Film Učitelka (2016, režie Jan Hřebejk, scénář Petr Jarchovský) představuje jedno z nejpozoruhodnějších děl československé porevoluční kinematografie, které propojuje morální drama, psychologickou studii a sociální alegorii. Děj zasazený do prostředí základní školy na okraji Bratislavy v osmdesátých letech zkoumá mechanismus drobné moci a korupce, která prostupovala společností během období tzv. normalizace.

Film měl světovou premiéru 4. července 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, kde soutěžil v hlavní sekci a herečka Zuzana Mauréry získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Distribuován byl do více než 20 zemí, mimo jiné v USA pod názvem The Teacher (2017, distribuce Film Movement).

Produkční a kontextuální rámec
Učitelka vznikla jako slovensko-česká koprodukce (OFFSIDE Menhouse Production, PubRes, RTVS, Česká televize). Producentmi byli Marek Urban, Zuzana Mistríková a Ondřej Zima. Film byl natáčen v reálných exteriérech Bratislavy a školních interiérech s důrazem na autentickou dobovou výpravu (rekvizity, kostýmy, školní architektura).
Rozpočet projektu činil přibližně 1,2 milionu EUR a projekt byl finančně podpořen Audiovizuálním fondem Slovenské republiky a Státním fondem kinematografie ČR.

Děj a narativní struktura
Příběh se odehrává v roce 1983. Nová učitelka ruštiny a třídní učitelka 7. B, Mária Drazdechová (Zuzana Mauréry), zneužívá svou mocenskou pozici k manipulaci žáků i jejich rodičů. Prostřednictvím sítě drobných protislužeb – od oprav bot po kadeřnické služby – si buduje osobní prospěch a sociální status. Když se jeden ze žáků pokusí o sebevraždu v důsledku jejího nátlaku, vedení školy svolává mimořádnou schůzi rodičů, aby se rozhodlo, zda na učitelku podá oficiální stížnost.

Narativ je vystavěn v retrospektivní struktuře – děj probíhá v rámcovém vyšetřování na schůzi rodičů, mezi nimiž se odvíjejí flashbacky jednotlivých rodin. Tento model umožňuje analyzovat různé formy kompromisů, loajality a strachu, které definovaly život pod totalitním režimem.

Tematická a ideologická rovina
Z hlediska ideového lze film interpretovat jako mikro-studii totalitního systému, která převádí mechanismy politické moci do školního prostředí. Postava učitelky Drazdechové je alegorickým ztělesněním komunistického funkcionáře – osoba formálně milá, avšak ve skutečnosti manipulativní, kontrolující a zneužívající závislosti ostatních.
Motiv školní třídy zde slouží jako metafora společnosti, kde se projevy konformismu, oportunismu a tiché rezistence odrážejí v chování rodičů i dětí.

Z filosofického hlediska lze film interpretovat skrze Foucaultovu teorii disciplinární moci – třída je uzavřeným prostorem, v němž panoptické mechanismy (kontrola, strach, viditelnost) formují jednání jednotlivců.

Herecké výkony a režijní styl
Zuzana Mauréry vytvořila mimořádně vrstevnatou postavu: střídá srdečnost s chladným kalkulem, čímž zdůrazňuje dvojí tvářnost moci. Její výkon byl oceněn nejen na Karlovarském festivalu, ale i v domácích anketách (Ceny Slnko v sieti 2017).

Režijní styl Jana Hřebejka kombinuje realistický přístup s jemnou stylizací. Kamera Martina Žiarana využívá statické kompozice, dlouhé záběry a tlumenou barevnost (dominance šedých a okrových tónů) pro zdůraznění dusivé atmosféry normalizačního prostředí. Hudba Martina Hasáka je minimalistická a podtrhuje morální napětí situací.

Společenský a historický význam
Film Učitelka rezonuje se širším diskurzem o kolektivní vině, přizpůsobivosti a etické odpovědnosti. Ačkoli se odehrává v době komunismu, jeho téma zůstává aktuální – ukazuje, jak snadno se hierarchické struktury moci mohou obnovovat i v demokratické společnosti.
Z hlediska filmové historiografie lze Učitelku zařadit do linie morálních dramat československé tradice, která navazuje na tvorbu Věry Chytilové (Panelstory, 1979) či Dušana Hanáka (Obrazy starého sveta, 1972), ale modernizuje jejich jazyk směrem k intimnímu psychologickému konfliktu.

Kritická recepce a mezinárodní ohlas
Domácí kritika hodnotila film převážně pozitivně (ČSFD: 78 %; IMDb: 7,3/10). V recenzích je oceňována především herecká preciznost, tematická aktuálnost a scénář Jarchovského, který pracuje s morální ambivalencí a absencí jednoznačného hrdiny.
V mezinárodním kontextu film distribuoval Film Movement (USA) a byl uveden na festivalech v Karlových Varech, Busanu, Palm Springs či Jeruzalémě. Kritika v The Hollywood Reporter (Deborah Young, 2017) označila film za „mistrovskou miniaturu o banalitě zla v malém světě základní školy“.

Závěr
Učitelka je příkladem moderního středoevropského filmu, který propojuje lokální historickou zkušenost s univerzální otázkou zneužívání moci. Jeho hodnota spočívá v kombinaci precizní dramaturgie, psychologické přesnosti a společenské výpovědi.
Jde o dílo, které nejen rekapituluje morální dilemata minulosti, ale otevírá prostor k diskuzi o současnosti – o tom, jaké formy přizpůsobivosti, strachu a oportunismu se mohou znovu objevovat v institucích, které mají vychovávat k odpovědnosti a svobodě.