Testování textilu je odborný proces, jehož cílem je objektivně posoudit fyzikální, chemické a funkční vlastnosti textilních materiálů. Správné testování umožňuje zajistit kvalitu, bezpečnost, vhodnost k danému účelu a shodu s národními i mezinárodními normami (např. ISO, EN, ASTM). Je nedílnou součástí vývoje, výroby i certifikace textilií pro oděvní, technické, zdravotnické i ochranné aplikace.

Dělení testovacích metod podle typu zkoušky

  1. Mechanické vlastnosti

  2. Fyzikální vlastnosti

  3. Chemické a biologické vlastnosti

  4. Optické a barevné vlastnosti

  5. Funkční vlastnosti (speciální testy)

1. Testování mechanických vlastností textilu

  • Pevnost v tahu (ISO 13934-1, 2)
    Zjišťuje maximální sílu, kterou textilie vydrží před přetržením. Měří se ve směru osnovy i útku. Výstup: pevnost (N), prodloužení (%).

  • Odolnost proti protržení (ISO 13937)
    Důležitá pro pracovní a technické textilie. Zkouška se provádí různými metodami: trouser test, trapezoidní test.

  • Odolnost proti oděru (Martindale, ISO 12947)
    Zjišťuje počet cyklů, než dojde k viditelnému poškození povrchu. Například u čalounických textilií bývá požadavek 20 000–100 000 cyklů.

  • Odolnost proti prodření a proříznutí
    Zvláště důležité u ochranných textilií (např. EN 388 pro rukavice).

2. Fyzikální testy

  • Hmotnost plošná (ISO 3801)
    Udává se v g/m². Klíčový údaj pro klasifikaci materiálu (lehký, střední, těžký).

  • Tloušťka materiálu (ISO 5084)
    Měřeno mikrometrem pod definovaným tlakem.

  • Propustnost vzduchu (ISO 9237)
    Důležitá pro oděvní, sportovní a funkční textilie. Výsledek se udává v l/m²/s.

  • Paropropustnost (ISO 11092)
    Simuluje schopnost odvádět vodní páru od těla. Udává se jako odpor proti přenosu páry (Ret).

  • Vodní sloupec (ISO 811)
    Testuje voděodolnost laminovaných nebo membránových textilií. Výsledek: výška vodního sloupce v mm, než dojde k proniknutí vody.

3. Chemické a biologické testy

  • pH vodního extraktu (ISO 3071)
    Hodnocení, zda textilie není chemicky agresivní pro pokožku. Obvykle požadované pH: 4,0–7,5.

  • Formaldehyd (ISO 14184-1)
    Důležité u textilií s úpravami proti zmačkání – nadměrný obsah je zdravotně rizikový.

  • Obsah těžkých kovů (OEKO-TEX® testy)
    Například nikl, kadmium, olovo – přítomnost musí být pod limity definovanými normou.

  • Antimikrobiální účinnost (ISO 20743)
    Zkoumá se schopnost textilie potlačovat růst mikroorganismů – relevantní pro zdravotnické a hygienické aplikace.

4. Testování optických a barevných vlastností

  • Stálost barvy při praní (ISO 105-C06)
    Posuzuje se změna barvy a obarvení jiných tkanin.

  • Stálost na světle (ISO 105-B02)
    Měřena ve stupnici od 1 do 8 – čím vyšší číslo, tím lepší stálost.

  • Stálost na pot a sliny (ISO 105-E04, D01)
    Důležité pro dětské a sportovní oděvy.

  • Lesk textilie (ISO 2813, DIN 67530)
    Měřen spektrofotometrem pod definovaným úhlem.

5. Speciální funkční testy

  • Testování nehořlavosti (ISO 15025)
    Hodnotí se doba hoření, délka spálení, zda odpadávají hořící části. Požadavek u ochranných textilií (např. hasičské obleky).

  • Antistatické vlastnosti (EN 1149-1, -3, -5)
    Zkoumá se elektrický odpor a rychlost odvádění náboje.

  • Filtrační schopnosti (ISO 29463)
    U technických a zdravotních textilií (např. roušky, respirátory).

  • Odolnost vůči kapalinám a chemikáliím (ISO 6530)
    Testuje se pronikání a absorbce různých typů kapalin do textilie.

Používané laboratorní vybavení

  • Zkušební trhací stroje (např. Instron)
    Pro tahové a odtrhové zkoušky.

  • Martindale přístroj
    Oděrná komora pro testování odolnosti vůči otěru.

  • Xenotest
    Simulace slunečního záření pro zkoušky stálosti barev na světle.

  • Klimatické komory
    Umožňují testování za definované teploty a vlhkosti (standardně 20 ± 2 °C, 65 ± 4 % RH).

  • Spektrofotometry a kolorimetry
    Objektivní hodnocení barevných změn.

Normy a certifikace

  • ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) – široké spektrum standardů pro textilní zkoušení.

  • EN (Evropské normy) – v souladu s požadavky EU, často harmonizované s ISO.

  • OEKO-TEX® STANDARD 100 – testování na škodlivé látky.

  • GOTS (Global Organic Textile Standard) – ekologická certifikace včetně testování chemických zbytků.

  • REACH – evropské nařízení regulující chemické látky a jejich bezpečné použití v textiliích.

Závěr

Testování textilií je klíčovým nástrojem pro kontrolu kvality, vývoj nových materiálů a zajištění bezpečnosti koncových uživatelů. Kombinace mechanických, fyzikálních, chemických a funkčních testů umožňuje komplexní posouzení materiálů dle požadavků cílové aplikace. S rostoucími požadavky trhu i legislativními nároky roste význam akreditovaných zkušeben a normovaných metod. Moderní testování dnes často zahrnuje i simulační a prediktivní nástroje založené na datech a umělé inteligenci.