> > Wiki

Wiki



Netkané textilie představují specifickou skupinu textilních materiálů, které nejsou vytvářeny klasickým způsobem tkaním nebo pletením, ale jsou vyrobeny přímo z vláken, filamentů nebo vlákenných síťovin pomocí mechanických, tepelných nebo chemických procesů. Jejich výroba je rychlá, často levná a umožňuje flexibilní přizpůsobení vlastností výsledného produktu konkrétní aplikaci. V současnosti nacházejí široké uplatnění v oděvnictví, hygienických výrobcích, zdravotnictví, automobilovém průmyslu i v geotextiliích.
Více...





Fermentace, definovaná jako biochemický proces, při němž mikroorganismy (zejména bakterie, kvasinky nebo plísně) přeměňují organické látky na jiné chemické sloučeniny, nachází stále širší uplatnění i v textilním průmyslu. Moderní biotechnologie umožňují využít fermentační procesy nejen při výrobě surovin pro textilní vlákna, ale také při ekologické úpravě tkanin a výrobě barviv a pomocných chemikálií. Fermentace v textilu představuje důležitý krok k ekologizaci celého textilního hodnotového řetězce.
Více...





Polymerace představuje klíčový chemický proces, při kterém vznikají makromolekuly (polymery) z malých molekul (monomerů). V textilním průmyslu má polymerace zásadní význam, protože tvoří základ pro výrobu syntetických a umělých vláken, jako jsou polyester (PES), polyamid (nylon), polyakrylonitril (PAN) a další. Kvalita, struktura a vlastnosti výsledných polymerů přímo ovlivňují vlastnosti vláken – například pevnost, tažnost, odolnost proti UV záření nebo chemickou stálost.
Více...





Nylon je obchodní název pro skupinu syntetických polyamidů, které jsou široce využívány v textilním průmyslu díky své vysoké pevnosti, pružnosti, odolnosti proti oděru a chemické stabilitě. Od svého objevu ve 30. letech 20. století prošel nylon mnoha úpravami, a dnes je k dispozici celá řada typů, které se liší chemickým složením, technickými vlastnostmi a oblastmi použití. Tento článek se detailně zabývá nejčastějšími druhy nylonu používanými v textilní výrobě a jejich konkrétními vlastnostmi.
Více...





Texturování je proces mechanicko-tepelné nebo chemické úpravy syntetických vláken, jehož cílem je modifikace jejich struktury a vlastností tak, aby se přiblížily charakteristikám přírodních vláken (např. vlny nebo bavlny). Uplatňuje se především u filamentových vláken (např. polyester, polyamid, polypropylen), která jsou bez úpravy hladká, lesklá, tuhého charakteru a s nízkou objemovostí. Texturování zajišťuje lepší omak, objem, elasticitu, prodyšnost a tepelněizolační vlastnosti.
Více...





Navíjení v textilním průmyslu představuje klíčový proces manipulace s přízí nebo tkaninou, který umožňuje jejich skladování, přepravu a následné zpracování. Tento proces je nejen logistickou operací, ale také technologickým krokem ovlivňujícím kvalitu a další zpracovatelnost textilního materiálu. Různé metody navíjení, geometrie cívek, napínací síly i charakteristické parametry navíjecích strojů jsou pečlivě voleny v závislosti na typu materiálu, konečném použití a výrobních požadavcích.
Více...





Chlazení v textilu představuje moderní trend směřující k zajištění tepelného komfortu uživatele v podmínkách zvýšené teploty nebo fyzické námahy. Cílem je regulace mikroklimatu mezi pokožkou a oděvem tak, aby docházelo k efektivnímu odvodu tepla a vlhkosti, případně k aktivnímu snižování teploty povrchu těla. V současnosti se využívají pasivní i aktivní systémy chlazení, od struktury vláken přes fázové přeměny až po elektronické prvky.
Více...





Nylon, obchodní název pro skupinu syntetických polymerů patřících do třídy polyamidů, je jedním z nejvýznamnějších materiálů používaných v textilním průmyslu. První plně syntetické vlákno, nylon 6,6, bylo vyvinuto firmou DuPont v roce 1935. Nylonová vlákna se vyznačují výjimečnou pevností, odolností vůči opotřebení a nízkou hmotností, což je předurčuje pro široké spektrum textilních aplikací – od spodního prádla po technické textilie.
Více...





Bioplasty představují skupinu polymerních materiálů, které se vyrábějí z obnovitelných zdrojů (např. kukuřice, brambor, cukrové třtiny, dřeva) nebo jsou biologicky rozložitelné. V textilním průmyslu nacházejí uplatnění jako alternativa k tradičním syntetickým vláknům na bázi ropy, jako je polyester (PET) či nylon (PA). Vzhledem k rostoucímu důrazu na udržitelnost a cirkulární ekonomiku se bioplasty stávají předmětem intenzivního výzkumu i komerčního využití.
Více...





Organická bavlna (též bio bavlna) představuje alternativu ke konvenčně pěstované bavlně, která je jedním z nejrozšířenějších textilních materiálů na světě. Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma formami je způsob pěstování. Zatímco konvenční bavlna využívá syntetická hnojiva, pesticidy a geneticky modifikovaná semena, organická bavlna se pěstuje v souladu s principy ekologického zemědělství. Tento přístup výrazně omezuje negativní dopady na životní prostředí i lidské zdraví.
Více...





Notifikace vláken v textilu se týká oficiálního uznání, zařazení a povolení názvu textilního vlákna pro účely deklarace složení textilních výrobků v rámci právní regulace, zejména na úrovni Evropské unie. Tento proces je klíčový pro transparentnost vůči spotřebiteli, jednotné označování na etiketách a dodržování technických a obchodních standardů.
Více...





Antistatická úprava v textilu představuje klíčový proces, jehož cílem je omezit nebo eliminovat vznik a akumulaci elektrostatického náboje na povrchu nebo uvnitř textilního materiálu. Tento jev je nežádoucí zejména v prostředích s vysokou prašností, rizikem výbuchu (např. chemický, farmaceutický nebo petrochemický průmysl), v elektronickém průmyslu (ochrana komponent) a v oblastech s požadavkem na komfort a bezpečnost (např. oděvy do suchého klimatu).
Více...





Body mapping (česky zónové mapování těla) je pokročilý přístup v návrhu textilií a oděvních konstrukcí, který cíleně přizpůsobuje vlastnosti materiálu nebo oděvu různým partiím lidského těla na základě jejich fyziologických potřeb. Cílem je optimalizovat komfort, výkon, regulaci teploty a vlhkosti, a zároveň minimalizovat hmotnost a energetické ztráty při fyzické aktivitě. Tento koncept je obzvláště rozšířen v oblasti funkčního sportovního prádla, outdoorového vybavení, kompresních oděvů a lékařského textilu.
Více...





Hydrofobní zóny v textilu představují oblasti materiálu, které jsou specificky navržené nebo upravené tak, aby odpuzovaly vodu a omezovaly vsakování vlhkosti do textilní struktury. Takové zóny mají klíčové využití ve funkčních oděvech, outdoorové výstroji, technických textiliích, zdravotnických pomůckách i inteligentních systémech, kde je cílem zabránit lokálnímu promočení, zvýšit odolnost proti vnějším podmínkám a prodloužit životnost textilu.
Více...





Hydrofilní zóny v textilu představují specificky navržené oblasti materiálu, které mají zvýšenou schopnost vázat a transportovat vlhkost (zejména pot) díky své chemické struktuře a povrchovým úpravám. Jsou klíčové pro regulaci mikroklimatu mezi pokožkou a textilií, a tím výrazně ovlivňují komfort nošení a funkčnost textilních výrobků. Tyto zóny mohou být vytvářeny cíleným výběrem vláken, chemickými úpravami nebo strukturálním designem pletenin a tkanin.
Více...





Nízkoemisní materiály jsou materiály, jejichž výroba, zpracování, užívání a likvidace generují minimální množství emisí skleníkových plynů (zejména CO₂, CH₄ a N₂O), těkavých organických látek (VOC) a jiných environmentálně zatěžujících složek. Tato třída materiálů je klíčová pro dosažení uhlíkové neutrality, zdravého vnitřního prostředí budov a ekologického designu výrobků, a to jak v textilním, tak i stavebním, automobilovém či spotřebním průmyslu.
Více...





Konopí (Cannabis sativa L.) patří mezi tradiční přírodní textilní suroviny, které se využívaly již před tisíci lety – nejstarší známé konopné tkaniny pocházejí z doby 8000 př. n. l. S nástupem syntetických vláken a globalizace textilní výroby bylo konopí z evropského prostoru téměř vytlačeno, avšak v posledních letech zažívá renesanci díky svým vynikajícím ekologickým, mechanickým a hygienickým vlastnostem. Konopné vlákno se stává důležitou surovinou pro textilie s nízkou environmentální stopou a vysokou biologickou rozložitelností.
Více...





Lokální výroba v textilu označuje výrobní a zpracovatelské aktivity prováděné v geografické blízkosti cílového trhu, často v rámci jednoho regionu nebo státu. V reakci na rostoucí ekologickou zátěž globální produkce, prodlužující se dodavatelské řetězce a požadavky na transparentnost vzniká tlak na znovuobnovení lokálních textilních kapacit, které dříve zanikly v důsledku outsourcingu do levnějších zemí.
Více...





Digitální barvení v textilu představuje moderní způsob aplikace barviv na textilní substráty pomocí inkoustových (inkjet) tiskových technologií, které umožňují přímý nebo nepřímý přenos barevného motivu bez potřeby mechanických forem či válců. Tento proces zajišťuje vysokou přesnost, variabilitu, barevnou sytost a možnost individualizace i při nízkém počtu kusů, což z něj činí klíčovou technologii především v segmentu módy, interiérového designu a technických textilií.
Více...





Elastan (známý také pod obchodními názvy jako Lycra®, Dorlastan® či Spandex) je vysoce elastické syntetické vlákno, jehož hlavní funkcí je zajištění tažnosti a tvarové stálosti textilního materiálu. V praxi se elastan téměř nikdy nepoužívá samostatně, ale jako malá příměs (obvykle 2–20 %) ke klasickým vláknům, přičemž výrazně ovlivňuje užitné vlastnosti výsledné textilie. Cílem přimíchávání elastanu není jen dosažení pružnosti, ale také zlepšení navrácení do původního tvaru (recovery), komfortu při nošení, přiléhavosti nebo odolnosti vůči mačkání.
Více...





Recyklace vláken v textilním průmyslu představuje klíčový nástroj pro snižování environmentální zátěže, omezení spotřeby primárních surovin a naplnění principů cirkulární ekonomiky. Proces recyklace umožňuje znovuvyužití textilních nebo polymerních vláken ze spotřebitelského (post-consumer) či průmyslového (post-industrial) odpadu a jejich navrácení do výrobního cyklu. Úspěšná recyklace však závisí na typu vlákna, jeho stavu, čistotě a kompatibilitě s použitou technologií.
Více...





Funkční oblečení představuje specifický segment textilního průmyslu, zaměřený na aktivní podporu fyziologických funkcí uživatele a zajištění komfortu, ochrany a výkonu při různých fyzických nebo klimatických podmínkách. Ve srovnání s běžnou konfekcí jsou funkční textilie navrhovány s důrazem na technické vlastnosti jako je termoregulace, odvod vlhkosti, ochrana před větrem, vodou či UV zářením, antibakteriální účinek, a často i nízká hmotnost či mechanická odolnost.
Více...





Módní konfekce v textilu označuje sériovou průmyslovou výrobu oděvů podle standardizovaných velikostních tabulek, přičemž důraz je kladen na kombinaci estetiky, funkčnosti, nositelnosti a aktuálních módních trendů. Tento segment představuje spojení oděvního návrhářství, textilních technologií, marketingu a průmyslové organizace výroby. Módní konfekce tvoří podstatnou část globálního textilního trhu a má zásadní vliv na spotřebitelské chování i ekologickou zátěž sektoru.
Více...





Virgin polyester (čistý, původní polyester, zkráceně virgin PES) je nejpoužívanější syntetické vlákno v textilním průmyslu. Jedná se o polymer vzniklý polymerizací derivátů ropy – zpravidla kyseliny tereftalové a etylenglykolu – který je poprvé vyroben a dosud nebyl recyklován ani použit v žádné aplikaci. Jeho rozšířenost je dána výbornými mechanickými a funkčními vlastnostmi, relativně nízkou cenou a výbornou zpracovatelností. Virgin PES je základem mnoha typů textilií – od oděvních přes technické až po dekorativní.
Více...





Recyklovaný polyester (zkráceně rPET) je jedním z nejčastěji používaných druhotných materiálů v textilním průmyslu s cílem snížit závislost na primárních fosilních surovinách a omezit environmentální dopady výroby. Vyrábí se nejčastěji z použitých PET lahví, ale také z průmyslového odpadu nebo starých textilií. rPET se stává klíčovou surovinou pro oděvní, technické i interiérové textilie a hraje zásadní roli v přechodu na cirkulární ekonomiku v textilním sektoru.
Více...





Textilní materiály mohou sloužit jako významná bariéra proti škodlivému ultrafialovému (UV) záření, které je zodpovědné za řadu negativních zdravotních efektů – od akutního spálení kůže až po dlouhodobé poškození DNA a vznik rakoviny kůže. Ochrana proti UV záření je obzvláště důležitá v oděvech určených pro sport, práci venku, děti a osoby se zvýšenou fotosenzitivitou. UV ochrana v textilu je specifická technická vlastnost, která závisí na kombinaci konstrukce, materiálu, povrchové úpravy a barvy.
Více...





Komfort v textilu je komplexní vlastnost, která zahrnuje fyzikální, mechanické, termoregulační a psychologické vjemy, jež ovlivňují celkový pocit nositele při kontaktu s textilním materiálem. Kombinace komfortu v textilu představuje souhrn více faktorů, které působí současně a synergicky – tepelný komfort, mechanický komfort, senzorický komfort a fyziologická funkčnost. Správně navržený textilní výrobek tak musí poskytovat nejen ochranu a funkčnost, ale také vysoký stupeň pohody během nošení.
Více...





Antistatická úprava v textilu je technologický proces, jehož cílem je snížení nebo eliminace elektrostatického náboje, který se na povrchu textilií vytváří třením, separací vrstev nebo za suchých klimatických podmínek. Elektrostatická elektřina může způsobovat řadu nežádoucích jevů, jako je přitahování prachu, obtížné zpracování textilu, elektrické výboje nebo dokonce riziko výbuchu ve výbušném prostředí. Antistatická úprava je tak klíčová nejen z hlediska komfortu nošení, ale také z hlediska bezpečnosti práce a provozu v průmyslu.
Více...





Antibakteriální úprava textilií je technologický proces, jehož cílem je omezit nebo zcela zabránit růstu mikroorganismů, zejména bakterií, na povrchu textilu. Tento typ úpravy nachází uplatnění v celé řadě aplikací – od zdravotnických prostředků a pracovních oděvů až po běžné spotřební zboží, sportovní oblečení nebo bytový textil. V souvislosti s požadavky na vyšší hygienické standardy, antimikrobiální ochranu a eliminaci zápachu se tato technika stala důležitou součástí moderní textilní výroby.
Více...





Textilní průmysl je jedním z největších globálních producentů emisí skleníkových plynů. Odhaduje se, že výroba textilu se podílí až 8–10 % na celkových globálních emisích CO₂e (ekvivalent CO₂). Uhlíková stopa v textilu zahrnuje veškeré přímé i nepřímé emise spojené s výrobou surovin, zpracováním, distribucí, používáním a likvidací oděvů a textilních výrobků. Kvantifikace těchto emisí umožňuje řídit environmentální dopady textilního sektoru a vyvíjet strategie pro jejich snížení.
Více...





Kategorie

Nejprodávanější produkty

Všechny nejprodávanější produkty