Science fiction (sci-fi) je žánr, jehož obsah, styl i společenská funkce se výrazně mění v závislosti na době svého vzniku. Dělení do historických období umožňuje sledovat, jak sci-fi reaguje na vědecké objevy, války, ideologie, společenské změny i kulturní nálady. Žánr není statický – od technologických dobrodružství až po filozofické spekulace – a jeho chronologické členění odhaluje evoluci jeho motivů, struktur i čtenářských očekávání.
Tento článek mapuje klíčová období vývoje sci-fi a charakterizuje je na základě historických kontextů, klíčových autorů a hlavních tematických okruhů.
1. Proto-sci-fi (do 19. století): Vědecká imaginace před vznikem žánru
Před oficiálním vznikem termínu „science fiction“ existovaly díla, která naplňovala jeho základní rysy:
Johannes Kepler – Somnium (1634): cestopis na Měsíc, raný vědecký fikční model.
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty (1726): satira a spekulativní geografie.
Voltaire – Mikromegas (1752): filozofický kontakt s mimozemšťany.
Tato období nesou rysy osvícenské racionality, alchymistické obrazotvornosti a často využívají vědu k satirickému nebo metafyzickému účelu, nikoli k realismu.
2. Klasické období (cca 1818–1914): Zrození žánru a industrializační optimismus
Za oficiální počátek sci-fi je často považováno dílo Mary Shelley – Frankenstein (1818), které spojuje vědu, horor a etiku.
Hlavní znaky období:
Technologický optimismus: Jules Verne (Cesta na Měsíc, 20 000 mil pod mořem) nabízí dobrodružné výpravy do neznáma pomocí moderních strojů.
Sociální varování: H. G. Wells (Stroj času, Válka světů) využívá sci-fi k modelování společenských scénářů – dystopie, degenerace, invaze.
Rozvoj přírodních věd a kolonialismu: motivy cizích světů, řízení přírody, osídlení planety.
Toto období vyznačuje spojení vědy a romantismu, a formuje základní „tvář“ žánru.
3. Zlatý věk sci-fi (1938–1950): Dobytí vesmíru a vědecká utopie
Tzv. „Golden Age“ je spojena především s rozvojem amerických sci-fi magazínů a autorů jako:
Isaac Asimov – Nadace, Já, robot,
Arthur C. Clarke – Rama, 2001: Vesmírná odysea,
Robert A. Heinlein – Hvězdná pěchota.
Charakteristiky období:
Vědecký racionalismus: víra ve schopnost vědy a rozumu vyřešit problémy.
Tvrdé sci-fi (hard SF): důraz na fyziku, technologii a logiku.
Heroický individualismus: konstruktivní a inteligentní protagonisté, kteří zachraňují civilizaci.
Tato fáze odpovídá technologickému a industriálnímu optimismu před a po 2. světové válce, včetně začátků kosmického věku.
4. Nová vlna (New Wave, 1960–1980): Filozofie, jazyk, subjektivita
Toto období je odpovědí na rigiditu „tvrdé“ sci-fi. Přichází autoři, kteří využívají žánr k experimentálnímu psaní, sociální kritice a psychologickým exploracím:
Philip K. Dick – realita vs. halucinace (Ubik, Valis),
Ursula K. Le Guin – gender a antropologie (Levá ruka tmy),
J. G. Ballard – vnitřní krajina mysli (Skleněné peklo, Crash).
Klíčové znaky:
Subjektivizace reality,
Stylistické experimenty,
Kritika moci, genderu, ideologie a kolapsu identity.
Sci-fi se v tomto období filozoficky radikalizuje a stává se nástrojem introspekce a sociální dekonstrukce.
5. Kyberpunk a postmodernismus (1980–2000): Tělo, síť, korporace
Vzniká subžánr kyberpunk, který reflektuje nástup digitální éry, globalizace a krizi státu:
William Gibson – Neuromancer: kyberprostor, umělá inteligence, hackerská kultura.
Bruce Sterling, Pat Cadigan, Neal Stephenson: korporátní dystopie, genetické modifikace, subverze reality.
Charakteristiky:
Antihrdinové v roli hackerů, zločinců nebo outsiderů,
Digitální prostředí jako hlavní kulisa (internet, AR, VR),
Pesimismus ohledně institucí, ale fascinace technologií.
Kyberpunk zpopularizoval styl „high-tech, low-life“ a položil základy pro kulturní obraz kyberprostoru.
6. Postcyberpunk, klimatická a globální sci-fi (2000–současnost)
V novém tisíciletí dochází k diverzifikaci žánru a propojení s globálními a environmentálními otázkami:
Afrofuturismus (N. K. Jemisin, Nnedi Okorafor),
Klimatická sci-fi (cli-fi) – Kim Stanley Robinson (Ministry for the Future),
Postkyberpunk – více sociálně zaměřený, méně nihilistický pohled na technologii (Charles Stross, Cory Doctorow).
Témata:
Umělá inteligence, singularita, digitální etika,
Ekologický kolaps a geopolitické modely,
Pluralita kultur, jazyků a forem – prolínání západní a nezápadní perspektivy.
Sci-fi přechází do transmediálních formátů (videohry, interaktivní VR, seriály) a často se propojuje s filozofií, ekonomií či sociologií.
Závěr: Chronologie jako reflexe civilizačního vývoje
Dělení sci-fi do historických období není pouze literární cvičení, ale zrcadlí vývoj lidské společnosti, vědy i hodnot. Každé období představuje:
určitou dominanční ideologii (např. pokrok, úpadek, pluralita),
specifickou technologickou imaginaci,
typického hrdinu/antihrdinu,
styl psaní a strukturu vyprávění.
Díky této perspektivě lze sci-fi chápat jako kulturně-filosofický záznam lidské civilizace, který ukazuje nejen to, jak jsme si budoucnost představovali, ale i jak jsme chápali sami sebe v měnícím se světě.
