Textilní vlákna představují základní stavební jednotky všech textilních materiálů. Jedná se o dlouhá, tenká tělesa s vysokým poměrem délky k průměru, která jsou dostatečně pevná a pružná, aby byla schopna odolávat mechanickému namáhání při výrobě příze, tkaniny či netkané textilie. Textilní vlákna mohou být přírodního, umělého nebo syntetického původu a každá skupina má své specifické fyzikálně-chemické vlastnosti, které určují jejich využití v praxi.
Klasifikace textilních vláken
Textilní vlákna lze rozdělit podle původu do tří základních skupin:
Přírodní vlákna: rostlinného (např. bavlna, len, konopí), živočišného (např. vlna, hedvábí) nebo minerálního původu (např. azbest).
Umělá vlákna: vyráběná z přírodních polymerů chemickými procesy, typickým příkladem je viskóza (regenerovaná celulóza).
Syntetická vlákna: vznikají polymerizací chemických látek, mezi nejznámější patří polyester, polyamid (nylon), polyakrylonitril (akryl), polypropylen či elastan.
Struktura a morfologie textilních vláken
Z hlediska struktury lze textilní vlákna analyzovat na dvou úrovních:
Mikroskopická struktura: zahrnuje tvar průřezu, délku a povrchovou strukturu vlákna. Například bavlna má ledvinovitý až oválný průřez s přirozeným zákrutem, zatímco polyester má hladký a pravidelný povrch.
Molekulární struktura: určuje mechanické a chemické vlastnosti vláken. U přírodních vláken se skládá z biopolymerů (např. celulóza, keratin), u syntetických z lineárních makromolekul s vysokým stupněm orientace a krystalinity.
Fyzikální a mechanické vlastnosti textilních vláken
Pro účely textilního zpracování jsou důležité následující vlastnosti:
Pevnost v tahu: schopnost vlákna odolávat tahové síle (např. polyester má velmi vysokou pevnost, bavlna střední).
Tažnost (protažitelnost): procentuální prodloužení při přetržení, důležitá pro zpracování i komfort při nošení.
Elasticita: schopnost vrátit se do původního tvaru po deformaci.
Hygroskopičnost: schopnost absorbovat vlhkost z okolního prostředí (např. vlna absorbuje až 30 % své hmotnosti bez pocitu vlhkosti).
Odolnost vůči chemikáliím, světlu a mikroorganismům: syntetická vlákna jsou obecně odolnější, ale méně ekologická.
Chemické složení vybraných vláken
| Typ vlákna | Hlavní složka | Chemický základ |
|---|---|---|
| Bavlna | Celulóza | Polysacharid |
| Vlna | Keratin | Protein |
| Polyester | Polyethylentereftalát | Aromatický polyester |
| Nylon (polyamid) | Polyamid 6 nebo 6,6 | Alifatické amidy |
| Viskóza | Regenerovaná celulóza | Upravená celulóza chemicky |
Použití textilních vláken v průmyslu a každodenním životě
Díky svým rozdílným vlastnostem nacházejí textilní vlákna uplatnění v celé řadě odvětví:
Oblečení a móda: bavlna, vlna, polyester a jejich směsi pro výrobu textilu, úpletů, spodního i svrchního prádla.
Technické textilie: aramidová a uhlíková vlákna v ochranných oděvech, automobilovém průmyslu, stavebnictví a letectví.
Zdravotnické aplikace: viskózové a polypropylenové vlákno v obvazovém materiálu, jednorázových pláštích či rouškách.
Domácnost a interiér: záclony, potahové látky, koberce (polypropylen, akryl).
Ekologické aspekty a budoucí trendy
V posledních letech nabývá na významu udržitelnost výroby textilních vláken. Průmysl se orientuje na:
Recyklovaná vlákna: např. recyklovaný polyester (rPET) z PET lahví.
Biologicky rozložitelné syntetické polymery: vývoj vláken na bázi PLA (kyselina polymléčná).
Inovativní přírodní alternativy: vlákna z banánových listů, konopí, kopřivy či mléčných bílkovin (např. vlákno QMILK).
Závěr
Textilní vlákna představují nedílnou součást moderního průmyslu i každodenního života. Jejich rozmanitost umožňuje široké spektrum použití, od oděvního textilu přes technické aplikace až po ekologické inovace. S ohledem na udržitelný rozvoj a environmentální dopady se v budoucnu očekává větší důraz na recyklaci, obnovitelné zdroje a nové technologie výroby textilních vláken.
