Typy samotných úprav textilií

Samotné úpravy lze rozdělit do několika kategorií podle způsobu aplikace a účinku na textilii. Mezi hlavní typy patří mechanické úpravy, chemické úpravy a speciální povrchové úpravy.

  1. Mechanické úpravy
    Mechanické úpravy využívají fyzikálních sil a zařízení k dosažení požadovaného efektu. Tyto úpravy nevyžadují použití chemikálií a jsou zaměřeny na zlepšení vzhledu a textury textilií.

    • Kalandrování: Proces, při kterém je textilie vedena mezi vyhřívanými válci, které jí dodávají hladký a lesklý povrch. Tato úprava se často používá pro dekorativní účely a u textilií, kde je požadován vysoký lesk.
    • Laminování: Spojování vrstev textilie pomocí lepidla nebo tepelného procesu za vzniku kompozitní textilie s lepšími vlastnostmi, jako je nepromokavost nebo tepelná izolace.
    • Válcování: Pomocí speciálních válců lze dosáhnout zajímavých textur a vzorů, které jsou vtlačeny do textilie. Tento proces je využíván především pro dekorativní textilie.

  2. Chemické úpravy
    Chemické úpravy jsou aplikovány na povrch textilie za účelem dosažení specifických vlastností, jako je odolnost proti vodě, plísním, mačkání nebo nehořlavost. Chemické látky se často aplikují formou nátěrů, impregnací nebo nástřiků a poté se fixují na textilii pomocí tepla.

    • Hydrofobní úpravy: Dodávají textilii odolnost proti vodě a vlhkosti. Hydrofobní úpravy se často používají u outdoorového oblečení a sportovních textilií, aby chránily před deštěm a vlhkostí.
    • Nehořlavé úpravy: Tato úprava zajišťuje, že textilie nesnadno vzplane nebo se po zapálení rychle uhasí. Nehořlavé úpravy jsou důležité pro bezpečnostní a ochranné oděvy, interiérové textilie nebo textilie používané v prostředí s vysokým rizikem požáru.
    • Antibakteriální úpravy: Textilie ošetřené antibakteriálními látkami odolávají růstu mikroorganismů a plísní, což je důležité zejména pro zdravotnický textil, spodní prádlo a sportovní oblečení.

  3. Povrchové úpravy
    Povrchové úpravy se zaměřují na změnu vzhledu a textury povrchu textilie a zajišťují specifické vlastnosti, jako je měkkost, lesk nebo odolnost proti znečištění. Tyto úpravy se často aplikují jako finální krok a jsou určeny pro textilie, které jsou v přímém kontaktu s pokožkou nebo jsou vystaveny vnějším vlivům.

    • Sanforizace: Tato mechanická úprava zajišťuje, že se textilie po praní nesrazí. Používá se hlavně u bavlny a zajišťuje rozměrovou stabilitu výrobku.
    • Softening (změkčování): Změkčování je úprava, která dodává textilii měkký a příjemný povrch. Softening je dosažen aplikací změkčovadel nebo silikonových nátěrů, které zlepšují komfort při nošení.
    • Anti-pilling úpravy: Používají se u textilií náchylných k tvorbě žmolků (pilling), například u pletenin. Tyto úpravy snižují tendenci vláken k otěru a prodlužují životnost výrobku.

Procesy samotných úprav textilií

Každý proces samotné úpravy má své specifické kroky, které jsou důležité pro dosažení požadovaného výsledku. Níže jsou uvedeny nejčastější procesy samotných úprav textilií.

  1. Aplikace chemických látek
    Chemické látky se na textilii nanáší buď namáčením, nátěrem nebo postřikem. Důležité je rovnoměrné pokrytí povrchu textilie, aby byla úprava efektivní. U hydrofobních úprav se například aplikuje fluorokarbon nebo silikonové látky, které odpuzují vodu.

  2. Sušení a fixace
    Po aplikaci chemických látek následuje sušení a fixace, aby došlo ke správné vazbě mezi textilií a aplikovanými látkami. Sušení probíhá při zvýšené teplotě, obvykle mezi 100–150 °C, v závislosti na typu úpravy a použité chemické látce.

  3. Kontrola kvality a testování
    Po dokončení úpravy je důležité textilii otestovat, aby se ověřila účinnost úpravy a splnění požadovaných vlastností. U nehořlavých úprav se například provádí zkouška hoření, zatímco hydrofobní textilie se testuje na odolnost proti vodě.

Speciální úpravy textilií a jejich využití

Samotné úpravy se využívají v široké škále textilních aplikací. Některé z těchto úprav zahrnují:

  1. Teflonové úpravy
    Teflonová úprava poskytuje textilii vysokou odolnost proti vodě a nečistotám. Teflonová vrstva vytváří na povrchu textilie neviditelný film, který odpuzuje kapaliny a snižuje náchylnost k znečištění. Tento typ úpravy je oblíbený u outdoorových oděvů, pracovních textilií a nábytkových potahů.

  2. Antistatické úpravy
    Antistatické úpravy snižují elektrostatický náboj, který se na textilii hromadí, zejména u syntetických vláken, jako je polyester nebo nylon. Tyto úpravy jsou důležité pro textilie v elektronickém a zdravotnickém průmyslu, kde elektrostatický náboj může být nebezpečný.

  3. UV ochrana
    UV ochranné úpravy zvyšují odolnost textilií vůči škodlivému UV záření. Tyto úpravy jsou oblíbené u plážového oblečení, venkovních textilií a sportovních oděvů, které jsou vystaveny dlouhodobému slunečnímu záření. UV ochrana zajišťuje, že textilie nevybledne a poskytuje ochranu i pro pokožku nositele.

  4. Hydrofobní a oleofobní úpravy
    Hydrofobní úpravy chrání textilie proti vodě, zatímco oleofobní úpravy je chrání proti mastnotám a olejům. Tyto úpravy jsou oblíbené zejména u textilií pro gastronomii, zdravotnictví a outdoorové vybavení, kde je důležitá odolnost proti vlhkosti a mastnotám.

Výhody a nevýhody samotných úprav textilií

Výhody:

  • Zlepšení funkčních vlastností textilií, jako je odolnost proti vodě, ohni a mikroorganismům.
  • Zlepšení estetických vlastností, jako je lesk, měkkost a odolnost proti žmolkování.
  • Možnost přizpůsobení textilie pro specifické aplikace, například pro sportovní nebo ochranné oděvy.

Nevýhody:

  • Některé chemické úpravy mohou mít negativní dopad na životní prostředí, pokud nejsou správně likvidovány.
  • Zvýšené náklady na výrobu kvůli náročnějšímu procesu a použití dražších chemikálií.
  • Snížení prodyšnosti u některých povrchových úprav, což může ovlivnit komfort při nošení.

Závěr

Samotné úpravy textilií jsou nedílnou součástí textilního průmyslu, která dodává textiliím potřebné vlastnosti pro různé aplikace. Od mechanických a chemických až po speciální povrchové úpravy – každý z těchto procesů umožňuje přizpůsobení textilie konkrétním požadavkům, což zvyšuje její hodnotu a funkčnost. Díky neustálému vývoji technologií a materiálů jsou samotné úpravy stále více zaměřeny na ekologicky šetrné metody, které minimalizují dopad na životní prostředí, což je klíčové pro udržitelnou budoucnost textilního průmyslu.