Textilní průmysl je jedním z největších globálních producentů emisí skleníkových plynů. Odhaduje se, že výroba textilu se podílí až 8–10 % na celkových globálních emisích CO₂e (ekvivalent CO₂). Uhlíková stopa v textilu zahrnuje veškeré přímé i nepřímé emise spojené s výrobou surovin, zpracováním, distribucí, používáním a likvidací oděvů a textilních výrobků. Kvantifikace těchto emisí umožňuje řídit environmentální dopady textilního sektoru a vyvíjet strategie pro jejich snížení.
Co je uhlíková stopa a jak se vztahuje na textil
Uhlíková stopa (carbon footprint) představuje celkové množství skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry v souvislosti s určitým produktem, procesem nebo organizací, přepočítané na ekvivalent oxidu uhličitého (CO₂e).
V textilu se tento ukazatel počítá metodikou LCA (Life Cycle Assessment) podle norem jako jsou:
ISO 14067 – kvantifikace uhlíkové stopy produktu
PAS 2050 – hodnotící rámec pro spotřební produkty
GHG Protocol – Product Life Cycle Standard
Fáze životního cyklu textilu s nejvyšší uhlíkovou stopou
1. Výroba a zpracování vláken
Přírodní vlákna (např. bavlna):
Spotřeba hnojiv (N₂O emise), vody, mechanizace a odvoz.
Uhlíková stopa: 3–4 kg CO₂e/kg surové bavlny.
Syntetická vlákna (např. polyester):
Vysoká spotřeba fosilních paliv (ropa), polymerizace, tavení.
Uhlíková stopa: 5–8 kg CO₂e/kg polyesteru.
Recyklovaný polyester (rPET):
Nižší spotřeba energie, využití plastového odpadu.
Uhlíková stopa: 1,5–2,5 kg CO₂e/kg rPET.
2. Textilní zpracování (předení, tkaní, barvení)
Předení a tkaní/pletení: spotřeba elektřiny (záleží na energetickém mixu dané země).
Průměrná hodnota: 0,5–1,5 kg CO₂e/kg tkaniny.
Barvení a úpravy: tepelné procesy, generace páry, sušení.
Barvení může tvořit až 30–40 % emisí z výroby textilu.
Spotřeba energie: 2–6 kg CO₂e/kg hotové tkaniny.
3. Doprava a logistika
Doprava z Asie do Evropy (loď, kamion, někdy letecky):
Lodní doprava: 0,05–0,2 kg CO₂e/kg
Letecká doprava: až 5 kg CO₂e/kg
4. Fáze používání u koncového uživatele
Praní, sušení, žehlení během životnosti oděvu.
Průměrná roční spotřeba energie na praní 1 kg oblečení: 0,5–1,0 kg CO₂e/rok
Při životnosti trička 3 roky: až 3 kg CO₂e jen za používání.
5. Konec životnosti (likvidace)
Spalování: vznik CO₂, NOx
Skládkování: u bavlny emise CH₄, u polyesteru dlouhodobá degradace
Recyklace: minimální emise, ale stále zřídkavá (pouze 10–15 % textilu celosvětově je recyklováno)
Modelový příklad uhlíkové stopy vybraných výrobků
| Výrobek | Uhlíková stopa (kg CO₂e/ks) |
|---|---|
| Bavlněné tričko | 6–9 |
| Polyesterová bunda | 15–30 |
| Džíny z bavlny a elastanu | 20–30 |
| Fleece z rPET | 4–7 |
| Košile z viskózy | 7–12 |
Faktory ovlivňující výši uhlíkové stopy
Typ vlákna: polyester > viskóza > bavlna > len
Energetický mix země výroby: uhlí vs. obnovitelné zdroje
Způsob barvení a fixace: vysokoteplotní → vyšší emise
Zeměpisná vzdálenost distribuce
Způsob péče o textil u uživatele
Délka životnosti a možnost opětovného použití či recyklace
Možnosti snížení uhlíkové stopy v textilním průmyslu
1. Volba materiálů s nižšími emisemi
Recyklovaná vlákna (rPET, regenerovaná bavlna)
Biologicky odbouratelné materiály (Tencel™, konopí)
Organická bavlna – nižší agrochemické zatížení
2. Energetická efektivita v textilních provozech
Parní systémy s rekuperací tepla
Barvení za nižších teplot, digitální tisk
Používání obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaika, biomasa)
3. Zkrácení dodavatelského řetězce
Lokální výroba snižuje emise z dopravy
Evropské zdroje tkanin a konfekce
4. Design pro dlouhou životnost a recyklaci
Modulární oděvy, snazší rozebrání
Výběr vláken, která lze recyklovat (např. čistý polyester)
Omezení směsných tkanin (např. PES-bavlna)
5. Odpovědná spotřeba a cirkulární modely
Second-hand, výměny oblečení, sdílené šatníky
Praní při nižších teplotách, nepoužívání sušiček
Zapojení spotřebitele do zpětného odběru
Závěr
Uhlíková stopa v textilu je významným ukazatelem environmentálního dopadu tohoto odvětví. S ohledem na vysoký podíl textilní výroby na emisích CO₂e je nezbytné přijímat technologická i strategická opatření pro její snižování. Klíčovou roli hrají jak výrobci – volbou materiálů a energetických zdrojů, tak spotřebitelé – svým chováním, péčí o textil a rozhodnutím o jeho další životnosti. Textilní sektor má potenciál stát se udržitelnějším, pokud bude uhlíková stopa řízena již od fáze návrhu až po konečné zpracování výrobku.
