Žakár je druh tkaniny, která se vyznačuje složitým, často vícebarevným vzorem, vázaným přímo při tkaní pomocí speciálního mechanismu – žakárového ústrojí. Na rozdíl od tisknutých nebo vyšívaných vzorů je žakárový motiv strukturálně integrován do samotné textilie. Žakárové tkaniny se vyznačují vysokou estetickou a technickou hodnotou a nacházejí uplatnění v bytovém textilu, módě, interiérech a technických aplikacích.
Princip žakárové vazby a historie
Technologie je pojmenována po Josephu Marie Jacquardovi, který v roce 1804 vyvinul automatický systém řízení jednotlivých nití osnovy pomocí děrných štítků. Tento princip umožnil samostatné zdvihání každé osnovní nitě, a tím vznik složitých vzorů nezávisle na opakování osnovního rámu. Dnes jsou tradiční děrné štítky nahrazeny elektronickým žakárovým ústrojím řízeným počítačem (CAD/CAM systémy).
Technologické prvky výroby žakárové tkaniny
Žakárový stroj
Součást tkacího stavu, který umožňuje individuální ovládání až několika tisíc osnovních nití.
Dříve mechanický (děrné štítky), dnes elektronický (Jacquard module s řízením podle digitální předlohy).
Příprava vzoru a návrhu
Vzory jsou vytvářeny ve speciálních CAD programech (např. NedGraphics, ArahWeave), kde se určuje jak barevnost, tak typ vazby pro každý bod tkaniny.
Výsledkem je tzv. vazební plán, který obsahuje informace pro řízení osnovních nití.
Materiály používané pro žakár
Přírodní vlákna: bavlna, len, vlna, hedvábí – především v módním a bytovém textilu.
Chemická vlákna: polyester, viskóza, acetát – pro efektové, dekorativní a technické tkaniny.
Směsové příze: kombinace pro zvýšení pevnosti, lesku či komfortu.
Tkaní a struktura
Vazby se kombinují: plátnová, keprová, atlasová a jejich varianty.
Vrstvené struktury (dvouvrstvé žakáry) umožňují tvorbu plastických, reverzibilních nebo tepelně izolačních tkanin.
Lze dosáhnout reliéfních efektů, negativně-pozitivních vzorů, nebo kombinace matného a lesklého povrchu.
Barevné varianty žakáru
Jednobarevný žakár: vzor tvořen pouze strukturou (mat/lesk, různé vazby).
Vícebarevný žakár: kombinace barevných útkových nití nebo i barevných osnov.
Efektní příze: použití přízí s metalickým vláknem, bouclé, melír nebo filamentové příze pro dodání vizuální hloubky.
Typy žakárových tkanin podle použití
Oděvní žakár: brokáty, damasky, žakárové úplety – šaty, saka, kabáty.
Bytový textil: závěsy, potahy, přehozy, ubrusy – často z polyesteru nebo směsí s bavlnou.
Technické textilie: žakárové výztuže pro kompozity, izolační tkaniny s funkční strukturou.
Dekorační tkaniny: tapety, nástěnné textilie, slavnostní textil.
Úpravy žakárových tkanin
Mechanické úpravy: kalandrování, žíhání, kartáčování (v závislosti na typu příze).
Chemické úpravy: impregnace (např. proti skvrnám), sanforizace (proti srážení), barvení v kuse nebo reaktivní potisk.
Speciální efekty: hydrofobní, nehořlavé a antibakteriální úpravy, v případě technických tkanin i povrchové vrstvy (např. akryl, PU).
Výhody a nevýhody žakárových tkanin
| Výhoda | Nevýhoda |
|---|---|
| Složitý a trvanlivý vzor | Vyšší výrobní náklady |
| Estetická hodnota | Delší čas návrhu a výroby |
| Široká variabilita | Omezená pružnost (u tkanin) |
| Vysoká pevnost a stálost | Vyšší hmotnost (některé typy) |
Závěr
Výroba žakáru představuje spojení pokročilých technologií a textilního designu. Díky žakárovému mechanismu lze vytvářet vysoce komplexní a esteticky hodnotné vzory, které jsou strukturálně integrovány do tkaniny. Ať už se jedná o luxusní módní textilie, bytový design nebo technické aplikace, žakár představuje jednu z nejpokročilejších a nejuniverzálnějších forem tkanin. Moderní digitální technologie navíc umožňují efektivnější návrh, simulaci i výrobu s ohledem na ekologii a udržitelnost.
