Texturování je proces mechanicko-tepelné nebo chemické úpravy syntetických vláken, jehož cílem je modifikace jejich struktury a vlastností tak, aby se přiblížily charakteristikám přírodních vláken (např. vlny nebo bavlny). Uplatňuje se především u filamentových vláken (např. polyester, polyamid, polypropylen), která jsou bez úpravy hladká, lesklá, tuhého charakteru a s nízkou objemovostí. Texturování zajišťuje lepší omak, objem, elasticitu, prodyšnost a tepelněizolační vlastnosti.
Základní principy texturování
Při texturování se syntetická vlákna deformují (např. kroucením, vlněním, smyčkováním), následně se fixují (tepelně nebo chemicky) a tím získávají trvalý tvar. Základní princip spočívá ve vytvoření nestejnoměrnosti v délce nebo tvaru filamentů, čímž se zvýší jejich objem a elastičnost.
Texturování může být:
trvalé – fixováno (např. teplem) tak, že se tvar nemění při běžném používání,
dočasné – tvar se vrací do původního stavu po praní nebo zahřátí.
Hlavní cíle texturování:
Zvýšení objemu (bulkiness),
Zvýšení elastičnosti,
Zlepšení prodyšnosti a omaku,
Snížení lesku (matování),
Zajištění lepšího zpracování při pletení či tkaní.
Metody texturování
1. Falešné kroucení (false-twist texturing)
Nejrozšířenější metoda pro polyesterové a polyamidové filamenty.
Vlákno je zahřáto (většinou přes ohřevný blok), zkrouceno (falešným zákrutem), následně ochlazeno a uvolněno.
Po uvolnění zákrutu zůstává vlákno trvale deformované – tvoří spirálky.
Výsledkem je elastické, objemné a matné vlákno vhodné pro punčochové a sportovní textilie.
2. Vzduchové texturování (air-jet texturing)
Nevyužívá tepla, ale stlačený vzduch, který turbulentním prouděním smyčkuje filamenty kolem sebe.
Umožňuje kombinovat různé druhy vláken (např. matné a lesklé).
Vlákna získávají vzhled podobný přírodní přízi.
Výhodou je vysoká objemovost, dobrý omak a rovnoměrné smyčky, používá se například pro úplety, čalounění, technické tkaniny.
3. Stlačovací texturování (stuffer box texturing)
Filamenty se protlačují do uzavřeného kanálu (stuffer box), kde se mechanicky deformují, následně se fixují teplem.
Používá se zejména pro polypropylen, polyester.
Výsledný materiál je měkký, objemný, s nízkou tažností.
Vhodné pro koberce, potahové látky, netkané textilie.
4. Chemické texturování
Povrchová nebo objemová úprava filamentů pomocí chemikálií.
Např. alkalická hydrolytická úprava polyesteru – změkčení a matování vláken.
Méně časté, ale využitelné u kombinovaných vláken (např. PES/PBT).
5. Heat-set texturování (tepelná fixace po mechanické deformaci)
Vlákna se nejprve mechanicky deformují (např. krimpováním) a následně se za definovaných teplot a časů fixují.
Metoda používaná např. pro vlákna typu bicomponent (dvousložková), která se deformují rozdílným smrštěním složek.
Dělení texturovaných přízí
Podle vlastností výsledného produktu lze texturované příze rozdělit do několika skupin:
| Typ příze | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|
| Elastická (stretch) | Vysoká tažnost, návratnost do původního tvaru | Punčochy, sportovní oděvy, prádlo |
| Objemová (bulk) | Nízká tažnost, vysoký objem, měkkost | Svetry, úplety, interiérový textil |
| Smyčkovaná (looped) | Nepravidelná smyčková struktura | Dekorační tkaniny, technické textilie |
Technologické parametry ovlivňující kvalitu texturování
Teplota ohřevu – kritická pro zajištění fixace; obvykle 180–220 °C pro PES.
Rychlost tažení a texturování – ovlivňuje rovnoměrnost a elastické vlastnosti.
Napětí ve vlákně – nesmí být příliš vysoké, aby nedošlo k přetržení nebo deformaci vláken.
Zákrut při falešném kroucení – vyšší zákrut zvyšuje elasticitu a matnost.
Přízevodiče a vedení – ovlivňují rovnoměrnost smyček u vzduchového texturování.
Kombinace texturování s dalšími úpravami
Barvitelné texturované příze – možnost barvení přízí v různých fázích (před nebo po texturování).
Hydrofilní úpravy – kombinace texturování s chemickými apretacemi pro zlepšení absorpce vlhkosti.
Antistatické úpravy – zvláště u oděvních přízí používaných v elektrostaticky citlivém prostředí.
Závěr
Texturování je klíčový proces při úpravě syntetických vláken, který významně rozšiřuje jejich možnosti využití v oděvním i technickém textilu. Výběr vhodné metody závisí na požadovaných vlastnostech výsledného produktu – elasticitě, objemu, omaku či prodyšnosti. Moderní technologie texturování umožňují přesné řízení parametrů a kombinaci různých funkcí, čímž podporují vývoj inovativních a vysoce funkčních textilií s přidanou hodnotou.
