důraz je kladen na dynamiku, rytmus a pohyb – zejména během proměn Nimony, které často probíhají téměř „v reálném čase“ bez střihu.

Gender, identita a queer alegorie
Jedním z nejvýraznějších aspektů filmu je jeho tematizace genderové fluidity, odlišnosti a společenského vyloučení. Nimona je bytost, která může být kýmkoli – doslova i metaforicky. Její schopnost měnit podobu není jen magická schopnost, ale symbol její identity, která se nevejde do binárních kategorií. V kontextu původní komiksové předlohy i filmu je Nimona čtena jako trans- nebo genderqueer postava, která je zároveň odmítána i fascinujícím způsobem přitahována společností.

Film obsahuje otevřeně queer reprezentaci i mimo samotnou Nimonu: vztah mezi Ballisterem a rytířem Ambrosem Goldenloinem není jen náznakový, ale přímo zobrazený jako romantické partnerství. Tato otevřenost v mainstreamové animované produkci je stále výjimečná a Nimona je tak vnímána jako průlomové dílo v oblasti LGBTQ+ reprezentace.

Etická dimenze – monstra, moc a propaganda
Zásadním narativním prvkem je rozlišení mezi tím, kdo je skutečně monstrum, a kdo je pouze označen za „jiného“ ze strachu nebo ideologických důvodů. Společnost v Nimoně staví na obraze hrdiny a nepřítele, který je však čistě konstruktem udržujícím status quo. Ballister jako „zrádce“, Nimona jako „monstrum“ – obě postavy jsou oběťmi systému, který používá propagandu a dezinformaci jako nástroj moci.

Film tak tematizuje institucionalizovanou netoleranci a demonizaci odlišnosti – včetně historických paralel k reálným případům perzekuce menšin. Skutečný antagonista filmu není jedinec, ale strukturální systém, který určuje, kdo je vnímán jako hrozba.

Zvukový design a hudba
Hudbu k filmu složil Christophe Beck, známý z prací na Frozen, Ant-Man nebo Buffy the Vampire Slayer. Soundtrack kombinuje syntetizátory a orchestrální prvky s alternativními rockovými skladbami, čímž podporuje mladistvý, rebelující tón filmu. Zvukový design hraje významnou roli zejména při přeměnách Nimony, kdy je použita směs kovových, tekutých a zvířecích zvuků, aby se zvýraznila její „nestálost“ a energie.

Kritické přijetí a kulturní význam
Film Nimona byl široce chválen za svou originalitu, odvahu v tematizaci queer otázek a vizuální zpracování. Na agregátorech recenzí jako Rotten Tomatoes nebo Metacritic získal nadprůměrná hodnocení (RT: 94 %, Metacritic: 75). Mnozí kritici označili film za „moderní queer klasiku“ v rámci animace, která posouvá hranice toho, co může být dětem i dospělým sděleno prostřednictvím mainstreamového filmu.

V kontextu post-disneyovské animace je Nimona důležitým bodem zlomu: film, který přežil zrušení, studiové tlaky i kulturní konzervatismus a přesto (nebo právě proto) rezonuje silněji než mnohé komerčnější projekty.

Závěr: Nimona jako manifest proměnlivosti a odporu
Nimona není jen animovaný film – je to umělecký a politický manifest. Příběh o mladé bytosti, která nepatří do žádné kategorie, je zároveň kritikou světa, který nutí každého, aby do nějaké kategorie patřil. V době, kdy se veřejný diskurz stále více polarizuje, přichází Nimona s poselstvím, že být jiný není hrozba, ale síla.

Film tak stojí na průsečíku mezi zábavou, uměním a sociální kritikou – a v tomto ohledu představuje jedno z nejzásadnějších animovaných děl posledních let.