Pluviál (z lat. pluviale – pláštík proti dešti), nazývaný též vesperale nebo chorální plášť, je dlouhý, splývavý liturgický oděv římskokatolické církve, který nosí duchovní při ne-misních liturgických úkonech, zejména během procesí, žehnání, adorací, zpívaných nešpor a pohřebních obřadů. Není určen pro celebraci mše svaté, ale pro obřady s procesním a reprezentačním charakterem.

Pluviál je znakem hodnosti, úcty a slavnosti. Nosí jej zpravidla kněz, opat, biskup či jiný prelátský hodnostář. Jeho užití se řídí obecným liturgickým právem a barevným spektrem odpovídajícím liturgickému kalendáři.

Konstrukce a jednotlivé části pluviálu

Pluviál má tvar půlkruhového nebo tříčtvrtečního pláště s délkou sahající až ke kotníkům. Přední strany se nepřekrývají, ale spojují se na hrudi pomocí spony, tzv. moris, která má často umělecky zdobenou podobu (kov, vyšívaná látka). Typickým prvkem je i kapuce, která však není funkční, ale dekorativní – často nese bohatou výšivku nebo krajku.

Základní části pluviálu:

  • Tělo pláště (corpus) – tvořeno z jednoho nebo dvou kusů látky, zpravidla s podšívkou

  • Kapuce (cappa) – symbolická připomínka mnišského roucha, někdy vyztužená

  • Moris (spona, clasp) – spojuje přední cípy; bývá kovový nebo textilní s bohatou výšivkou

  • Ornamentální pruhy (gallony, orfry) – svislé nebo vodorovné výšivky s biblickými nebo heraldickými motivy

  • Lemování krajkou – u historických a svátečních pluviálů bývá na spodním lemu nebo kapuci liturgická krajka

Materiály používané pro výrobu

Tradičně se pluviály šily z ušlechtilých a pevných tkanin, jejichž kvalita reflektovala liturgickou důstojnost:

  • Hedvábný brokát, damašek, žakar – často se sakrálním motivem (kříže, vinná réva, liliové pole)

  • Samet (velur) – pro pontifikální pluviály včetně zlatých a fialových variant

  • Lněná podšívka – u lehčích pluviálů

  • Zlaté a stříbrné nitě (metanité) – pro výšivky a orfry

  • Krajky – např. paličkované nebo jehlové krajky pro spodní lemy a výzdobu kapuce

Liturgické barvy a symbolika

Barva pluviálu se řídí liturgickým obdobím a druhem obřadu:

  • Bílá – slavnosti, Vánoce, Velikonoce, svatby, adorace

  • Zelená – liturgické mezidobí

  • Červená – památka mučedníků, Letnice, procesí

  • Fialová – adventní a postní období, pohřební obřady

  • Černá – tradičně pro requiem, dnes zřídka

  • Zlatá – slavnostní alternativa k bílé (např. Boží Tělo)

Každá barva nese teologickou symboliku – například bílá čistotu a radost, fialová pokání a očekávání, červená krev Kristovu nebo Ducha svatého.

Historický vývoj pluviálu

1. Počátky (9.–12. století)
Původně šlo o praktický plášť (cappa pluvialis) používaný řeholníky při bohoslužbách v chladných nebo deštivých prostorách. Postupně se proměnil v oděv výsostně liturgický.

2. Gotika a renesance
Pluviál se stal výraznějším – objevují se bohaté výšivky a zlacené prvky, kapuce bývá zdobena zlatým monogramem nebo výjevy ze života Krista a svatých.

3. Baroko a rokoko
Vrcholná výzdoba – tkaniny z italského brokátu, sametu, výšivky z hedvábí a kovových nití. Pluviály jsou širší, zdobnější, někdy i vícedílné. Často lemovány krajkami, včetně ručně paličkovaných variant s motivy kalichu, IHS, PX.

4. 19.–20. století
S nástupem strojní výroby vznikají i mechanicky zdobené pluviály. Používají se výšivky na tylu, průmyslové krajky a aplikace. Tradiční řemeslné techniky ustupují efektivnějším výrobním metodám.

Současné použití

Dnes se pluviál využívá především:

  • při adoraci Nejsvětější svátosti (např. Boží Tělo)

  • při procesích a požehnáních mimo mši

  • během zpívaných nešpor či jiných částí breviáře

  • biskupy a opaty při slavnostních obřadech mimo mši svatou

V tradiční liturgii (forma extraordinaria) se pluviál užívá častěji a má přísnější estetická pravidla.

Výroba a šití pluviálu

Pluviál se konstruuje jako velký půlkruhový plášť, jehož obvod může být až 3,5 metru. Důležité technické kroky:

  1. Výběr a příprava tkaniny (doporučuje se hedvábný nebo brokátový podklad)

  2. Zhotovení výšivek, orfrů a lemování (mohou být předem zpracované pásy)

  3. Příprava kapuce a její zdobení (často je podložena pevnější výztuhou)

  4. Našití morisu (spony) – buď pomocí kovových háčků, nebo výšivkové aplikace

  5. Podšití celého pláště lehkou látkou (např. len, bavlna)

  6. Zakončení spodního okraje liturgickou krajkou nebo galonem

Závěr

Pluviál je význačný liturgický oděv s hlubokou teologickou, historickou i estetickou funkcí. Reprezentuje spojení tradic římské liturgie, uměleckého řemesla a duchovní symboliky. Ať už jde o ručně vyšívaný barokní pluviál s krajkovým lemem nebo moderní variantu se strojovou výšivkou, vždy zůstává viditelným znakem úcty k posvátnému.