Tkaniny s úpravou: typy apretur, technologické postupy a funkční vlastnosti

Tkaniny s úpravou představují v textilním průmyslu důležitou skupinu materiálů, které prošly specifickým povrchovým nebo strukturálním zpracováním s cílem zlepšit jejich vzhled, funkčnost nebo zpracovatelnost. Úpravy mohou být fyzikální, chemické, mechanické, mokré nebo kombinované, a výrazně ovlivňují výsledné vlastnosti textilie – od dotyku (omaku), přes stálobarevnost až po vodoodpudivost, žáruvzdornost nebo antibakteriální účinek.

Rozdělení úprav tkanin podle účelu

Tkaniny lze upravovat z estetických, funkčních nebo technologických důvodů. V odborné praxi se úpravy dělí na:

1. Estetické úpravy

   • Zlepšují vzhled a omak tkaniny

   • Příklady: kalandrování, mercerace, sanforizace, česání, kartáčování

2. Funkční úpravy (speciální apretury)

   • Dodávají nové vlastnosti – nešpinivost, vodoodpudivost, nehořlavost

   • Příklady: teflonová impregnace, antibakteriální úpravy, UV ochrana

3. Technologické úpravy

   • Zlepšují zpracovatelnost v konfekci nebo při dalším výrobním procesu

   • Příklady: zpevnění, proti-srážlivé úpravy, stabilizace rozměrů

Typické fyzikálně-chemické úpravy tkanin

1. Kalandrování

   • Povrchová úprava pomocí kalandrovacích válců při vysokém tlaku a teplotě

   • Cíl: lesklý vzhled, zhuštění struktury tkaniny, zlepšení omaku

   • Typické pro polyesterové a směsové tkaniny

2. Sanforizace

   • Mechanicko-teplotní úprava proti srážení bavlněných tkanin

   • Probíhá na sanforizačním stroji s plstěnými pásy a gumovým válcem

   • Výsledkem je rozměrová stabilita po opakovaném praní

3. Mercerace

   • Chemická úprava bavlny pomocí 20–30% roztoku NaOH za napětí

   • Výrazně zvyšuje lesk, pevnost, afinitu k barvivům

   • Provádí se před nebo po barvení

4. Impregnace

   • Nános roztoku nebo emulze (např. s obsahem silikonů, vosků, fluoropolymerů)

   • Slouží pro dosažení vodoodpudivosti, oleofobnosti, nebo nešpinivosti

   • Následuje fixace teplem (120–170 °C)

Speciální funkční úpravy a jejich účinky

Technologický postup úprav

1. Příprava textilie

   • Odstranění nečistot, apretur a zbytků z výroby (např. praní, bělení)

   • Sušení a stabilizace před úpravou

2. Nanášení úpravy

   • Nejčastěji foulardování (namáčení a ždímání v impregnační lázni)

   • Alternativně nánosové nebo postřikové technologie (např. Air Knife Coating)

3. Fixace účinné látky

   • Tepelná fixace v sušárně nebo kalandru (obvykle 140–170 °C)

   • U chemických úprav může být potřeba katalyzátor nebo pH regulace

4. Kontrola a testování

   • Zkoušky stálobarevnosti, odolnosti proti vodě (ISO 4920, ISO 811)

   • Měření úhlu smáčení, koeficientu tření, oděru apod.

Příklady použití upravených tkanin

• Outdoorový textil – tkaniny s vodoodpudivou a UV ochranou

• Pracovní a bezpečnostní oděvy – nehořlavé, antistatické a oleofobní úpravy

• Zdravotnické textilie – antibakteriální, paropropustné, omyvatelné povrchy

• Interiérový design – textilie s úpravou proti skvrnám (např. čalounění, závěsy)

• Sportovní textil – kombinace prodyšnosti, odvodu potu a rychlého schnutí

Ekologické aspekty a legislativa

V souvislosti s environmentálními dopady některých chemických látek (např. PFOA, PFOS) se moderní textilní průmysl zaměřuje na:

• Ekologicky šetrné úpravy (bezfluorové, biologicky odbouratelné apretury)

• Certifikace – OEKO-TEX® Standard 100, bluesign®, GOTS

• Sledování zdravotní nezávadnosti – minimalizace těkavých organických látek (VOC), těžkých kovů a karcinogenních složek

Závěr

Tkaniny s úpravou tvoří základ moderního textilního průmyslu, neboť umožňují výrazně rozšířit funkční a estetické vlastnosti základního materiálu. Díky pokročilým technologickým metodám lze dosáhnout kombinace efektů – například vodoodpudivosti, antibakteriální ochrany a snadné údržby – bez negativního vlivu na komfort nošení. S ohledem na ekologické a legislativní požadavky se však stále více uplatňují šetrné alternativy tradičních chemických úprav, které spojují výkon s udržitelností.