Film Superman (celým názvem Superman: The Movie) měl premiéru 10. prosince 1978 a stal se zásadním mezníkem v dějinách filmového zpracování komiksů. Režii vedl Richard Donner, scénář napsali Mario Puzo, David Newman, Leslie Newman a Robert Benton. Producentem byl Pierre Spengler a výkonným producentem Alexander a Ilya Salkindovi.
Film vznikl jako mezinárodní koprodukce mezi USA a Velkou Británií, s rozpočtem přibližně 55 milionů USD – na tehdejší dobu mimořádně vysokým.
V hlavních rolích vystoupili:
Christopher Reeve – Clark Kent / Superman
Margot Kidder – Lois Lane
Gene Hackman – Lex Luthor
Marlon Brando – Jor-El
Ned Beatty – Otis
Jackie Cooper – Perry White
Glenn Ford – Jonathan Kent
Film byl distribuován studiem Warner Bros. a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších titulů roku 1978 s tržbami přes 300 milionů USD.
Dějová linie a narativní struktura
Děj je rozdělen do tří výrazně odlišných segmentů, které vytvářejí epickou strukturu původu hrdiny:
Krypton – úvodní část sleduje zkázu domovské planety Supermana. Jor-El, přední kryptonský vědec, varuje před nevyhnutelnou katastrofou a zachrání svého syna vysláním na planetu Zemi.
Smallville – druhá část vypráví o dětství a dospívání Clarka Kenta. Zde film přechází do lyrického tónu amerického venkova, zobrazujícího morální základ hrdiny.
Metropolis – závěrečná část představuje Supermana jako veřejného ochránce. Zde se střetává s hlavním antagonistou Lexem Luthorem, který plánuje zničení části Kalifornie kvůli spekulaci s pozemky.
Klimax filmu nastává ve chvíli, kdy Superman zvrátí čas, aby zachránil Lois Lane před smrtí při zemětřesení. Tento moment se stal jedním z nejznámějších filmových zvratů v dějinách populární kinematografie.
Tematická a ideová rovina
Film je z hlediska ideového rámce mytickým příběhem o morálce, víře a identitě. Donner a Puzo vytvořili strukturu, která spojuje:
Mesiášskou symboliku – Superman je zachránce lidstva, vyslaný svým otcem z nebes, aby vedl lidi k dobru. Krypton funguje jako analogie biblického nebe, zatímco Jonathan Kent jako pozemský otec reprezentuje lidskou etiku a pokoru.
Americký ideál – Superman zosobňuje hodnoty klasického amerického hrdiny: pravdu, spravedlnost a víru v lepší svět.
Dualitu identity – kontrast mezi Clarkem Kentem a Supermanem zobrazuje vnitřní konflikt mezi obyčejností a výjimečností.
Tematicky film propojuje mytologii s moderní vědeckou estetikou. V době po válce ve Vietnamu působil jako rehabilitace ideálu hrdiny, který byl čistý, nezištný a věřil v morální absolutno.
Vizuální styl a technické inovace
Film je průlomový především z hlediska speciálních efektů. Díky novým technologiím (optické kombinace, drátové závěsy a tzv. „Zoptic“ systém) mohl Donner dosáhnout iluze realistického letu.
Slogan kampaně – “You’ll believe a man can fly” – se stal ikonickým a shrnoval technologický přelom.
Kamera: Geoffrey Unsworth zvolil měkký vizuální styl s difuzí světla, zejména v kryptonských sekvencích, kde převládají chladné tóny bílé a stříbrné.
Hudba: John Williams vytvořil symfonickou partituru, jejíž ústřední téma (Superman March) patří k nejrozpoznatelnějším motivům filmové historie. Hudba podporuje mytický charakter hrdiny a dramatickou strukturu.
Střih a rytmus: Paul Hirsch, Stuart Baird a Michael Ellis vytvořili strukturu, která přechází z pomalé lyriky do akčních sekvencí bez narušení epické linie.
Produkční historie a vývoj projektu
Produkce filmu trvala téměř čtyři roky. Salkindovi původně plánovali natáčet Superman I a II současně, avšak kvůli finančním a režijním sporům byla druhá část pozastavena. Richard Donner byl po konfliktu se studiem pro druhý díl nahrazen Richardem Lesterem, přestože část záběrů pro pokračování už byla natočena během produkce prvního filmu.
Natáčení probíhalo převážně ve Velké Británii (Shepperton Studios, Pinewood Studios) a na exteriérech v Novém Mexiku a Kanadě. Marlon Brando byl za krátké cameo (cca 10 minut na plátně) honorován částkou 3,7 milionu dolarů – tehdy rekordní částkou pro filmové herectví.
Postavy a herecké výkony
Christopher Reeve vytvořil ikonickou interpretaci Supermana, která se stala referenčním standardem pro všechny pozdější verze. Jeho herecký přístup kombinuje fyzickou sílu s jemností a inteligencí.
Margot Kidder jako Lois Lane přináší energii a nezávislost, čímž posiluje feministický kontext pozdních 70. let.
Gene Hackman jako Lex Luthor představuje charismatického padoucha s ironickým nadhledem, čímž nastavuje model inteligentního zloducha.
Marlon Brando jako Jor-El působí jako transcendentní autorita, jehož přítomnost dodává úvodní části duchovní váhu.
Kritické přijetí a vliv na filmový průmysl
Film Superman byl přijat s nadšením – recenze oceňovaly jeho vizuální průlom a emocionální rovinu. Roger Ebert (Chicago Sun-Times, 1978) napsal:
„Superman není film o komiksu. Je to mytologie nového světa, vyprávěná s vírou a lidskostí.“
Na Rotten Tomatoes má film dodnes hodnocení 94 %.
Získal Oscara za speciální efekty (technické ocenění) a tři nominace (hudba, střih, zvuk).
Díky úspěchu filmu se otevřela cesta dalším komiksovým adaptacím – stal se přímým předchůdcem moderního superhrdinského filmu. Každá pozdější adaptace (od Batmana po Iron Mana) čerpá z jeho narativní a stylistické šablony.
Kulturní a žánrový význam
„Superman“ z roku 1978 představuje zrod filmového superhrdiny v jeho moderní podobě – spojení mýtu, technologie a lidské emocí.
Jeho struktura formovala žánr do té míry, že se stal vzorem narativního archetypu „origin story“, který dodnes používají filmová studia při zavádění nových postav.
Z kulturního hlediska jde o film, který redefinoval pojetí hrdinství ve filmu – v době morální nejistoty a cynismu 70. let znovu nabídl pozitivní obraz dobra jako síly schopné zachránit svět bez cynismu a ironie.
Závěr
Film Superman (1978) je nejen komerčním úspěchem, ale i klíčovým filmovým milníkem, který definoval jazyk, estetiku a ideologii superhrdinského filmu.
Kombinuje klasický hollywoodský patos, moderní vizuální inovace a morální archetyp dobra, čímž vytvořil nadčasový model vyprávění.
Z hlediska odborné filmové analýzy představuje jedinečnou syntézu mytologické narace, technologického pokroku a amerického kulturního ideálu, která určila podobu populární kinematografie na dalších 40 let.
