Reaktivní barvení je vysoce účinná metoda barvení hydrofilních vláken, zejména bavlny, viskózy, lnu a dalších celulózových materiálů. Její princip spočívá v chemické vazbě barviva s polymerním řetězcem vlákna, což zajišťuje vynikající stálobarevnost vůči praní. Reaktivní barvení představuje nejčastější způsob průmyslového barvení přírodních vláken a má klíčový význam zejména v oděvním a bytovém textilu.
Chemická podstata reaktivního barvení
Reaktivní barviva obsahují reaktivní skupiny, které se za přítomnosti alkalického prostředí vážou na hydroxylové skupiny celulózy. Výsledkem je vznik kovalentní vazby, čímž dochází k fixaci barviva na vlákno.
Typické reaktivní skupiny:
Monochlortriazinová (MCT)
Dichlortriazinová (DCT)
Vinylsulfonová (VS)
Monofluortriazinová (MFT)
Double-anchored typy – kombinace více reaktivních skupin pro zvýšenou fixaci.
Obecná reakce:
Vlákno–OH + Barvivo–X → Vlákno–O–Barvivo + HX
kde X je reaktivní skupina schopná nukleofilního záměru (např. chlor).
Typy reaktivních barviv podle reaktivní skupiny
Studená barviva (reaktivita při 30–40 °C): např. MCT, ideální pro tisk.
Teplá barviva (reaktivita při 60 °C): např. VS typy.
Vysoce reaktivní typy: rychlé fixování, ale nižší stálobarevnost.
Nízkoreaktivní typy: potřebují vyšší teploty, ale poskytují stabilnější vazbu.
Technologický postup reaktivního barvení
Postup se skládá z několika přesně řízených kroků:
Předúprava materiálu
Odstranění nečistot, zbytků škrobů, vosků a zbytků pektinů.
Zajištění rovnoměrného nasákavého povrchu.
Příprava barvicí lázně
Voda, reaktivní barvivo, elektrolyt (např. Na₂SO₄ nebo NaCl), změkčovadla.
pH je upraveno přídavkem alkálie (Na₂CO₃, NaOH) podle typu barviva.
Barvení
Provede se při určené teplotě (30–80 °C) v závislosti na barvivu a substrátu.
Dochází k absorpci barviva vlákny a následné fixaci chemickou reakcí.
Praní a dočišťování
Redukční praní a mýdlování – odstranění nezreagovaného barviva, které je jinak náchylné k migraci a smývání.
Pro efektivní stálobarevnost je klíčové pečlivé vymývání unfixed barviva.
Způsoby aplikace reaktivních barviv
Diskontinuální barvení (vyvařování, jigger, winch, HT barvení) – typické pro tkaniny a úplety.
Kontinuální barvení (pad-steam, pad-batch) – efektivní pro velkoobjemové linky.
Tiskové aplikace – přímý tisk s následnou fixací a dočišťováním.
Výhody reaktivního barvení
Silná chemická vazba s vláknem → vynikající stálobarevnost na praní.
Ekologická výhoda oproti např. kationtovým barvivům – žádná potřeba těžkých kovů.
Možnost mísení a přesného ladění odstínů díky stabilnímu barvivovému systému.
Univerzální použití pro přírodní i uměle modifikovaná celulózová vlákna.
Nevýhody a technologická úskalí
Vysoká spotřeba vody – hlavně pro vymývání unfixed barviva.
Tvorba soli a alkálií v odpadních vodách – nutnost úpravy.
Citlivost na pH, tvrdost vody a teplotu – vyžaduje přísnou technologickou kázeň.
Hydrolyzace barviva – při delším působení alkálií se reaktivní skupiny deaktivují.
Fixační účinnost
Fixační účinnost reaktivních barviv se pohybuje mezi 60–85 % podle typu:
MCT: 60–70 %
VS: 70–80 %
Double-anchored: až 85 %
Zbytkové hydrolyzované barvivo zůstává na povrchu vlákna a musí být odstraněno, jinak zhoršuje barevný vzhled a stálobarevnost.
Environmentální aspekty reaktivního barvení
Vyšší spotřeba vody a chemikálií – potřeba účinné čistírny.
Vývoj nízko-salinních systémů (např. bez solí) nebo reaktivních barviv s vyšší účinností fixace (tzv. low salt dyes).
Enzymatická pomocná činidla a uzavřené systémy barvení snižují ekologickou stopu.
Závěr
Reaktivní barvení zůstává nejspolehlivější a nejpoužívanější metodou barvení přírodních vláken v textilním průmyslu díky své chemické fixaci, barevné stálosti a univerzálnosti použití. Přestože je technologicky náročné a ekologicky zatížené, moderní vývoj barviv a technologických systémů přináší efektivnější a šetrnější alternativy, které udržují reaktivní barvení jako nepostradatelný nástroj pro kvalitní textilní produkci.
