Přírodní barviva jsou organické látky získané z přírodních zdrojů – rostlin, živočichů, minerálů nebo mikroorganismů – které se používají k barvení textilií, potravin, kosmetiky a dalších produktů. Oproti syntetickým barvivům se vyznačují biologickou rozložitelností, nižší toxicitou a kulturně-historickým významem. V textilním průmyslu zažívají přírodní barviva renesanci zejména díky rostoucímu zájmu o ekologickou výrobu a udržitelnost.
Zdroje přírodních barviv
Rostlinné zdroje (fitopigmenty):
Indigo (Indigofera tinctoria, Isatis tinctoria): Produkuje indigotin – modré barvivo. Vhodné pro barvení bavlny, vlny a hedvábí. Vyžaduje redukční barvicí proces.
Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa): Obsahuje kurkumin – žluté barvivo s nízkou stálostí na světle.
Řešetlák (Rhamnus tinctoria): Poskytuje žluté a zelenožluté odstíny. Barví se zejména vlna a hedvábí.
Rubia tinctorum (mořena barvířská): Obsahuje alizarin – červené barvivo vhodné pro bavlnu i vlnu.
Dubová kůra, ořešák, čaj: Obsahují třísloviny a flavonoidy – dávají hnědé a šedé odstíny, často se používají jako mořidla.
Živočišné zdroje:
Košenila (Dactylopius coccus): Hmyz produkující kyselinu karmínovou, používanou pro získání sytě červené barvy (karmín).
Purpura (Murex brandaris): Mořský měkkýš poskytující purpurové barvivo – v minulosti velmi cenné, dnes téměř nepoužívané.
Minerální a mikrobiální zdroje:
Minerální oxidy železa a mědi: Využívány pro fixaci a tónování barev (např. černé nebo olivové odstíny).
Mikroorganismy: Nové výzkumy zkoumají využití řas, hub a bakterií (např. Monascus purpureus nebo Streptomyces) k výrobě stabilních pigmentů.
Chemické složení a typy přírodních barviv
Přírodní barviva se skládají z různých chemických sloučenin, které určují jejich barvu, stálost a afinitu k vláknům:
Antrachinony (např. alizarin): Červené odstíny, dobrá stálost na světle.
Indigotin: Modrá, vyžaduje specifické redukční prostředí pro přilnutí k vláknu.
Karotenoidy (např. beta-karoten): Oranžové, žluté barvy – málo stálé.
Flavonoidy: Široké spektrum – od žluté po červenou, střední stálost.
Třísloviny: Tmavé odstíny, často používané s kovovými solmi jako mořidla.
Technologie barvení přírodními barvivy
1. Výběr vlákna:
Přírodní barviva mají nejvyšší afinitu k přírodním vláknům – bavlna, len, vlna, hedvábí. U syntetiky (např. PES, PA) je absorpce minimální bez předúprav.
2. Moření (mordantování):
Proces, při kterém se na vlákno aplikuje kovová sůl (např. kamence hlinitý, síran železnatý, měďnatý) k vytvoření komplexu barviva s vláknem. Mořidla ovlivňují odstín i stálost.
3. Barvení:
Vaření rostlinného materiálu (extrakce barviva ve vodě s regulací pH).
Namáčení textilie v barvicím roztoku – doba, teplota a počet lázní ovlivňují intenzitu odstínu.
Sušení a fixace – někdy se aplikuje další stabilizace např. zažehlením nebo koupelí v octě.
4. Fixace a praní:
Po barvení se látka proplachuje a stabilizuje, aby došlo k ustálení pigmentu. Možnosti fixace: teplem, lázněmi s taninem, přírodními soli nebo použitím tzv. post-mordantů.
Výhody a nevýhody přírodních barviv
Výhody:
Ekologická šetrnost (rozložitelnost, netoxicita).
Historická autenticita – vhodné pro rekonstrukce historických textilií a krojů.
Estetická variabilita – jemné, přirozené odstíny s charakteristickou patinou.
Kulturní význam – uchování řemeslných tradic (např. modrotisk, ruční barvení).
Nevýhody:
Nižší stálost na světle a praní (zejména u flavonoidů, karotenoidů).
Nutnost použití mořidel, která mohou být ekologicky problematická (např. železo, měď).
Menší barevná škála oproti syntetickým barvivům.
Náročnější technologický proces a nižší výtěžnost barviva.
Současné aplikace a výzkum přírodních barviv
Textilní průmysl:
Eko-móda a slow fashion: Použití barviv např. v ručně barvených kolekcích, botanických tiscích a přírodních textilních doplňcích.
Obnova tradičních technik: Modrotisk (indigové barvení), bylinné barvení v krojařství, přírodní hedvábí barvené košenilou.
Biobarvení: Výzkum zaměřený na využití geneticky upravených mikroorganismů pro produkci stabilních pigmentů (např. bio-indigo).
Potravinářství, kosmetika, farmacie:
Přírodní barviva jako kurkumin, karmín nebo spirulina se využívají jako alternativy k syntetickým barvivům v produktech s označením „clean label“.
Závěr
Přírodní barviva představují cennou alternativu k syntetickým barvicím prostředkům zejména v oblasti ekologického a kulturně udržitelného textilu. Přestože jejich technologické použití vyžaduje hlubší odborné znalosti, jejich výhody z hlediska estetiky, ekologie a tradice činí z těchto barviv perspektivní surovinu pro současný i budoucí textilní design. Inovace v oblasti biologické syntézy a optimalizace stálosti otevírají nové možnosti i pro jejich širší průmyslové využití.
