Syntetické textilie představují skupinu materiálů vyráběných z polymerních látek syntetického původu. Díky své vysoké odolnosti, trvanlivosti, pružnosti a možnosti modifikace patří k nejpoužívanějším textilním materiálům v technickém, sportovním, zdravotnickém i módním průmyslu. Tento odborný článek detailně popisuje typy syntetických vláken, jejich vlastnosti, výrobní procesy a aplikační spektrum.

Definice syntetických textilií

Syntetické textilie jsou textilní materiály vyrobené z polymerů, které vznikají syntézou chemických sloučenin, nejčastěji ropných derivátů. Na rozdíl od přírodních a regenerovaných vláken (např. viskózy), jsou syntetická vlákna výsledkem plně chemického procesu – od monomeru přes polymer až po vlákno.

Základní suroviny a polymerace

Výchozím materiálem jsou obvykle produkty petrochemického průmyslu: etylen, benzen, toluen, cyklohexan atd. Tyto látky procházejí polymerací nebo polykondenzací za vzniku makromolekul:

  • Polyamid (PA): vzniká kondenzací diaminů a dikarboxylových kyselin (např. nylon 6,6)

  • Polyester (PES): polymerací kyseliny tereftalové a ethylenglykolu (např. PET)

  • Polypropylen (PP): polymerace propylenu

  • Polyakrylonitril (PAN): polymerace akrylonitrilu

  • Polyuretan (PU): reakce polyizokyanátu a polyolu – vytváří elastická vlákna (např. elastan)

Výroba syntetických vláken

  1. Tavení nebo rozpouštění polymeru
    Polymer se roztaví nebo rozpustí na viskózní hmotu vhodnou pro spřádání.

  2. Spřádání (extruze)
    Materiál je vytlačován přes zvlákňovací trysky (spinnerety) do vzduchu (suché spřádání), vody (mokré spřádání) nebo chladicí komory (tavení). Vznikají nekonečná vlákna – filamety.

  3. Stabilizace a úprava vláken
    Vlákna se napínají, chladí, fixují, případně dodatečně chemicky upravují (např. antistatická, antibakteriální, hydrofobní úprava).

  4. Zpracování na přízi a tkaninu
    Vlákna se stříhají (pro výrobu staplových vláken) nebo rovnou spřádají do přízí a následně tkají, pletou či lisují do textilií.

Fyzikální a chemické vlastnosti syntetických textilií

  • Vysoká pevnost: polyamid a polyester mají vysokou tažnou pevnost i odolnost proti opotřebení

  • Nízká nasákavost: většina syntetických vláken téměř neabsorbuje vodu

  • Nízká hmotnost: polypropylen je nejlehčí známé textilní vlákno

  • Tepelná odolnost: závisí na typu – polyester cca 250 °C, polypropylen cca 140 °C

  • Odolnost vůči mikroorganismům a chemikáliím: vysoká stabilita vůči plísním, bakteriím, zásadám

  • Snadná údržba: odolné vůči pomačkání, rychleschnoucí

Druhy a aplikace syntetických textilií

  1. Polyester (PES):

    • Nejrozšířenější syntetické vlákno

    • Použití: sportovní oděvy, domácí textil, PET lahve, technické tkaniny (geotextilie)

  2. Polyamid (PA, např. Nylon):

    • Vysoce odolný proti oděru

    • Použití: punčochy, padáky, lana, technické filtry

  3. Polyakrylonitril (PAN, např. Akryl):

    • Výborná tepelná izolace

    • Použití: svetry, plédy, napodobeniny vlny

  4. Polypropylen (PP):

    • Extrémně lehký a odolný

    • Použití: netkané textilie (roušky, plenky), izolace, obalové materiály

  5. Elastan (Spandex, Lycra):

    • Extrémní pružnost (až 500 %)

    • Použití: sportovní a kompresní oblečení, spodní prádlo

Výhody a nevýhody syntetických textilií

Výhody:

  • Dlouhá životnost

  • Odolnost proti roztržení a povětrnostním vlivům

  • Nízká cena a široká dostupnost

  • Nízká nasákavost, rychlé schnutí

Nevýhody:

  • Nižší prodyšnost (bez membránových úprav)

  • Statická elektřina

  • Nižší biologická odbouratelnost

  • Potenciální alergeny u citlivých osob

Udržitelnost a recyklace syntetických vláken

Vzhledem k ekologickým výzvám se rozvíjí recyklace syntetických vláken – zejména polyesteru (z PET lahví nebo použitého textilu). Výroba z recyklovaných polymerů snižuje závislost na ropě a emise CO₂. Některé firmy vyvíjejí biologicky odbouratelné syntetické polymery (např. PLA – polylaktid).

Závěr

Syntetické textilie jsou základním stavebním kamenem moderního textilního průmyslu díky své variabilitě, trvanlivosti a technickým vlastnostem. Správným výběrem, údržbou a ekologickou recyklací lze dosáhnout nejen technické efektivity, ale i udržitelného využití těchto materiálů v souladu s aktuálními požadavky trhu.