Film Обитаемый остров: Схватка (česky „Obývaný ostrov: Souboj“ či „Schvatka“) je druhou částí ruské dvojdílné filmové adaptace románu Обитаемый остров („Obývaný ostrov“) autorů Arkady Strugackij a Boris Strugackij. Režisérem je Fëdor Bondarčuk, snímek premiéroval v Rusku dne 23. dubna 2009.
Produkční a technické údaje
Země produkce: Rusko. kinobusiness.com+1
Žánr: sci‑fi / akční / dobrodružný film. afisha.uz+1
Délka: přibližně 1 h 43 minuty (103 minut uváděno v některých zdrojích). Kinogo.bz+1
Hlavní producenti: Alexandr Rodnjanskij (jako generální producent projektu adaptace Strugackých), spolu s Bondarčukem. Wikipedie+1
Distribuce: film byl distribuován společností Каропрокат. kinobusiness.com
Dějová struktura a narativní linie
Děj filmu navazuje přímo na první část – Maxim Kammerer (hraje Vasilij Stepanov) a jeho společník Gaj Gaal pokračují ve snaze rozbít totalitní režim „Strany Otců“ na planetě Sarakš. Ve druhé části – „Schvatka“ – film expanduje: hledají spojence mezi „mutanty“ v radioaktivních zónách, pokoušejí se dostat k Ostrované Imperii a pokoušejí se svrhnout hypnotickou moc „Bashń“ (věžové struktury ovládající mysl populace). ivi.tv+1
Hlavní témata:
boj proti ideologickému útlaku a masové manipulaci
selhání revoluce: spojenci se nechtějí nebo nemohou zapojit
dvojí tvář moci: „Neznámí Otcové“ vs. „Ostrovaná Imperie“
osobní dilema hrdiny, který musel opustit „čistou“ ideu a čelit špinavé realitě.
Vizuální styl, efekty a estetika
Druhá část pokračuje ve vizuálním stylu první – rozsáhlé CGI sekvence, digitální efekty, modely miniatur, rozsáhlá produkce filmového světa. Kritika identifikovala výrazné výrobní nedostatky – některé sekvence působí „hračkovitě“, střih je chaotický a některé akční scény nedosahují úrovně hollywoodské produkce. afisha.uz
Film využívá dystopickou barevnost: šedé a olověné odstíny pro režim, zelenomodré filtry pro zóny mimo dosah věží, kontrast světla a temnoty jako vizuální prostředek ideologického rozdělení. Produkce musela řešit náročný rozsah natáčení: první část byla natáčena téměř deset měsíců. Wikipedie
Ideologické a literární souvislosti
U adaptace tolik kultovního literárního díla byla zvlášť citlivá otázka: nakolik film reflektuje původní existenciální a politické subtexty Strugackých. První část byla chválena za rozsah, vizuální zpracování, ale kritizována za herectví a interpretaci. V samotné druhé části autoři sami (např. Boris Strugackij) označili vyznění za „neutěšené“ a „rozvolněné“. Wikipedie
Filmový režim věží (Башни) a manipulace populací je chápán jako alegorie totalitního státu nebo masové propagandy. Film tedy přechází od čistě avantpulpové space‐opery k reflexi moci, ideologie a odboje.
Kritická recepce, komerční úspěch a limity
Podle serveru Kinobusiness: rozpočet výrazný, ale celkový výsledek v kinech v Rusku situovaný spíše pod očekáváním – uvedeno: kopie 859, celkové tržby v Rusku cca 204,8 milionu rublů (~6,07 mil. USD). kinobusiness.com
Hodnocení diváků: na portálu Афиша рейтинг 4,4/10 u cca 1057 hlasů; na КиноПоиск cca 4,1/10. afisha.me
Pozitiva: velký žánrový projekt, ambice v ruském sci‑fi, adaptace literární klasiky.
Negativa: narativní roztříštěnost, herecké výkony (zejména hlavní role), některé efektové sekvence nedotažené. Kritici mluvili o „hračkovitém“ vizuálu. afisha.uz
Význam v rámci ruské kinematografie a žánru
„Обитаемый остров: Схватка“ představuje jeden z mála případů ruské širokoplošné sci‑fi adaptace literárního díla s vysokou produkcí a mezinárodními ambicemi. Ukazuje, že ruský filmový průmysl v 90. a 00. letech směřuje k žánrové produkci mimo rámec historických dramat či art‑filmu. Z hlediska teorie žánru jde o pokus o kombinaci space opera, dystopie a akčního dobrodružství s ideovým pozadím.
Zároveň film ukazuje limity: rozpočtem, technologickým zázemím, hereckým ladem a snahou napodobit hollywoodské vzory. V tomto smyslu je významný jako experiment ruského sci‑fi, nikoli jako bez výhrad úspěšný kulturní produkt.
Závěr
Film „Обитаемый остров: Схватка“ je pozoruhodným přírůstkem do žánru ruské science‑fiction: pokračuje adaptaci kultovního díla, nabízí rozsáhlý svět, ideologická témata a ambice velkého spektáklu. Ovšem jeho naplnění těchto ambicí zůstává částečně nedosaženo – problémy scénáře, herectví a vizuální kvality limitují jeho dopad. Přesto si zaslouží pozornost jako ukázka toho, jak se žánrové kino v Rusku vyvíjí, jak reaguje na literární předlohy a jaké má slabiny i možnosti.
