Film Odysseus a hvězdy představuje výjimečné propojení klasické mytologie s moderními vědecko-filozofickými otázkami, které reflektují vztah člověka k vesmíru, technologii a vlastní existenci. Tento film, režírovaný v roce 2023 českým tvůrcem Tomášem Kubešem, patří do žánru sci-fi dramatu s prvky psychologické alegorie. Snímek se stal předmětem odborných diskusí nejen pro své vizuální zpracování, ale především pro hloubku symbolického obsahu a komplexní filozofický rozměr.

Tematické východisko a inspirace antickým mýtem

Název filmu odkazuje na postavu Odyssea, hrdiny z Homérovy Odysseie, avšak v moderním kontextu je Odysseus postaven do role astronauta – velitele mezihvězdné expedice Ithaka I, která se vydává hledat nové obyvatelné světy po ekologickém kolapsu Země. Mýtus o návratu domů je zde transformován do otázky návratu lidstva k sobě samému, respektive k podstatě humanismu, jenž se v technologicky vyspělé civilizaci ztrácí.

Film tak staví do kontrastu racionální poznání (vědu) a existenciální pochybnost (mýtus). Stejně jako Homérův hrdina bloudí moři, filmový Odysseus bloudí prostorem, jenž je metaforou lidské samoty v nekonečnu kosmu.

Vizuální styl a symbolika prostoru

Kubeš využívá minimalistickou vizuální estetiku, inspirovanou tvorbou Stanleyho Kubricka (2001: Vesmírná odysea) a Andreje Tarkovského (Solaris). Dlouhé statické záběry vesmírných krajin, kontrastní práce se světlem a ticho vakuového prostoru vytvářejí metafyzickou atmosféru, v níž se obraz stává stejně důležitým vypravěčem jako dialog.

Symbolika filmu je výrazně postavena na motivům hvězd, kruhu a návratu. Hvězdy zde nejsou pouze cílem cesty, ale představují archetyp vědění, touhy a naděje. Kruhové záběry z palubních kamer naznačují cykličnost lidského osudu – každé objevení nového světa je zároveň návratem k vlastní minulosti.

Filozofické a psychologické dimenze

Základní otázkou filmu je, zda poznání vesmíru vede k poznání sebe sama. Postava Odyssea (zde kapitána Marka Odysa) je konfrontována s umělou inteligencí jménem Penelopé, která postupně získává vědomí a stává se zrcadlem jeho emocí i pochybností. Tento vztah překračuje rámec klasického sci-fi a přibližuje se existencialismu – téma identity, svobody a osamění je rozvíjeno prostřednictvím dialogů mezi člověkem a strojem.

Ve své druhé polovině film přechází do filozofické roviny o povaze času a reality. Odysseus postupně zjišťuje, že hvězdy, které sleduje, jsou projekcí jeho vlastních vzpomínek – vesmír se tak stává vnitřním prostorem lidské mysli. Tento motiv odpovídá současným interpretacím kvantové filozofie a teorii subjektivní reality.

Hudební a zvuková kompozice

Hudbu k filmu složil český skladatel Michal Hrubý. Použití elektronických textur v kombinaci s orchestrálními motivy vytváří napětí mezi organickým a syntetickým světem. Ticho je zde plnohodnotným zvukovým prvkem – absence hudby či dialogu často akcentuje existenciální rozměr scén. Zvuková stopa byla odborníky oceněna za precizní prostorové rozložení a práci s akustickým dozvukem, který umocňuje dojem nekonečna.

Recepce a odborná interpretace

Odysseus a hvězdy byl uveden na festivalu v Karlových Varech v sekci „Horizonty současného filmu“ a získal Cenu za audiovizuální inovaci. Kritici oceňovali jeho filozofickou hloubku, formální čistotu a odvahu k pomalému tempu, které kontrastuje s běžnou dynamikou žánru.

Z filozofického hlediska bývá film interpretován jako postmoderní mýtus o vědomí, který překonává dichotomii člověk–stroj. Někteří teoretici (např. prof. R. Karásek, FAMU, 2024) jej označují za „kosmickou introspekci“, která spojuje starověký příběh s otázkami současné etiky a ontologie.

Závěr: Odysseus mezi hvězdami a v sobě

Film Odysseus a hvězdy představuje mimořádné dílo české kinematografie, které propojuje mytologii, vědu a filozofii do jednotného uměleckého celku. Nabízí hlubokou reflexi lidské identity v době, kdy hranice mezi realitou a simulací, člověkem a strojem, Zemí a vesmírem, ztrácí svou jednoznačnost.

Odysseova cesta mezi hvězdami je tak nejen cestou k poznání kosmu, ale především návratem do hlubin lidského nitra – tam, kde se mýtus a věda setkávají v jednom bodě nekonečna.