1. století bylo obdobím extrémního technologického pokroku, dvou světových válek, nástupu totalitních režimů, jaderného věku a digitalizace. Všechny tyto proměny se intenzivně promítly do vývoje science fiction (sci-fi), která se v tomto období etablovala jako plnohodnotný a široce uznávaný žánr. Sci-fi ve 20. století prošla několika vývojovými fázemi: od dobrodružných pulpových příběhů po hluboké filozofické úvahy o budoucnosti lidstva.

  2. 1. Počátek 20. století: Mezi vědeckou spekulací a varováním

    Na začátku 20. století sci-fi pokračovala v duchu odkazu Julesa Verna a H. G. Wellse. Literární díla se často zaměřovala na dobrodružství spojená s novými technologiemi, ale také na kritiku industrializace a vědeckého optimismu.

    • Karel Čapek (R.U.R., 1920) zavedl koncept robota a tematizoval rizika automatizace.

    • Olaf Stapledon (Star Maker, Last and First Men) začal uvažovat o lidské civilizaci v kosmologickém měřítku – tisíce až miliardy let do budoucnosti.

    • Objevily se první spekulativní dystopie, např. My (1924) od Jevgenije Zamjatina, předchůdce Orwella.

    2. Zlatý věk sci-fi (1938–1950): Americký model technologického optimismu

    Zlatý věk science fiction začal v USA koncem 30. let a kulminoval během 40. let. Typický byl důraz na vědeckou přesnost, dobrodružství a technologický pokrok.

    • Vydavatel John W. Campbell (časopis Astounding Science Fiction) definoval standardy tzv. hard sci-fi.

    • Mezi klíčové autory patří:

      • Isaac Asimov (Nadace, Já, robot): kybernetika, psychologie mas.

      • Robert A. Heinlein (Hvězdná pěchota): militarismus, občanská odpovědnost.

      • Arthur C. Clarke (Konec dětství, 2001: Vesmírná odysea): evoluce inteligence, komunikace s mimozemšťany.

    Zlatý věk přinesl první systematickou reflexi vědeckých objevů (raketová technika, atomová energie) v literatuře, ale často chyběla hlubší psychologická nebo sociální rovina.

    3. Nová vlna (1960–1975): Psychologizace a filozofie

    Na konci 50. a v 60. letech nastal posun od technokratického optimismu ke kritickému pohledu na vědu a společnost. Nová vlna (New Wave) se zaměřila na subjektivní zkušenost, jazyk, gender a alternativní kultury.

    • Philip K. Dick (Ubik, Blade Runner): zpochybňování reality, schizofrenie, simulace.

    • Ursula K. Le Guin (Levá ruka tmy): antropologie, genderové role, jazyk.

    • J. G. Ballard (Krystalový svět, Sběratel autonehod): urbanismus, vnitřní realita, psychogeografie.

    • Stanislaw Lem (Solaris, Kyberiáda): filozofie vědy, komunikace s „nepoznatelným“.

    Tato fáze sci-fi silně reagovala na studenou válku, drogy, vietnam, feminismus a rozklad klasických hodnot. Experimentovala nejen s tématy, ale i s formou – například narativní fragmentací nebo introspekcí.

    4. Kyberpunk (1980–1995): Temná budoucnost v síti

    Kyberpunk je subžánr, který zachycuje digitální revoluci, moc korporací, rozpad identity a kyberprostor. Vzniká jako reakce na příchod osobních počítačů, internetu a globalizace.

    • William Gibson – Neuromancer (1984): kyberprostor, umělé inteligence, digitální vědomí.

    • Bruce Sterling, Pat Cadigan, John Shirley: urbanistická dystopie, digitální realita, hacking.

    • Typické rysy kyberpunku:

      • Hrdina: osamělý hacker nebo žoldák v digitálním podsvětí.

      • Prostředí: megaměsta, šum, špína, postindustriální rozpad.

      • Technologie: neuronové rozhraní, kybernetické implantáty, AI.

    Kyberpunk redefinoval sci-fi jako kritiku digitálního kapitalismu, informační asymetrie a ztráty autonomie.

    5. Sci-fi konce 20. století: Diverzita a globalizace

    Po roce 1990 došlo k rozšíření žánru mimo tradiční západní rámec. Objevili se autoři z Japonska, Latinské Ameriky, Afriky, východní Evropy, kteří přinesli nové perspektivy.

    • Cory Doctorow, Neal Stephenson: spekulace o kryptoměnách, síťové společnosti.

    • Octavia E. Butler: afroamerická perspektiva, genetika, otroctví, moc.

    • Ken Liu, Cixin Liu: asijská mytologie a věda v kosmickém měřítku (Problém tří těles).

    Zároveň došlo k průniku sci-fi do mainstreamu díky filmům jako Matrix, Gattaca, 12 opic, Kontakt a díky herním světům (Deus Ex, Half-Life, System Shock).

    Závěr: 20. století jako základní stavební období sci-fi

    Během 20. století se science fiction transformovala z okrajového žánru v respektovaný kulturní fenomén. Reagovala na:

    • technologický pokrok (rakety, atom, počítače),

    • geopolitické krize (války, totality, globalizace),

    • sociální pohyby (feminismus, postkolonialismus, ekologismus),

    • filozofické otázky (realita, identita, vědomí).

    Tato komplexita umožnila sci-fi stát se laboratoří možných budoucností a zároveň zrcadlem přítomnosti. 20. století tak představuje zlatý fond, ke kterému se současní tvůrci vracejí nejen s nostalgií, ale i jako ke zdroji poučení.