Barviva jsou klíčovými chemickými látkami používanými k dosažení požadované barevnosti textilních materiálů. V textilním průmyslu se využívají různé typy barviv, z nichž každé má specifické chemické složení, afinitu k vláknům a aplikační technologii. Výběr vhodného barviva je zásadní z hlediska dosažení požadovaného odstínu, stálobarevnosti, ekologických požadavků a efektivity výroby.
Klasifikace barviv podle chemicko-technologických hledisek
Barviva se rozdělují podle různých kritérií – nejčastěji podle způsobu interakce s vláknem a aplikace:
Reaktivní barviva
Používají se pro: bavlnu, viskózu, len, lyocell.
Vytvářejí kovalentní vazbu s hydroxylovými skupinami celulózy.
Vynikající stálobarevnost k praní.
Typické skupiny: monochlortriazin, vinylsulfon, monofluortriazin.
Kationtová (bazická) barviva
Určena pro: akryl, modifikované polyesterové a polyamidové vlákno.
Vytvářejí iontovou vazbu se záporně nabitými skupinami vláken.
Výrazné, brilantní barvy, vhodné pro jemné úplety a příze.
Disperzní barviva
Používají se pro: polyester, acetát, triacetát, polypropylen.
Neobsahují iontové skupiny, nerozpustná ve vodě, aplikace probíhá ve formě disperze.
Fixace při vysokých teplotách (120–130 °C) nebo termofixací.
Kyselá barviva
Aplikují se na: polyamid, vlna, hedvábí.
Vytvářejí elektrostatickou vazbu (s aminovými skupinami).
Jsou vhodná pro jasné odstíny, měkké omaky, často v módním textilu.
Naftholová (azoická) barviva
Používaná pro celulózová vlákna, často pro tištěný textil.
Barva se vytváří in situ reakcí komponent A (např. naftol) a B (diazotovaná složka).
Kubu barviva (např. indigo)
Používají se pro: denim, bavlnu.
Založena na redukci barviva do rozpustné formy a následné oxidaci na vzduchu.
Pigmenty
Nepenetrativní, nebarví vlákno, ale ulpívají na povrchu pomocí pojiv.
Používány pro potisk, funkční textilie nebo textilní nátěry.
Kritéria výběru barviva podle typu vlákna
| Typ vlákna | Vhodná barviva |
|---|---|
| Bavlna | Reaktivní, kypová, přímá, pigmenty |
| Polyester | Disperzní, pigmenty |
| Polyamid | Kyselá, disperzní, reaktivní |
| Akryl | Kationtová |
| Vlna | Kyselá, metalokomplexní, reaktivní |
| Viskóza, Lyocell | Reaktivní, přímá, disperzní |
Technologické aspekty aplikace barviv
Správné použití barviv vyžaduje řízení několika faktorů:
Teplota barvení – různá podle typu barviva a vlákna (např. disperzní barvení PES při 130 °C).
pH barvicí lázně – reaktivní barviva vyžadují alkalické prostředí, kyselá barviva kyselé.
Čas barvení a fixace – ovlivňuje rovnoměrnost a stálobarevnost.
Poměr lázně (LR) – důležitý pro rovnoměrné vybarvení a optimalizaci spotřeby barviva.
Typ zařízení – barvení se provádí v jiggerech, autoklávech, pad-batch linkách, kontinuálních linkách aj.
Stálobarevnost a testování
Barvené textilie se testují na stálost vůči:
Praní (ISO 105-C06)
Otěru (ISO 105-X12)
Světlu (ISO 105-B02)
Potu (ISO 105-E04)
Chemickému čištění (ISO 105-D01)
Výsledky se hodnotí pomocí stupnice šedé pro změnu odstínu a stupnice modré pro stálost vůči světlu.
Ekologické a toxikologické aspekty barviv
Moderní textilní výroba klade důraz na ekologickou a zdravotní nezávadnost barviv:
REACH regulace zakazuje nebo omezuje používání azobarviv, těžkých kovů, halogenovaných sloučenin apod.
Certifikace OEKO-TEX® Standard 100, bluesign®, ZDHC MRSL zajišťují bezpečnost textilu pro konečného uživatele.
Trendem je snižování množství unfixed barviva a redukce odpadních lázní.
Příklady konkrétního použití v praxi
Bavlněná trička (reaktivní barvení pad-batch)
Barva: tmavě modrá
Barviva: Reactive Blue 160, Reactive Red 195
Fixace: Na₂CO₃, 60 minut, následné mýdlování při 95 °C
Polyesterové sportovní oblečení (disperzní barvení HT)
Teplota: 130 °C
Poměr lázně: 1:10
Doba barvení: 45 minut
Barvivo: Disperse Red 60
Akrylové svetry (kationtové barvení)
Barvivo: Basic Blue 9
Teplota: 100 °C
pH: 4,5 (kyselé prostředí pro maximální fixaci)
Závěr
Použití barviv v textilním průmyslu je komplexní oblast spojující chemii, technologii a estetiku. Výběr vhodného barviva a jeho správná aplikace je rozhodující pro kvalitu, trvanlivost a ekologický profil výsledného produktu. Moderní trendy směřují k optimalizaci receptur, ekologickým alternativám a vyšší efektivitě fixace s cílem minimalizovat dopad na životní prostředí a zajistit bezpečnost pro koncového uživatele.
